Snad to není troufalost dovolím-li si napsat na tyto stránky pohled pacienta na jeho nemoc a léčbu v průběhu času. Nabízím tu svůj pohled , svoji zkušenost s jediným záměrem ukázat pohled z druhé strany.
V roce 2007 při urologické operaci vyvolané předpokládanou zvětšenou prostatou vyšlo najevo, že v oblasti malé pánve je "usazený" nádor ze kterého se po provedené histologii vyklubal chordom o velikosti dětské hlavičky. Tohle poslední zjištění učinil můj operatér profesor J.Ž. v renomovaném onkologickém pracovišti na Yallou Hill při operaci k níž došlo v květnu 2008. Této operaci předcházela nejprve vyšetření v okresní nemocnici. Z jejich výsledků bylo zřejmé, že je potřebné, abych byl přijat na zmíněné špičkové pracoviště. Onkoložka okresní nemocnice na základě histologického nálezu měla jasnou představu ke kterému z odborníků tohoto pracoviště bych se měl dostat. Věci nakonec šly klasickou cestou a já jsem začal na tamější konciliární ambulanci. Zde mi byl oznámen termín mého nástupu k léčbě. Nastoupil jsem v listopadu 2007 na lůžkové oddělení klinické onkologie. Svému pobytu a postupu lékařů jsem rozuměl tak, že se hledá nejvhodnější způsob terapie, který by vedl k dobrému výsledku. Asi po dvou týdnech jsem byl propuštěn domů s tím, že se čeká na další výsledky laboratorních vyšetření. Vrátil jsem se sem zase v prosinci. Nakonec jsem se těsně před vánočními svátky dostal na chirurgickou ambulanci k tomu odborníkovi na něhož už v počátku myslela onkoložka okresní nemocnice.
Pan profesor J.Ž. mě seznámil s nutností provést operační zákrok. Mělo mu předcházet ozařování místa kde bylo umístěno ložisko nádoru. Záměrem této terapie bylo snížit riziko velkého krvácení v oblasti zákroku. 22 dávek záření jsem absolvoval v témže zařízení v únoru 2008. Celou proceduru jsem snášel dobře. Každý den jsem dokonce vycházel ven z nemocnice na procházky. Zažil jsem tam ale i několik hodin napětí, a to tehdy, když mi pan přednosta oddělení radiologického oddělení měl oznámit výsledek jiného histologického vyšetření, které jsem při této terapii absolvoval. Při řadě předcházejících vyšetření totiž vyšlo najevo, že mám nádorové ložisko na levé ledvině. Zmíněná histologie potvrdila, že nález je pozitivní. Z téhle ledvinové epizody pro mě bylo nejhorší ono několikahodinové čekání na oznámení výsledku. Když jsem se dozvěděl jak na tom jsem ulevilo se mi. V době kdy pacient ví, že se něco děje ale nezná konečný verdikt jeho představivost pracuje na plno a je to pro něj docela veliká psychická zátěž. Po skončení ozařování, před mým odjezdem domů jsem byl pozván před lékařské kocilium na onkologické urologii. Lékařská komise mi sdělila, že je nutné odoperovat celou levou ledvinu. K provedení této operace jsem nastoupil na Velký pátek a operován jsem byl v úterý po velikonočním pondělí. Operace proběhla bez komplikací a lékaři mi sdělili dobrou zprávu, že nebylo nutné učinit tak razantní zákrok jak se původně předpokládalo. Byla mi odoperována jen část ledviny zasažená nádorem. To byly mé velikonoce 2008.
Ani ne do měsíce jsem nastoupil na Yallou Hill na lůžkové oddělení chirurgie, aby mi byl vyoperován chordom. Z rozhovoru s jednou mladou lékařkou na klinické onkologii v prosinci 2007 jsem byl připraven na to, že operační zákrok v oblasti malé pánve v místech, která jsou centrem životně a funkčně důležitých orgánů, může přinést nevratná poškození. Pan profesor J.Ž. však odvedl dobrou práci. Z operačního stolu a posléze ze samotného Yallou Hill jsem se vrátil domů bez poškození.
Jak jsem se dozvěděl z internetu chordom sice nezakládá "klasické" metastázy, které zasahují jiné orgány v těle, má jinou vlastnost, dříve či později recidivuje. Když jsem odcházel po této operaci domů byl jsem vyrozuměn o tom, že budu podstupovat pravidelná vyšetření a to jak na urologii tak na chirurgii.
Skutečně, uplynulo několik měsíců a bylo jasné, že chordom nespí. Rostl a založil (snad si ten termín pamatuji dobře) invazivní metastázy. Téměř na rok přesně (na přelomu června a července 2009) jsem byl opět přijat na lůžkovém oddělení chirurgie na Yallou Hill. Tentokrát mě pan profesor J.Ž. informoval o možné nutnosti zřízení vývodu. Byl jsem s tím srozuměn a souhlasil jsem. Nebudu zastírat, že jsem byl rád když jsem po operaci zjistil, že k tomu nakonec nedošlo. Pravda nebylo to zadarmo. Jak mi sdělil pan profesor upustil od toho proto, že by musely být provedeny vývody oba, avšak vzhledem k dosaženému výsledku by to bylo podle jeho slov příliš velké poškození.
Je asi na místě říci, že první operace chordomu byla vedena zadem nalevo od konečníku. Tentokrát nebylo zbytí a muselo se jít dovnitř břichem. I podle slov pana profesora šlo o velkou operaci. Břichem bylo nutné jít mimo jiné i proto, chordom založil metastázu na břišní stěně. Vlastní operaci předcházela "malá operace" pro získání histologického materiálu. Před oběma operacemi chordomu jsem absolvoval vyšetření na magnetické rezonanci. Součástí letošní velké operace vedené předem bylo i zavedení stentů do močových cest. Pooperační rekonvalescence byla po tomto zásahu relativně nesnadnější. Strávil jsem na Yallou Hill také o nějaký den delší čas.
Asi do měsíce mi urolog stenty vyjmul. Užíval jsem preventivně antibiotika ale vše proběhlo dobře. Zaujala mě jedna skutečnost při vyšetřeních, která nyní pravidelně absolvuji na urologické ambulanci na Yallou Hill. Pan doktor mluví o zvětšené prostatě. Znovu jsem si proto přečetl operační zprávu z okresní nemocnice kde je jakousi metodou on line zprávy popisováno konání operatéra. Až do této doby jsem žil v domnění, že prostata je odoperována. Není. Když se na operatéra, jak doslova píše "vyřinula nekrostatická hmota" vypláchli močový měchýř a ránu uzavřeli. Nicméně nyní močím normálně. Na urologii podstupuji pravidelné kontroly na sono protože laicky řečeno to co v těle z chordomu zůstalo žije a může ohrozit m.j. průchodnost močových cest. Chování rezidua chordomu sleduje i pan profesor J:Ž. pravidelným, zatím vždy čtvrtletním vyšetřením na magnetické rezonanci.
Nemohu zde vynechat konstatování své spokojenosti s prací, službou všech se kterými jsem měl co činit při svých pobytech na Yallou Hill. Navázal jsem tam i nové přátelství s knězem, který si mne našel již při mém první pobytu. Zakusil jsem pak, právě při první, urologické operaci, jak je prima když k vám na ARO v noci přijde lékař a vyřizuje pozdrav, jak vychází najevo, od společného přítele právě onoho kněze J.Z.
Musím, a činím to rád poděkovat paní doktorko Ifčo i vám. Snad si nepočínám nevhodně, když používám tento způsob komunikace abych splnil vaše v roce 2007 vyslovené přání, abych se vám neztratil.
Přeji dobré dny, sílu k nekončícímu boji s rakovinou!Ta druhá část přání je stále aktuální i pro mne, protože ten můj osten je vlastně nezničitelný. Tohle přání pochopitelně patří také všem kdo slouží pacientům na Yallou Hill. A tak děkuji Hospodinu za každý nový den a prosím o sílu o pomoc k nesení tohoto břemene.
