středa 4. července 2012
úterý 12. června 2012
sobota 9. června 2012
Město Ledeč nad Sázavou a jeho zpravodaj č.6
Mnozí jistě vědí o tom, že město Ledeč nad Sázavou vydává svůj měsíčník nazvaný prostě Ledečský zpravodaj. Poslední 6. číslo přináší několik zajímavých informací jimž dominuje příspěvek starosty města Petra Vaňka.
Svého času vzbudilo rozruch uzavření neuzavření veřejných záchodů v budově kde je také infocentrum. Na různých místech města byly umístěny kabiny mobilních toalet. Řešila se ekonomie provozu a zapomnělo se na cit pro umístění těchto zařízení. Tak návštěvník obou ledečských hřbitovů byl při příchodu do tohoto místa posledního odpočinku jeho blízkých, rovněž však i místa tichého rozjímání konfrontován s kabinou "toi toi". Zdá se, že ekonomie města našla řešení, které bude podnětem i k odstranění těchto "strašidel" vítajících návštěvníka hřbitova. Naznačuje to zpráva o tom, že město našlo zájemce o provozování toalet na náměstí při infocentru.
Zajímavé jsou i zprávy o tom, že město Ledeč ukončuje smluvní vztah s firmou ATOS na obhospodařování a správu městských bytů. Bylo by dobré, kdyby tato zpráva byla doplněna informací o tom kdo se této agendy ujme. Bude to město samo či nějaká jiná firma? Podobná zpráva mluví o ukončení pronájmu městkých lesů Lesní společnosti, a.s.. Ani zde se nemluví o tom jak dál. Město se bude o lesy starat samo nebo již má vyhlídnutého nového nájemce?
Tou nejzajímavější informací v 6. čísle LEDEČSKÉHO ZPRAVODAJE článek starosty města Petra Vaňka o stěhování stacionáře PETRKLÍČ. Nejde mi ani tak o samotný fakt, že se Petrklíč stěhuje a za jistou dobu se chce zase stěhovat z místa na místo. To Vaňkova zmínka o bývalém ledečském starostovi St. Vrbovi mně vyvolává asociaci vztahující k nedávnému případu zvláštního jednání hejtmana středočeského kraje Davida Ratha. Ani hejtman ani starosta přece nebyli samovládci na svěřeném území.Každý byl jen jedním z daného počtu členů konkrétního zastupitelstva města či kraje. Dnes je stíhán hejtman a před časem proběhla zpráva o jistých problémech bývalého ledečského starosty.
Znám to z vlastní čtyřleté zkušenosti, starosta stejně tak i hejtman podepisují smluvní dokumenty a kdeco dalšího. Nic z toho co podepisují se neděje jen o jejich vlastní vůli. Všechno to podepsané bylo před tím někde s někým projednáno a nějakým orgánem (radou či zastupitelstvem ) schváleno. Z toho úhlu pohledu je zřejmé, že nejen starosta či hejtman ale také ti další, kteří se dobrovolně nechali zvolit do sborů zastupitelské demokracie nesou odpovědnost za to jak se hospodaří s prostředky, které přece nejsou nikoho z nich a to včetně starosty či hejtmana. Jsou to peníze a majetek jim svěřený do správy. Oni všichni mají za nakládání s ním odpovědnost, oni by také měli být přinejmenším dotazováni jak se seznamovali s podklady, které všichni dostali před tím než o nich rozhodovali. Ve světle těchto skutečností se nabízí otázka: "Jak je možné, že se například v Ledči mohlo tak výlučným způsobem postupovat vůči takovému zařízení jakým je stacionář PETRKLÍČ?"
Jak je z těchto příběhů o nakládání s mocí patrné, nepochopili jejich protagonisté, že se svým pojetím výkonu těchto pozic zcela vzdálili záměru zákonodárce, který stanovoval pravidla konání zastupitelských sborů obcí, města i krajů ( to samé platí i o těch orgánech na vrcholu této pyramidy). Že být zastupitelem, starostou či hejtmanem znamená konat veřejnou službu a ne hrát do vlastní kapsy, potažmo svých kumpánů.
Svého času vzbudilo rozruch uzavření neuzavření veřejných záchodů v budově kde je také infocentrum. Na různých místech města byly umístěny kabiny mobilních toalet. Řešila se ekonomie provozu a zapomnělo se na cit pro umístění těchto zařízení. Tak návštěvník obou ledečských hřbitovů byl při příchodu do tohoto místa posledního odpočinku jeho blízkých, rovněž však i místa tichého rozjímání konfrontován s kabinou "toi toi". Zdá se, že ekonomie města našla řešení, které bude podnětem i k odstranění těchto "strašidel" vítajících návštěvníka hřbitova. Naznačuje to zpráva o tom, že město našlo zájemce o provozování toalet na náměstí při infocentru.
Zajímavé jsou i zprávy o tom, že město Ledeč ukončuje smluvní vztah s firmou ATOS na obhospodařování a správu městských bytů. Bylo by dobré, kdyby tato zpráva byla doplněna informací o tom kdo se této agendy ujme. Bude to město samo či nějaká jiná firma? Podobná zpráva mluví o ukončení pronájmu městkých lesů Lesní společnosti, a.s.. Ani zde se nemluví o tom jak dál. Město se bude o lesy starat samo nebo již má vyhlídnutého nového nájemce?
Tou nejzajímavější informací v 6. čísle LEDEČSKÉHO ZPRAVODAJE článek starosty města Petra Vaňka o stěhování stacionáře PETRKLÍČ. Nejde mi ani tak o samotný fakt, že se Petrklíč stěhuje a za jistou dobu se chce zase stěhovat z místa na místo. To Vaňkova zmínka o bývalém ledečském starostovi St. Vrbovi mně vyvolává asociaci vztahující k nedávnému případu zvláštního jednání hejtmana středočeského kraje Davida Ratha. Ani hejtman ani starosta přece nebyli samovládci na svěřeném území.Každý byl jen jedním z daného počtu členů konkrétního zastupitelstva města či kraje. Dnes je stíhán hejtman a před časem proběhla zpráva o jistých problémech bývalého ledečského starosty.
Znám to z vlastní čtyřleté zkušenosti, starosta stejně tak i hejtman podepisují smluvní dokumenty a kdeco dalšího. Nic z toho co podepisují se neděje jen o jejich vlastní vůli. Všechno to podepsané bylo před tím někde s někým projednáno a nějakým orgánem (radou či zastupitelstvem ) schváleno. Z toho úhlu pohledu je zřejmé, že nejen starosta či hejtman ale také ti další, kteří se dobrovolně nechali zvolit do sborů zastupitelské demokracie nesou odpovědnost za to jak se hospodaří s prostředky, které přece nejsou nikoho z nich a to včetně starosty či hejtmana. Jsou to peníze a majetek jim svěřený do správy. Oni všichni mají za nakládání s ním odpovědnost, oni by také měli být přinejmenším dotazováni jak se seznamovali s podklady, které všichni dostali před tím než o nich rozhodovali. Ve světle těchto skutečností se nabízí otázka: "Jak je možné, že se například v Ledči mohlo tak výlučným způsobem postupovat vůči takovému zařízení jakým je stacionář PETRKLÍČ?"
pondělí 4. června 2012
Milada Paulová –" Drahý pane kancléři..."
za těmito slovy se skrývá pozoruhodný příběh osobního vztahu vědkyně Milady Paulové a vrcholného státního úředníka, Přemysla Šámala kancléře dvou prezidentů Československa, Masaryka a Beneše. Příběh je to navýsost osobní, protože je doložen edicí osobní korespondence mezi nimi. Edice vyšla během dvou let (2011 a 2012) a jejím vydavatelem je Masarykův ústav a Archiv Akademie věd ČR, v.v.i. Praha. První rozsáhlejší svazek obsahuje korespondenci z let 1921 až 1935. Druhý svazek zahrnuje korespondenci z let 1936 – 1939. V závěru svazku je uvedeno několik dokumentů dokládajících angažovanost Milady Paulové při řešení jistých záležitostí bezprostředně po konci 2. světové války v roce 1945.
Níže uvedené video ozřejmující vznik vědecké ceny Milady Paulové uvádí obrazový materiál vztahující se k osobě Milady Paulové.
Odkaz na letošní vyhlášení této ceny zazněl i v pořadu dokumentaristy Stanislava Motla Stopy fakta tajemství vysílaném Českým rozhlasem na stanici PRAHA ČRo 2 v neděli 3.6.2012. Jeho reprízu je možno uslyšet ještě toto úterý 5.6. na stejné stanici po 18. hodině. Tento dokumentární pořad výrazným způsobem akcentuje zaujatý přednes citace z některých listů Milady Paulové panu kancléři. (Když jsem naslouchal ženskému hlasu přednášejícímu až s emotivním nasazením z Miladiných listů, napadla mě myšlenka, že v sobě tento materiál skrývá potenciál dramatického zpracování k hereckému přednesu. Je to námět daleko více povznášející a obohacující než dnešní rychlá zpracování a uvádění tragikomických kauz ze současné politické scény).
Motlův dokument nesoucí stejný titul jako knižní edice "Drahý pane kancléři..." je možno nalézt i v dalším čase na internetových stránkách ČRo 2.
Níže uvedené video ozřejmující vznik vědecké ceny Milady Paulové uvádí obrazový materiál vztahující se k osobě Milady Paulové.
Odkaz na letošní vyhlášení této ceny zazněl i v pořadu dokumentaristy Stanislava Motla Stopy fakta tajemství vysílaném Českým rozhlasem na stanici PRAHA ČRo 2 v neděli 3.6.2012. Jeho reprízu je možno uslyšet ještě toto úterý 5.6. na stejné stanici po 18. hodině. Tento dokumentární pořad výrazným způsobem akcentuje zaujatý přednes citace z některých listů Milady Paulové panu kancléři. (Když jsem naslouchal ženskému hlasu přednášejícímu až s emotivním nasazením z Miladiných listů, napadla mě myšlenka, že v sobě tento materiál skrývá potenciál dramatického zpracování k hereckému přednesu. Je to námět daleko více povznášející a obohacující než dnešní rychlá zpracování a uvádění tragikomických kauz ze současné politické scény).
Motlův dokument nesoucí stejný titul jako knižní edice "Drahý pane kancléři..." je možno nalézt i v dalším čase na internetových stránkách ČRo 2.
pondělí 14. května 2012
Doktoři medicíny a politika
O placené politice se mluví většinou pejorativně. O lidech, kteří se na tento druh politiky dají se mluví pohrdavě. Problém je v tom, že i tuhle práci někdo dělat musí. Tak se děje, že do politické arény vstupují lidé dosud vykonávající všemožná lidská povolání. Asi je pravdou, že motivací řady těchto lidí je snadná cesta k jistému zisku. Přesto neztrácím naději, že leckteří do politiky vstupují ze skutečného zájmu o věc s ochotou vykonat službu pro národ pro vlast. Zní to v téhle době možná pošetile a blouznivě. Přesto tuhle myšlenku neopouštím. Celá tahle záležitost má však i druhou stranu, která není hned nápadná ale její existence se stává zřejmou s během času.
Mně však v tomhle zamyšlení jde o něco jiného. V politice i té nejvyšší se pohybuje řada osob s medicínským vzděláním. Nelze šmahem říci, že ti kdo z této branže se vydali do politických, dnes to již nelze říci jinak než bažin, bludišť to učinili z vypočítavého kalkulu. Přesto, ať si to připouštějí či ne jsou zvolna ale vytrvale a s jistotou opracováváni natolik, že ať se jim to líbí nebo ne vzdalují se tomu na co po konci svých studií přísahali. Přestává to být medicína co je středem jejich uvažování, na její místo vstoupila politika. Možná, že v budoucnu medicínu zcela neopustí ale s téměř 100% jistotou lze říci, že už ji nebudou vykonávat jako lékaři toho či onoho oboru. Je to škoda. Škoda tohoto státu, který jejich studia sanoval, škoda pacientů, kterým mohli pomoci právě jen a jen na tom místě, které kvůli politice opustili. V neposlední řadě je to jistě i škoda jich samých protože pro klamný přelud zradili sebe sama.
Zveřejňuji tahle slova s vědomím, že je může číst lékař, který mi svého času velmi pomohl. Svým odhodláním, rozhodností jít do toho mi získal zatím neznámý počet let života, který by bez jeho věrnosti přísaze a ochotě ji naplňovat i tehdy když ostatní neviděli naději a smysluplnost něco v zapeklitosti ataku nemoci na konkrétním místě těla dělat.
Mně však v tomhle zamyšlení jde o něco jiného. V politice i té nejvyšší se pohybuje řada osob s medicínským vzděláním. Nelze šmahem říci, že ti kdo z této branže se vydali do politických, dnes to již nelze říci jinak než bažin, bludišť to učinili z vypočítavého kalkulu. Přesto, ať si to připouštějí či ne jsou zvolna ale vytrvale a s jistotou opracováváni natolik, že ať se jim to líbí nebo ne vzdalují se tomu na co po konci svých studií přísahali. Přestává to být medicína co je středem jejich uvažování, na její místo vstoupila politika. Možná, že v budoucnu medicínu zcela neopustí ale s téměř 100% jistotou lze říci, že už ji nebudou vykonávat jako lékaři toho či onoho oboru. Je to škoda. Škoda tohoto státu, který jejich studia sanoval, škoda pacientů, kterým mohli pomoci právě jen a jen na tom místě, které kvůli politice opustili. V neposlední řadě je to jistě i škoda jich samých protože pro klamný přelud zradili sebe sama.
Zveřejňuji tahle slova s vědomím, že je může číst lékař, který mi svého času velmi pomohl. Svým odhodláním, rozhodností jít do toho mi získal zatím neznámý počet let života, který by bez jeho věrnosti přísaze a ochotě ji naplňovat i tehdy když ostatní neviděli naději a smysluplnost něco v zapeklitosti ataku nemoci na konkrétním místě těla dělat.
čtvrtek 10. května 2012
pondělí 7. května 2012
neděle 6. května 2012
Václav Neckář - Dobrý časy - Teaser
Rozumím tomu a mám pro to pochopení, Václav Neckář a jeho přátelé nechtějí žít ve svých produkcích z minulosti. Před vánoci 2011 se povedl hit z písničky podkreslující děj jednoho českého filmu, pravda zajímavého technikou svého zpracování. Skupině kolem V. Neckáře se v úspěchu oné písně, jak se zdá otevřela cesta k další tvorbě. Tak jak mohu slyšet výsledek nového dílka z nahrávky na You Tube usuzuji na jedno. Pokud jde o hudební složku autorská invence zůstala při tom, že kopíruje a rozvíjí onen loňský motiv. Budiž, nový je určitě text písně, žel jak je tady reprodukován celý snímek nejsem schopen rozluštit o čem, že se tu zpívá. Škoda. Tak převládá podivný pocit z vědomí jak autor či autoři brzy vykrádají sami sebe.
pondělí 23. dubna 2012
KDU-ČSL: Jediná rozumná volba v příštích volbách do PS
Zdá se, že tomu tak opravdu je.
KDU-ČSL: Jediná rozumná volba v příštích volbách do PS
KDU-ČSL: Jediná rozumná volba v příštích volbách do PS
pondělí 16. dubna 2012
Rozloučení se "Šeďouškem"
Poslední zastávka v Ledči k posílení posádky
Sloužil více než dvacet let. Většinu svého života prožil v téměř horských podmínkách Prosetínska U Bystřice nad Pernštejnem. Domovským sídlem mu byla byla malá vesnička Brťoví. Posledních několik málo let mu bylo dopřáno prožít v hlavním městě Praze v jedné z jejích rezidenčních čtvrtí. Když stál zaparkován mezi osobními vozy vyrobenými v těchto letech vzbuzoval údiv i soucit. Navzdory tomu poskytoval dobré služby mladé rodině nejen při cestách po nejbližším pražském okolí. Byl schopen absolvovat spanilé jízdy do Perly Posázaví. A nejen sem, jeho cesty vedly až na dalekou Moravu do Lipové. Užil si i dovolenkové cestování po české krajině. Nikdy nezklamal vždy svoji smíšenou posádku v pořádku dovezl domů.
Léta stáří se však přece jen začala hlásit o své. Bohudík bylo to vždycky takovým způsobem, že to nebyla kompletní posádka kdo se ocitl v jakémsi ohrožení. Byly to ale svého druhu vzkazy majiteli, že "Šeďochův" čas se naplňuje. První důrazný vzkaz přišel o vánocích roku 2010. To byl "Šeďoch" na výjezdu v Perle Posázaví. Pan majitel mi dělal tu dobrou službu, že mne vezl do Humpolce kde jsem konal bohoslužby. Stalo se to při cestě tam. Byli jsme na nejvyšším bodu cesty nad Speřicemi, když jsme uviděli osobní auto sjeté z vozovky do škarpy. Jeho řidič stál na silnici a proto jsme zastavili. Nic od nás nepotřeboval a tak jsme se rozjeli na další cestu. Jenomže záhy se objevil problém, kouřilo se nám z motorového prostoru. Trochu komplikovaně jsme dojeli do Humpolce a podobně nakonec i domů. Problémem byla opotřebovaná spojovací hadička chladicího systému. Poslední razantní vzkaz, že už toho má dost podal "Šeďoch" před letošními velikonocemi. Byla před ním dlouhá cesta na Moravu a zpátky do Prahy. V Havlíčkově Brodě řekl: "Tak moji milí už končím, věřte, že je to i ve vašem vlastním zájmu, nerad bych vás měl na svědomí." Nechal si upadnout výfukové potrubí.
V Havlíčkově Brodě jsme mu našli klidné místo kde vyčkal dne kdy se vydá na svoji poslední cestu. Ten den přišel dnes odpoledne. "Šeďoch" projevil ještě dobrou vůli a nechal se natolik poopravit, že byl schopen vlastním pohonem absolvovat svoji závěrečnou cestu jako automobil vlastnící patřičná oprávnění k cestování po veřejných komunikacích. Jeho cesta vedla z Havlíčkova Brodu přes Ledeč nad Sázavou do blízkosti místa kde jeho motoristický života bude zcela uzavřen. Děkujeme za dobré služby tomuto autu i těm, kteří je před více jak dvaceti lety vyrobili aby dělalo čest značce ŠKODA.
středa 11. dubna 2012
Musí Klaus ukazovat slipy?
Celý článek ve Fragmentech nese výše uvedený nadpis. (Chcete-li si Celý článek přečíst klikněte na tato dvě slova stojící na začátku příspěvku). Jak jsem se k tomuhle článku dostal? Dnes po ránu na ČR 2 byl hostem Tomáš Halík. Poslouchal jsem jeho povídání, ze kterého jasně vysvítalo, že víc než knězem je politickým komentátorem, někdy až propagandistou. Neslyšel z jeho úst nic nového, až téměř v závěru zaznělo, to v těchto dnech na naší mediální scéně nejvíce frekventované slovo"antilidi". Ano jak jsem pátral dál je to skutečně slovo vyslovené V.Klausem. Je dobré si ovšem uvědomit kontext ve kterém bylo vysloveno.
To co o téhle záležitosti píše autor článku ve Fragmentu o slipech mi připomnělo situaci našich nových mladých sousedů, kteří se do naší ulice přistěhovali poté co v ní koupili starší domek. Jedna ze starousedlic se mladého souseda neodbytně vyptávala na to kolik za tu chalupu dal. Mladý soused se ošíval,protože tu otázku vnímal jako atak na svoji nejintimnější oblast. Až jeho táta, který toho útoku byl svědkem mladého povzbudil: "Vždyť to řekni, přece se nemáš za co stydět! Neukradl jsi na to."
Jak patrno u nás v Čechách se tenhle zlozvyk z doby totality drží při životě jako štěnice. Novináři, kteří konají své řemeslo tímto primitivním způsobem by se dobře uživili i u bolševika v čase kdy by se zmocňoval moci. Zapomínají na to, že za jistých okolností by zničil i je a nelze vyloučit, že právě skrze závist probouzenou v lidech.
To co o téhle záležitosti píše autor článku ve Fragmentu o slipech mi připomnělo situaci našich nových mladých sousedů, kteří se do naší ulice přistěhovali poté co v ní koupili starší domek. Jedna ze starousedlic se mladého souseda neodbytně vyptávala na to kolik za tu chalupu dal. Mladý soused se ošíval,protože tu otázku vnímal jako atak na svoji nejintimnější oblast. Až jeho táta, který toho útoku byl svědkem mladého povzbudil: "Vždyť to řekni, přece se nemáš za co stydět! Neukradl jsi na to."
Jak patrno u nás v Čechách se tenhle zlozvyk z doby totality drží při životě jako štěnice. Novináři, kteří konají své řemeslo tímto primitivním způsobem by se dobře uživili i u bolševika v čase kdy by se zmocňoval moci. Zapomínají na to, že za jistých okolností by zničil i je a nelze vyloučit, že právě skrze závist probouzenou v lidech.
středa 4. dubna 2012
Setkání Fidela s Benediktem XVI.
pondělí 2. dubna 2012
Groupthink: Pod diktátem konsenzu
Tohle není jen ke čtení, jak se někdy v počítači objeví u některých dokumentů, pravda nedá se to ani upravovat, jen o tom zapřemýšlet a hledat vlastní závěr.Groupthink: Pod diktátem konsenzu
sobota 31. března 2012
Hra s ohněm | Václav Klaus
Myslím, že tady u nás v ČR opravdu někdo vrtí psem a stále se mu to daří. Pokud jde o novináře, mnozí nesporně plní roli (asi nevědomky?) užitečných idiotů. Historici by nám mohli říci jak tomu bylo s novinářskou obcí a její rolí v čase předcházejícím 2. světové válce.
Hra s ohněm | Václav Klaus
Hra s ohněm | Václav Klaus
středa 28. března 2012
Pozoruhodnosti ukryté v poznámkách
K charakteristickým rysům vědeckých knih patří bohatý a rozsáhlý poznámkový aparát. Většinou čtenáře knihy taková poznámka směruje někam dál k dalším informacím souvisejícím s daným tématem knihy. Jsou také poznámky, které sami přímo podávají ony rozšiřující informace. V tomto směru jsou mi toho dokladem teologické knihy českého františkána Ctirada Václava Pospíšila. Dnes mám na mysli jednak zcela odlišný okruh vědeckého zájmu a stejně tak je tomu s charakterem poznámky na niž tu chci nejen upozornit ale přímo ji citovat. Onu poznámku jsem nalezl v historické práci RAKOUSKÁ DIPLOMACIE 1842 – 1852.V kapitole Italská otázka a "Stohodinová válka" na straně 195 autor píše: "Král Karel Albert (jde o sardinského panovníka moje pozn.) se v důsledku porážky svých vojsk nakonec rozhodl abdikovat ve prospěch svého syna Viktora Emanuela, který neprodleně zahájil jednání o příměří. A tady je odkaz č.771 na poznámku jejíž obsah mě okouzlil. Je stručnou a naprosto jasnou ukázkou toho co je to jednat jako gentleman. Cituji: "Ordonanční důstojník Karl hrabě Schönfeld, který sloužil u štábu maršála Radeckého, své setkání s novým sardinským králem popsal následovně: "Králův zjev nebyl takový, aby jeho postavení z něho bylo patrno. Husarský dolman zavěšený přes rameno a nápadně šikmo posazená čepice mu propůjčovaly podivuhodně nedbalé vzezření, jaké neodpovídalo mým představám o královské důstojnosti. Přiblížil jsem se k němu krátkým cvalem, podal jsem mu hlášení, ale pak jsem se instinktivně stáhl na konec doprovodu. Cítil jsem, že zde je na místě skromné vystupování. On byl poražený král, já poručík vítězné armády, on mužem, který právě utrpěl nejtvrdší ránu osudu, já v této chvíli šťastným smrtelníkem."
pondělí 19. března 2012
středa 7. března 2012
Sharp okraji Starého Montrealu DRI | Flickr - Photo Sharing!
Sharp okraji Starého Montrealu DRI | Flickr - Photo Sharing!
Tak tenhle obrázek, ale především jeho název mne zaujal "ostrý roh". To je opravdu ostrý roh oproti jinému "ostrému rohu", který někteří znáte z městěčka ČÁSLAV. Tam se tak říká jedné křižovatce. Její ostrost v porovnání s ostrostí tohoto domu v kanadském Montrealu je hodně a hodně ztupená.
Že nic kromě anglického textu nevidíte, tak na tu angličtinu klikněte a budete hned doslova v obraze.
Že nic kromě anglického textu nevidíte, tak na tu angličtinu klikněte a budete hned doslova v obraze.
čtvrtek 1. března 2012
Les kartony de Pan karton / / Gadin Alpin na Vimeo
Bez komentáře. Jan klikni na anglický text a dívej se.
středa 29. února 2012
KAISER: Lékaři bez rtuti | Názory | www.lidovky.cz
Nedávno jsem byl u své obvodní lékařky, když jsem seděl ještě v "předpokoji" bavil jsem se sestřičkou a přišla řeč i na teploměry. Ukázala mi ten zázrak techniky v praxi když jej přiblížila k mému čelu, měl jsem podle tohoto aparátu 36,6. Co mě však překvapilo, když jsem aparát vychvaloval , byla slova sestřičky, že digi zatím nedosahuje kvalit "starého" rtuťového teploměru. Nu a tady je to potvrzeno jaksi veřejně.
KAISER: Lékaři bez rtuti | Názory | www.lidovky.cz
pondělí 20. února 2012
Odešli takřka spolu
Prožili spolu v manželství několik desítek let života. Prožívali společně i podzim života. Ona odešla v pondělí 16. ledna t.r. a rozloučili jsme se s ní v sobotu 21.ledna v Havlíčkově Brodě v Husově sboru. On se pro svůj nedobrý zdravotní stav jejího pohřbu nezúčastnil, ležel v nemocnici. Po několika dnech se vrátil domů a zprávy o jeho stavu byly optimistické. Dnes večer v pondělí 20. února 2012 večer přišla zpráva, že zemřel. Rozloučení s ním se koná v sobotu 25. února v Husově sboru v Havlíčkově Brodě. Ano odešli takřka společně Drahomíra Krchňáková a Milan Krchňák. Jako by tušil, že půjde brzy za svou ženou proto oželel její pohřeb.
pátek 17. února 2012
Zima se nakonec předvedla
středa 15. února 2012
neděle 12. února 2012
pátek 10. února 2012
Silný mráz může způsobit i povodeň - ČRo Region, Vysočina (Český rozhlas)
Silný mráz může způsobit i povodeň - ČRo Region, Vysočina (Český rozhlas)
Bezprostřednímu okolí Olešenského (v lidové tradici Pivovarského) potoka hrozila zimní povodeň. Ne téhle reportáži je zajímavé, že to nebyli hasiči, kteří mají na břehu potoka svoji zbrojnici, ale byl to Josef P., který tam ani nebydlí, jen tam dochází do starého domu po rodičích kde má svoji truhlářskou dílnu a ten posle reportéra vyburcoval radnici k tomu, aby něco udělala.
středa 8. února 2012
Kde se vzali Komanči
Nevím co by na tohle video pověděl starý pán (84), který přišel nedávno na nedělní bohoslužby, které se konaly v neděli odpoledne. Pán přišel pln dojmů a probuzených emocí, protože poobědový čas strávil u TV a politické debaty. Přišel a spustil, koupil jsem si DVD s husitskou trilogií od Vávry. Začal řešit "církevní restituce", mluvil a mluvil a mluvil a vyšlo z toho, že za komančů byly vlastně zlaté časy. Na námitku, že zavírali lidi do lágrů a nechávali je i popravovat reagoval obdobně jako Němci svého času při konfrontaci s faktem, že byla Osvětim. Když se vymluvil pak se v poklidu účastnil bohoslužby. Popíračů dějin je v tomhle světě zřejmě bezpočet, věk nerozhoduje.
úterý 7. února 2012
Dan Drápal: Selhání elit
Dan Drápal mluví o elitách, ale je vůbec možno ještě o nějakých elitách mluvit. Co je na těchto lidech a jejich způsobu života tak pozoruhodného, že by se o nich mělo hovořit jako o elitách? Jde už jen zmatení pojmů. Je to podobné jako když se dnes a denně hovoří o tom, že ten umělec, politik či někdo další veřejně působící má charisma. Znají ti, kteří tento přívlastek tak lehkomyslně rozdávají co základ tohoto slova vůbec znamená? Kdyby to věděli nemohli by tímto pojmem tak plýtvat.
Technická poznámka, chcete-li si přečíst Drápalův článek klikněte na jeho titulek.
Technická poznámka, chcete-li si přečíst Drápalův článek klikněte na jeho titulek.
čtvrtek 2. února 2012
středa 1. února 2012
JAROMÍR NOHAVICA-Euročardáš
Jednu euro minci mám doma v šupleti ( je to dvoueuro). Protože nikam po Evropě necestuji je mi vcelku jedno co držím v ruce. Která měna je v tomhle nejistém světě jistá? Koruna je pro mě v mé pozici praktická. Kdyby se odněkud snesl pytel s eury nebyl bych proti, určitě bychom si s nimi poradili.
Ta manželka v Nohavicově popěvku musí být pěkně stará, když ještě dnes vzpomíná na TUZEX a bony a asi se jí v té době nevedlo úplně špatně.
pátek 27. ledna 2012
Něco víc o smírčím kříži
V posledním loňském čísle Kontextů je zajímavý článek vztahující se k tomu koutu Vysočiny kde žil, působil a tvořil básník Bohuslav Reynek. Autorem článku je polský básník Wojciech Wencel. To proč se tu o něm a jeho textu zmiňuji tkví však v čemsi jiném.
František Pleva ve své knize Ledeč nad Sázavou - Dějiny města vydané v roce 1997 nákladem města Ledeč nad Sázavou má fotogfrafii smírčího kamene, který je možno vidět v odbočce z Koželské ulice na Hůrku. U kamene je zasazen sloupek s tabulkou obsahující stručný informační text. V Průvodci regionem Ledečsko jehož autorem je rovněž František Pleva autor píše: "Smírčí kámen musel postavit provinilec jako součást svého trestu na místě, kde se dopustil trestného činu. Kámen býval doplněn i zobrazením předmětu nebo zbraně, které útočník použil, někdy i stručným popisem události. Tento zajímavý kámen máme také v Ledči. Najdeme ho na Hůrce. Je na něm vytesán veliký kříž a při dolejší straně meč. Doplněn nápisem "V půtce Petz (Petr) z Kožlí zabit Léta Božího 1575.. zis v první čtvrtek". Mezi lidmi se vypráví, že se zde kvůli dětem pohádali dva otcové. Hádka se změnila v zápas, v němž jeden druhého ubil." Tolik F. Pleva.
Wojciech Wencel naše vědomosti o tomhle tématu podstatně rozšiřuje. Říká, že solí Českomoravské vysočiny jsou kameny ležící u okrajů polí. Lidé z nich dělali všelijaké zdi a ohrazení ale také pokrývají hroby sedláků, kteří je kdysi sami vyorali ze země. Za nejzajímavější z takových vysočinských kamenů považuje polský básník právě kameny smírčí jež, jak doslova píše "mají podobu neohrabaně provedeného kříže nebo desky s jeho obrysem". A dále upřesňuje: "Jsou to připomínky vražd spáchaných před staletími z chamtivosti, ze závisti nebo ze zlosti. Podle středověkého kanonického práva byl vrah povinen uhradit pohřební výdaje oběti, zamluvit určitý počet zádušních mší, složit peníze zajišťující živobytí osiřelých dětí a zároveň pěšky vykonat pouť do Jeruzaléma nebo do Říma. Prvním krokem na cestě pokání a smíření však bylo vytesání kříže a jeho uložení v místě spáchaného zločinu. Jako materiál posloužil kámen z pole, jako dláto nejčastěji sám vražedný nástroj."
Wencel dále říká, že tento zvyk mající svůj počátek ve středověku se v Evropě udržel až do 19. století. Uvádí i čísla, v Polsku se těchto křížů do naší doby dochovalo 600, především v Dolním Slezsku. V Čechách jich je zachováno 4x tolik. A právě Havlíčkobrodsko je častým nalezištěm těchto artefaktů. Jeden z nich je, jak už řečeno, také v Ledči nad Sázavou.
Pohled od smírčího kamene na Husův sbor
František Pleva ve své knize Ledeč nad Sázavou - Dějiny města vydané v roce 1997 nákladem města Ledeč nad Sázavou má fotogfrafii smírčího kamene, který je možno vidět v odbočce z Koželské ulice na Hůrku. U kamene je zasazen sloupek s tabulkou obsahující stručný informační text. V Průvodci regionem Ledečsko jehož autorem je rovněž František Pleva autor píše: "Smírčí kámen musel postavit provinilec jako součást svého trestu na místě, kde se dopustil trestného činu. Kámen býval doplněn i zobrazením předmětu nebo zbraně, které útočník použil, někdy i stručným popisem události. Tento zajímavý kámen máme také v Ledči. Najdeme ho na Hůrce. Je na něm vytesán veliký kříž a při dolejší straně meč. Doplněn nápisem "V půtce Petz (Petr) z Kožlí zabit Léta Božího 1575.. zis v první čtvrtek". Mezi lidmi se vypráví, že se zde kvůli dětem pohádali dva otcové. Hádka se změnila v zápas, v němž jeden druhého ubil." Tolik F. Pleva.
Ledečský smírčí kámen
Wojciech Wencel naše vědomosti o tomhle tématu podstatně rozšiřuje. Říká, že solí Českomoravské vysočiny jsou kameny ležící u okrajů polí. Lidé z nich dělali všelijaké zdi a ohrazení ale také pokrývají hroby sedláků, kteří je kdysi sami vyorali ze země. Za nejzajímavější z takových vysočinských kamenů považuje polský básník právě kameny smírčí jež, jak doslova píše "mají podobu neohrabaně provedeného kříže nebo desky s jeho obrysem". A dále upřesňuje: "Jsou to připomínky vražd spáchaných před staletími z chamtivosti, ze závisti nebo ze zlosti. Podle středověkého kanonického práva byl vrah povinen uhradit pohřební výdaje oběti, zamluvit určitý počet zádušních mší, složit peníze zajišťující živobytí osiřelých dětí a zároveň pěšky vykonat pouť do Jeruzaléma nebo do Říma. Prvním krokem na cestě pokání a smíření však bylo vytesání kříže a jeho uložení v místě spáchaného zločinu. Jako materiál posloužil kámen z pole, jako dláto nejčastěji sám vražedný nástroj."
I toto je výhled od smírčího kamene na Hůrce
Wencel dále říká, že tento zvyk mající svůj počátek ve středověku se v Evropě udržel až do 19. století. Uvádí i čísla, v Polsku se těchto křížů do naší doby dochovalo 600, především v Dolním Slezsku. V Čechách jich je zachováno 4x tolik. A právě Havlíčkobrodsko je častým nalezištěm těchto artefaktů. Jeden z nich je, jak už řečeno, také v Ledči nad Sázavou.
středa 25. ledna 2012
úterý 24. ledna 2012
neděle 22. ledna 2012
pátek 20. ledna 2012
Hrozí nám rozpad eurózony? - Měšec.cz
Hrozí nám rozpad eurózony? - Měšec.cz
O pozoruhodném úkazu s prodejem německých dluhopisů se v posledním čísle Literárních novinách rozepisuje i ekonomka Šichtařová. Pokud jde o německou marku, že si ji Němci dopředu tisknou jsem slyšel již v prosinci loňského roku, vnímal jsem to jako "babský kec". Jenže v životě to tak chodí, že ty nejneuvěřitelnější varianty se stávají skutečností. EU byl asi ve svých počátcích dobrý projekt, politika a politici jej však znehodnocují svým parazitováním. Co jiného je bezpočet unijních institucí a završením a zároveň dokonalou ilustrací této rozmařilosti je několikeré stěhování evropského parlamentu během roku mezi Bruselem a Štrasburkem.
čtvrtek 19. ledna 2012
Ekuména je Boží hra - Magazín ChristNet.cz
Ekuména je Boží hra - Magazín ChristNet.cz
Když se Tomáš Halík nemontuje do politiky je opravdu zajímavý, tenhle text je toho pro mě dokladem.
Kdo neví kudy do jeho textu nechť klikne na původní titulek.
Kdo neví kudy do jeho textu nechť klikne na původní titulek.
úterý 10. ledna 2012
neděle 8. ledna 2012
pondělí 2. ledna 2012
Jefferson Market Court, southwest corner of Sixth Avenue and...
Jefferson Market Court, southwest corner of Sixth Avenue and..., a photo by New York Public Library on Flickr.
Na flickru je možno nalézt pozoruhodné ukázky městské architektury ve Spojených státech 30.let minulého století
pátek 30. prosince 2011
Posta de Sol
Ač nikdo z nás nevíme co nám přinese nadcházející rok , navzdory tomu, či právě proto, přejme si navzájem ať je pro nás rokem dobrým.
Jan-husita
úterý 20. prosince 2011
Radostné vánoce
Radostné vánoce přeji vám všem kdo čtete tyto virtuální stránky pravidelně, náhodně či proto, že jsem si bez jejich dovolení zapsal do adresáře jejich e-maily (a jim v poště přistává něco co si neobjednali a co je možná ani nezajímá. Hřeším však na to, že mají možnost poštu ode mě filtrovat a tak se jí uchránit).
Všem vám přeji také dobrý rok 2012, jan-husita.
pondělí 19. prosince 2011
Vzpomínka
Když se nad návštěvou pana prezidenta Václava Havla v Ledči nad Sázavou, ke které došlo v červnu roku 1997, zamýšlím s letitým odstupem času a vybavuji si ji ve vzpomínce mohu napsat jen tolik, že to žel nebylo víc než letmé setkání. Ano existují fotografie zachycující okamžiky z jeho snad dvouhodinového pobytu na půdě našeho města. Náměstí kam prezidentova automobilní kolona přijela bylo zcela zaplněné lidmi. Bez nadsázky to bylo jak se říká "hlava na hlavě". Prezidentovo auto zastavilo před radnicí. U auta jsem jej spolu s paní přednostkou okresního úřadu Jaroslavou Přibylovou přivítal jménem obyvatel města ona pak jej přivítala na území havlíčkobrodského okresu. Vše šlo pak ráz na ráz. Prezident došel na rampu před radnicí kde se pozdravil se členy městské rady zapsal se do kroniky města. Pak převzal z mých rukou knihu o dějinách našeho města a pěšky mezi zástupem lidí jsme přešli do stařičké budovy někdejší školy v té době Domu dětí a mládeže. Tam se konalo setkání se starosty některých měst Posázaví. Pak již nastoupil do auta přistaveného u budovy a Ledeč opustil. Bylo to trochu zvláštní, neobvyklé a neočekávané, prezident k lidem shromážděným na náměstí nepromluvil ani slovo.
sobota 17. prosince 2011
stojí za přečtení –Vladimír Pikora » Šichtařová: Půjčkou MMF můžeme víc ztratit než získat
Vladimír Pikora » Šichtařová: Půjčkou MMF můžeme víc ztratit než získat
Články téhle dámy čtu pravidelně v Literárních novinách.
To co píše Šichtařová do značné míry koresponduje s myšlenkami pana Robejška nezávislého analytika z Hamburku.
Její názory vnímám jako relevantní navzdory tomu co se lze k její osobě dočíst v následující "diskusi".
Články téhle dámy čtu pravidelně v Literárních novinách.
To co píše Šichtařová do značné míry koresponduje s myšlenkami pana Robejška nezávislého analytika z Hamburku.
Její názory vnímám jako relevantní navzdory tomu co se lze k její osobě dočíst v následující "diskusi".
Církve teď zajímá i sčítání...
ano sčítání lidu. Z různých zdrojů lze v těchto dnech čerpat informace o tom jak si stojí různé církve podle předběžných výsledků sčítání lidu. Splnilo se to co se očekávalo, že tradiční církve zaznamenají ztráty. Některé menší protestantské církve si mohou zapsat znaménko + .
Mě zaujalo zjištění, že procentuální ztráta římských katolíků a husitů (CČSH) je stejná a to 60% v konkrétních číslech pak Řmk ztráta –1 656881 duší a husité –59 727 duší. Českobratrští evangelíci tratili –65 276 duší což je 55%. Přiznám, že mě překvapili Svědkové Jehovovi, ztratili –10 065 duší což v je 43%.
Mě zaujalo zjištění, že procentuální ztráta římských katolíků a husitů (CČSH) je stejná a to 60% v konkrétních číslech pak Řmk ztráta –1 656881 duší a husité –59 727 duší. Českobratrští evangelíci tratili –65 276 duší což je 55%. Přiznám, že mě překvapili Svědkové Jehovovi, ztratili –10 065 duší což v je 43%.
pátek 16. prosince 2011
"Polské" Kontexty
Na e-mailu se mi už sice objevilo avizo na Kontexty číslo 6 (vadává CDK) já jsem se teprve dnes začal skutečně prodírat jejich 5., podzimním, číslem, které je, až na několik málo výjimek pojato monotematicky jako "Polské".
Zaujalo mě hned první pojednání nadepsané Polsko aneb Kresy.
Autorkou je polská kulturoložka Marta Kwaśnicka. Autorka otevírá téma, které je asi pro mnohé z nás dosti vzdálené ne-li vůbec neznámé. Už druhá část titulu, Kresy upozorňuje na to neznámé, totiž na historické východní pomezí Polska před 2. světovou válkou a její územní důsledky vycházející z výsledku konference velmocí v Jaltě. Autorka píše, že pro celou polskou kulturu před rokem 1945 bylo typické její ukotvení na východě. Jmenuje jak klasiky polské literatury tak i Stanislava Lema či nositele Nobelovy ceny za literaturu Cseslawa Milosze. Právě v jeho případě uvádí, že své mládí prožil ve Vilniusu (tehdy Wilnu). Dále uvádí, že snad každý Polák má předky, kteří žili na Ukrajině v Bělorusku nebo na Litvě. Na otázku "Proč?" odpovídá: "Tato území byla součástí Rzeczpospolité. Vilnius byl jedním z nejvýznamnějších středisek I. Rzeczpospolité, státu vzniklého spojením Polska (tzv. Koruny) a Litvy reálnou unií v roce 1569. Předtím, od roku 1385, byly tyto státy spojeny personální unií. Znamená to šest století společných dějin."
K vlasti Poláků přestala tato území definitivně patřit až roku 1945. Polská společnost byla rozhodnutím velmocí vystavena gigantické amputaci již současně provázela podobně gigantická transplantace, když novou součástí Polska se stala území po staletí patřící Německu. V této souvislosti je užitečné si připomenout fakt, že z Pohraničí (Kresy), území odpojeného od Polska bylo po roce 1945 bylo do "nového" Polska vysídleno 2,5 milionu Poláků a dobře milion jich nadále žije za novou polskou hranicí.
Autorka se déle ptá: "Proč se Poláci s amputací tak snadno smířili?" Odpověď nachází v tom, že za Polské lidové republiky se Poláci naučili žít v kategoriích modernity, modernizace či normalizace. V dobách komunismu historické otázky nahradili provizorními řešeními (mluví o tom, že polská provizorní řešení jsou již příslovečná). To dokonce umožňuje i dnes vládnoucí straně, Občanské platformě, jít do voleb s heslem "Rozestavěné Polsko".
V závěrečné části obsáhlého příspěvku se čtenář dozví, že Vilniuský kraj, obklopující hlavní město Litvy, obývají většinou Poláci. Ti jsou vystaveni nekompromisní politice odnárodňování a v evropském měřítku nevídanému jevu pronásledování polské národní menšiny. Poláci mají zakázáno psát svá příjmení podle polského pravopisu a jsou vystaveni zavírání polských škol.
Autorka uzavírá konstatováním, že polské vládnoucí elity uvažují jen černobíle, zapomínajíce na základní premisu politiky, že v ní nikdy neplatilo buď-anebo.
P.S- Litva je zemí s hlubokou křesťanskou tradicí kde se setkává západní a východní křesťanství
Zaujalo mě hned první pojednání nadepsané Polsko aneb Kresy.
Autorkou je polská kulturoložka Marta Kwaśnicka. Autorka otevírá téma, které je asi pro mnohé z nás dosti vzdálené ne-li vůbec neznámé. Už druhá část titulu, Kresy upozorňuje na to neznámé, totiž na historické východní pomezí Polska před 2. světovou válkou a její územní důsledky vycházející z výsledku konference velmocí v Jaltě. Autorka píše, že pro celou polskou kulturu před rokem 1945 bylo typické její ukotvení na východě. Jmenuje jak klasiky polské literatury tak i Stanislava Lema či nositele Nobelovy ceny za literaturu Cseslawa Milosze. Právě v jeho případě uvádí, že své mládí prožil ve Vilniusu (tehdy Wilnu). Dále uvádí, že snad každý Polák má předky, kteří žili na Ukrajině v Bělorusku nebo na Litvě. Na otázku "Proč?" odpovídá: "Tato území byla součástí Rzeczpospolité. Vilnius byl jedním z nejvýznamnějších středisek I. Rzeczpospolité, státu vzniklého spojením Polska (tzv. Koruny) a Litvy reálnou unií v roce 1569. Předtím, od roku 1385, byly tyto státy spojeny personální unií. Znamená to šest století společných dějin."
K vlasti Poláků přestala tato území definitivně patřit až roku 1945. Polská společnost byla rozhodnutím velmocí vystavena gigantické amputaci již současně provázela podobně gigantická transplantace, když novou součástí Polska se stala území po staletí patřící Německu. V této souvislosti je užitečné si připomenout fakt, že z Pohraničí (Kresy), území odpojeného od Polska bylo po roce 1945 bylo do "nového" Polska vysídleno 2,5 milionu Poláků a dobře milion jich nadále žije za novou polskou hranicí.
Autorka se déle ptá: "Proč se Poláci s amputací tak snadno smířili?" Odpověď nachází v tom, že za Polské lidové republiky se Poláci naučili žít v kategoriích modernity, modernizace či normalizace. V dobách komunismu historické otázky nahradili provizorními řešeními (mluví o tom, že polská provizorní řešení jsou již příslovečná). To dokonce umožňuje i dnes vládnoucí straně, Občanské platformě, jít do voleb s heslem "Rozestavěné Polsko".
V závěrečné části obsáhlého příspěvku se čtenář dozví, že Vilniuský kraj, obklopující hlavní město Litvy, obývají většinou Poláci. Ti jsou vystaveni nekompromisní politice odnárodňování a v evropském měřítku nevídanému jevu pronásledování polské národní menšiny. Poláci mají zakázáno psát svá příjmení podle polského pravopisu a jsou vystaveni zavírání polských škol.
Autorka uzavírá konstatováním, že polské vládnoucí elity uvažují jen černobíle, zapomínajíce na základní premisu politiky, že v ní nikdy neplatilo buď-anebo.
P.S- Litva je zemí s hlubokou křesťanskou tradicí kde se setkává západní a východní křesťanství
Hora křížů, místo, které za svého pontifikátu navštívil polský papež Karol Wojtyla, Jan Pavel II.
Brána úsvitu ve Vilniusu
čtvrtek 15. prosince 2011
Paní doktorka v ohrožení
Čas od času navštěvuji svoji lékařku O.J. Vesměs tak činím proto, abych doplnil medikamenty, které mi udržují v dobrém limitu krevní tlak a v poslední době přibyl i lék na zmírnění bolesti. Při každé návštěvě prohodíme několik vět o tom jak jde život. Vytváří to dobrou atmosféru. Když jsem šel k paní doktorce dnes už ze zvyku jsem na parkovišti vyhlížel její bílé Volvo. Bylo tam a tak jsem měl jistotu, že i ona bude ve své ordinaci. Cosi mě však na autě zaujalo. Zaostřil jsem zrak a čtu "Náhradní vůz".
Když na mě přišla řada přivedl jsem na tuhle záležitost hned řeč. Paní doktorka byla sdílná. Jela po rychlostní silnici za svojí maminkou. Na tachometru "stovka", když z příkopu cosi vyletělo vzhůru. Její auto to neminulo, naopak, došla k nárazu do čelního skla, které se z větší části roztříštilo. Paní doktorka zakusila několik sekund úleku, aby po zastavení vozu zjistila, že ten kdo ji ohrozil takřka na životě byl bažantí kohout.
Že nás na silnici může ohrozit vysoká zvěř či divočák to vím, o bažantovi jsem to slyšel poprvé.
Když na mě přišla řada přivedl jsem na tuhle záležitost hned řeč. Paní doktorka byla sdílná. Jela po rychlostní silnici za svojí maminkou. Na tachometru "stovka", když z příkopu cosi vyletělo vzhůru. Její auto to neminulo, naopak, došla k nárazu do čelního skla, které se z větší části roztříštilo. Paní doktorka zakusila několik sekund úleku, aby po zastavení vozu zjistila, že ten kdo ji ohrozil takřka na životě byl bažantí kohout.
Že nás na silnici může ohrozit vysoká zvěř či divočák to vím, o bažantovi jsem to slyšel poprvé.
Video bonus: Rozhovor s Vítem Olmerem — Hledání Jana Wericha — Česká televize
Video bonus: Rozhovor s Vítem Olmerem — Hledání Jana Wericha — Česká televize
Režisér Vít Olmer končí své povídání mikroúvahou nad novotvarem "ČESKO", já si vzpomínám v té souvislosti na paní Blaženku H., která rovněž tenhle výtvor jazyka nesnášela.
Režisér Vít Olmer končí své povídání mikroúvahou nad novotvarem "ČESKO", já si vzpomínám v té souvislosti na paní Blaženku H., která rovněž tenhle výtvor jazyka nesnášela.
Sčítání lidu: V Česku roste počet lidí, kteří věří, ale nehlásí se k žádné z registrovaných církví
Sčítání lidu: V Česku roste počet lidí, kteří věří, ale nehlásí se k žádné z registrovaných církví
Jsme třetí jako při minulém sčítání, jen to číslo zase o dost kleslo. Můžeme si jen namlouvat, že nějaký ten tisíc může být ještě mezi těmi, kteří sice přiznávají víru ale neidentifikují se takto veřejně s konkrétní církví.
středa 14. prosince 2011
Největší objekty přepravované vzduchem - Pořad: Světové rekordy, Video na Stream.cz (ID: 639664)
Největší objekty přepravované vzduchem - Pořad: Světové rekordy, Video na Stream.cz (ID: 639664)
Konkrétně zde se jedná o přepravu jednoho z raketoplánů. Kliknutím na horní text se otevře tahle zajímavá podívaná.
středa 7. prosince 2011
Vratkost lidských vztahů (nebo nevyzpytatelnost?)
Dnes k tomu můžeme dodat, že se naplnilo ono okřídlené, že revoluce požírá vlastní děti. Přesto mě to vede k zamyšlení nad nejistotou, vratkostí, nevyzpytatelností lidských vztahů. Tento snímek a společnost, kterou zachycuje je zvláštní a pro noviny zajímavý tím, že šlo o mocné své doby. Jenomže i úplně "obyčejné" lidské vtahy, nebo jinak vztahy obyčejných lidí s sebou nesou riziko jejich ztroskotání. Povětšinou se to "odbyde" rozchodem přerušením všech kontaktů spálením mostů. Ale i tak zvaně "obyčejní" lidé jsou schopni jít až na hranu a sáhnou druhému na život. Ani taková společenství jako jsou církve nejsou proti podobným kolizím imunní s tím, že dnes již nejde o holý život. Ba dokonce může být pozorovatel svědkem překvapivých kotrmelců, kdy vysvětlením není láska, milosrdenství ale pouhá pragmatičnost.
Obhajoba ratingových agentur | Presseurop (čeština)
Obhajoba ratingových agentur | Presseurop (čeština)
Nejzajímavější je úplný závěr tohoto článku.
středa 23. listopadu 2011
Historie sboru Jana Želivského
I. etapa (2008 až 2011) obnovovacích prací na budově sboru Jana Želivského, v minulosti synagogy byla dokončena. Nebylo to myslitelné bez finanční podpory ze strany města Humpolec, každý rok přispěl na obnovu také kraj Vysočina. Na obnovu střechy byly poskytnuty i státní prostředky.
K prohlédnutí celé galerie je třeba kliknout na tento snímek.
K prohlédnutí celé galerie je třeba kliknout na tento snímek.
tenhle obrázek se mi prostě líbí
tenhle obrázek se mi prostě líbí, a gallery on Flickr.
Tohle místo, konkrétně ten černobílý snímek jsem dosud znal jen v barvě (v té již byl bezpočtukrát publikován o to víc mě zaujala tato černobílá verze publikovaná na FLICKRu.
středa 16. listopadu 2011
Když se odhalují "poklady"
 |
neděle 13. listopadu 2011
První pozdrav zimy?
Dnes v noci ve 2 hodiny jsem se probudil a při pohledu z okna vidím , že sousedovic střecha je celá bílá. První co mě napadlo, že napadl sníh.
Něco podobného jsem viděl v pátek 11.11.2011 ve Světlé nad Sázavou v 9 hodin dopoledne. Co to bylo?
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)