Slovo pro „dušičkový“ čas
I ti z nás, kdo to jinak během roku z jakýchkoli důvodů nečiní, se na počátku listopadu rozpomenou na své kořeny, na své zemřelé a vracejí se do míst, která z různých příčin a pohnutek již dávno opustili, aby svůj čas života žili někdy i hodně daleko. Spolu se vzpomínkami na dobu kdy tam pobývali je k onomu místu někdy ještě váží i ti živí, kteří tu tráví podzim svého života.
Ano, dušičkový čas je dobou navštěvování hřbitovů a rozpomínání se. Zůstat jen u toho, by však bylo málo. Je dobré si v tento čas připomenout nejen kořeny rodové ale i duchovní. Bohu dík ještě stále žije generace těch kdo v téměř absolutní většině byli na počátku své životní cesty pokřtěni. Byla to vůle a víra našich rodičů, že nám tento duchovní dar umožnili přijmout. Pravda leckdy zůstalo jen u tohoto prvního kroku a z různých důvodů nedošlo k pokračování v započaté cestě. Pak již bylo zcela na nás samotných zda jsme se rozhodli pokračovat v tom co při nás naši „staří“ započali, či jsme to odhodili jako nežádoucí zátěž na jiné cestě pro kterou jsme se sami rozhodli. Ať už je tomu s námi jakkoli jsem přesvědčen, že pro nás všechny bez rozdílu má hluboký smysl tento verš z novozákonního listu Židům: „Zkoumejte se každý den, dokud je k tomu příhodná chvíle, aby se někdo z vás nezatvrdil zaslepující a mámivou svůdností hříchu.“
Čas našich dnů nezadržitelně a nenávratně plyne. Právě ve světle této neoddiskutovatelné skutečnosti je pro každého životně důležitá žalmistova výzva i napomenutí: „Pojďte, zpívejte Hospodinu, svému Stvořiteli,
s radostí jásejme Skále naší záchrany! Do jeho přítomnosti vstupme s vděčností, hlasitými žalmy ho pojďme oslavit! Pojďme a klaňme se, před ním padněme, Hospodin je náš Tvůrce, před ním klekněme!
A uslyšíme-li dnes jeho hlas, nezatvrzujme svá srdce (Ž 95).“ Počet našich dnů je nám všem bez výjimky skryt a tak nevíme kdy se náš čas naplní, proto žijme ty dny v bázni Boží. Plňme přikázání jeho zákona života. Neroznášejme pomluvy. Nepomáhejme darebákovi křivým svědectvím. Nepřiklánějme se k většině v žádné špatnosti. Nezabývejme se lživým obviněním. Nepřijímejme úplatek, protože zaslepuje i vidoucí a převrací slova poctivých.
Ač si to někteří lidé této doby mnohdy nechtějí připustit, přesto i v jejich srdcích je přítomna touha, kterou básnickým slovem víry vyjadřuje žalmista když vyznává: „Jako laň prahne po proudící vodě, má duše prahne, Bože, po tobě!“ Pán a Dárce života se nám nevzdálil, jak by se z tohoto lidského volání mohlo zdát. To my se od Něho odvracíme, podlehnuvše mámivé svůdnosti hříchu a odcházíme z rodného domu, jako ten mladší syn z Ježíšova podobenství. Tomu, když šel do sebe a vracel se domů, vyšel jeho starý otec v ústrety. Náš nebeský Otec jde ve vztahu ke každému člověku ještě dál. Jde za námi do míst našich hříchů ve svém Synu Ježíši Kristu. To on, Ježíš, je tím Slovem jehož hlas promlouvá k našim zatvrzelým srdcím. To on nám říká: „Kdo žízníš, přijď, kdo chceš, zdarma naber vodu života.“
Najděme v srdci onu odvahu odvrátit se od mámivé svůdnosti hříchu a obraťme se! Opusťme cestu smrti a dokud je čas vykročme na cestu života, protože pro každého platí toto Pánovo slovo: „Přijdu brzy!“ Ve víře v Boží lásku, spravedlnost a milosrdenství probuďme v sobě víru a vůli k odpovědi: „Amen, přijď Pane Ježíši!“
Milost a pokoj Pána Ježíše se všemi.
