čtvrtek 5. března 2009

Je nám dáno žít v době, která je pro ...

Je nám dáno žít v době, která je pro mnoho lidí dobou nesnadnou plnou existenční nejistoty. Lze namítnout, že lidská existence není nikdy jistá a prostá všelijakých ohrožení. Přesto je třeba rozlišovat. Mluvím-li o době a množství lidí pak již z této formulace je patrné, že se ve společnosti děje něco mimořádného,co nabývá charakter toho co je jinak vyhraženo lékařské branži, totiž epidemie. Trvá to již měsíce a nikdo neví kdy to dojde do kýženého bodu obratu. Ano slyšíme především řeč o číslech, procentech a penězích. Zůstaneme-li jen u těchto pojmů a termínů pak je to odosobněné, anonymní. Jenomže za tím jsou přítomny osudy živých lidí na které toto vše doléhá v konkrétní a zcela hmatatelné podobě. Skutečně je to existenciálně ohrožuje.
Hledají se viníci a jde to ztěžka, protože to co se dnes ve společnosti děje má rozsáhlé kořeny a zdá se, že u pramene toho všeho byl dobrý úmysl, dopřát pokud možno co nejširšímu okruhu lidí určitý standard životního komfortu. Bylo to však činěno od počátku vědomě na dluh. A tady je kámen úrazu, počátek dnešní nouze, která na mnohé počíná tvrdě dopadat. Pojednou vychází najevo, že onen výše zmiňovaný úmysl nebyl prost vedlejších zištných myšlenek. Ti kteří před lety rozjížděli velký hypotéční příběh to nečinili z prostého a čistého lidumilství, byli vedeni myšlenkou na budoucí výnos a zisk. Jenomže přitom pozbyli schopnost a snad i ochotu realisticky uvažovat a brát v potaz co je ještě možné a co už je čirá fantazie a hazard.
Proto jsme dnes svědky toho co způsobuje tak zvaný efekt pohybu motýlých křídel, kdy z něčeho malého, nenápadného a proto zdánlivě zcela neškodného vyroste problém, tentokrát dělající těžkou hlavu bezpočtu lidí na celém světě.
Na koho důsledky tohoto lidského počínání doléhají? Obecně lze říci, že na všechny. To jistě, ne však na všechny ve stejné míře a se stejnými důsledky. Začínají se, zatím ojediněle objevovat zprávy o lidských tragediích zapřičiněných očividně touto krizí společnosti. Zatím jsme slyšeli jednu zprávu o tom, že důsledky krize neunesl movitý člověk. Bylo to nedávno v Německu, kde jistý vlastník různých firem a investor stál náhle tváří v tvář skutečnosti, že jeho spekulace na akciovém trhu mu nevyšla a on tak přišel o velké množství peněz. Neznamenalo to však, že se ocitl zcela na mizině, že by z něho byl žebrák a přesto si sáhl na život. Vyšlo tak najevo co bylo jeho životní autoritou, co určovalo jeho myšlení a konání. Byl to bůh mamonu. Spolčení s ním stálo tohoto bohatého člověka život, který mu nedal mamon ale Stvořitel. On ho poslal do tohoto světa, On mu svěřil určité hřivny, z hospodaření s nimi měl tento člověk, až by se navršil čas, Pánu a Dárci svého života skládat bilanci. Co však ti, kteří se také ocitnou v tísnivé situaci a dolehne skutečná a hmatatelná nouze? Co když někdo z těchto lidí tuhle situaci neunese a také si sáhne na život? Jsou to navýsost palčivé otázky a nesnadno se na ně hledá odpověď.
Pokusím se o odpověď z pozice víry v Ježíše Krista. Nahlíženo tímto pohledem jde o životní zkoušku každého jednoho konkrétního člověka. Záleží na jeho životní filozofii, na tom zda v jeho životě je přítomna víra v Ježíše Krista. Je to možnost, cesta na kterou lze ukázat a pozvat člověka hledajícího východisko z existenciální nouze. Není přitom možné předkládat mu v této souvislosti nějaké klamavé představy a naděje. Je však možné nabídnout vytržení z osamělosti a bezvýchodnosti jeho postavení v tom, že otevře svůj život i s jeho stinnými stránkami Ježíši Kristu. Je jen na něm zda se odváží tento krok víry učinit. Bude to nepochybně pro leckoho krok do neznáma, učiněný s jistými představami o očekávané odpovědi. Musí však být připraven a ochoten přijmout jako odpověď řešení, které ho možná překvapí a zaskočí, protože Ten na koho se obrací sám prošel zkouškou utrpení. Jedním je možno si být jist, že On může pomoci těm, na které zkoušky přicházejí (Žd 2,18). Přidáno v pátek 6.3.2009.