Konečně jsem zase doma po nutné hospitalizaci na Žlutém kopci a tak mohu ukončit nuceně vzniklou pauzu v psaní těchto úvah reflektujících texty svatých Písem ale i života běhu.
Když se ohlédnu byl to již pátý vpád chirurgické mediciny do mého života v průběhu necelých dvou roků. Je asi normální, že se s těmito zákroky vypořádávám stále pomaleji a s většími obtížemi. Je tomu tak i proto, že léta přibývají. Každopádně jsem musel dát zapravdu svému operatéru panu profesorovi J.Žaloudíkovi, že vstup do lidského těla břichem je komplikovaný a přináší i delší čas rekonvalescence tomu kdo jej podstoupí.
Na ARO jsem pobyl necelé tři dny a pak jsem se dostal na oddělení kde jsem několik dnů ležel na pokoji sám. Na jedné straně to bylo jistým způsobem příjemné, protože jsem svými obtížemi nikoho neobtěžoval a byl tak svým způsobem svobodný, což nepochybně napomohlo průběhu mé rekonvalescence. "Kruté" však byly noci. Zřejmě pod vlivem doznívajícího působení narkozy se mi zdály dost podivné sny. Jeden byl jakoby internetový, když jsem v něm kliknul a postupně jsem se kamsi dál posouval. Měl bezprostřední vztah k mému stavu. Pak přišel sen plný barev a jakýchsi abstraktních obrazů. Jeho intenzita mě probudila s myšlenkou, že bude-li to trvat dál tak se zblázním. Musel jsem vstát z lůžka a chodit po pokoji a dívat se ven z okna, abych se srovnal. Každopádně si z tohoto barevného snu odnáším myšlenku, že v takovémhle uměle navozeném stavu snad nacházejí inspiraci tvůrci některých abstraktních obrazů. V normálním stavu mysli by je to nenapadlo.
Bohu dík jsem už ale doma. Obracejí-li se přesto mé myšlenky zpět k pobytu na Žlutém kopci pak také proto, že i tam mě provázela Bible a útlý sešitek Hesel JB. Každý den, od návratu z ARO, jsem je otevíral a čerpal pomoc i posilu v setkání s Božím slovem přicházejícím ke mně skrze ně. Lituji, že jsem nebyl schopen zaznamenat myšlenky, které mi přicházely a já je vnímal jednak jako povzbuzující a pomáhající ale také jako pro mě objevné, překvapivé a nové v daných souvislostech. I za to Bohu dík.
Dnes , poprvé od svého návratu domů, jsem schopen napsat a tak zachytit myšlenky přicházející z četby Hesel i biblických textů. Je na místě navodit souvislost, uvést do kontextu, proto uvádím nejprve citaci nebo alespoň odkaz na konkrétní texty, které mě oslovily.
Tvá slova mě potěšila, vnesla radost do mého srdce.
Hospodine, Bože zástupů, patřím přece tobě (Jr 15,16)
Během Ježíšovy řeči jedna žena ze zástupu vykřikla: "Blaze lůnu, které tě nosilo, a prsům jež jsi sál!" On na to řekl: "Spíše blaze těm, kdo slyší Boží slovo a dodržují je." (Lk 11,27.28)
Lukáš 11,14-36; Marek 11,20-26
Citované verše dnešních hesel mluví o radosti toho kdo slyší Boží slovo a nechá je vstoupit do svého nitra, do svého života, aby tam konalo to proč bylo posláno. A právě tahle skutečnost paradoxně může přivézt takového člověka do problémů i konfliktu s jeho lidským okolím.
Jeremjáš říká, že jakmile k němu Boží slovo přišlo a on je přijal byl jím potěšen a do jeho srdce vstoupila radost a jasné vědomí, že nepatří sám sobě ale Hospodinu. On však to slovo neobdržel proto, aby si liboval v těchto pocitech, byl jím poslán doprostřed lidí, aby jim je zvěstoval a tak je zval k obrácení, k obnově jejich života.
Že to nebylo a není ani dnes nic snadného a dopředu nekonfliktního dokládá Lukášovo vyprávění o Ježíšově práci při vymýtání démonů. Čteme tam i slova dokládající platnost toho co je řečeno výše o Jeremjášově službě: "Blaze těm, kdo slyší Boží slovo a dodržují je." A také se tu říká: "Nikdo nerozsvítí lampu, aby ji postavil do skrýše nebo pod nádobu." Proč? Protože jinak hrozí, že byť Bohem obdarován stane se takový člověk duchovním sobcem a lakomcem a světlo do něho vložené se stane tmou, celé jeho tělo bude tmou.
Konat službu zvěstování evangelia nebylo nikdy zcela snadné a bez rizik a problémů. I dnes jsou místa kde je vykonavatel této služby přímo ohrožen na životě. V našich končinách je to pak něco zcela protikladného, totiž lhostejnost ze strany těch k nimž jsme posíláni.
Abychom jako poslaní služebníci nemalomyslněli, neklesali a neopouštěli tuto službu je nám třeba přítomnosti Boží víry. Ona nám dává nejen schopnost ale i sílu, vůli nepochybovat v srdci a věřit, že se vskutku děje to co zvěstujeme, byť to ještě nevidíme a nerozpoznáváme.
