O závisti a s ní související žádostivosti, touze něco ale i někoho vlastnit, jako o něčem negativním jdoucím proti životu mluví Bible od svých prvních stránek. Naše české překlady pak ta místa kde se cituje Boží zákon tlumočí jako příkazy, které lze poslechnout nebo odmítnout. Ale je možno je číst i jako tak zvané imperfektum (Jiří Beneš DESÍTKA, vyšlo v Návrat domů 2008). Tato forma řeči neklade na posluchače nárok, nenařizuje, nedává úkoly, nevyzývá k činnosti ani nezakazuje ani nepřikazuje ale mluví o ději teprve vznikajícím či teprve ke vznikání připraveném. Mluví o Božím jednání s člověkem a v člověku o proměně jeho srdce mající příčinu mimo člověka, mimo jeho vůli totiž v Hospodinově činu. Z naší perspektivy jde o Hospodinovo zaslíbení (nebudeš závidět, nebude při tobě žádostivost, nebude tě ovládat soupeřivost, ctižádost ani v tvém srdci nebude přítomna neupřímnost) a proto také o předmět víry v jeho naplnění při nás. Je tu řeč o Božím působení v člověku, který vírou přijímá Božího Syna Ježíše Krista a tak se otevírá tvořivé moci Ducha svatého, který v něm a s ním koná čeho člověk ze své vůle ani síly a moci není schopen.
Z tohoto úhlu pohledu myslím můžeme porozumět výroku apoštola Pavla v 1. kapitole listu Filipským kde se zmiňuje o těch, kteří kážou Krista ze závisti a soupeřivosti, ze ctižádosti a neupřímnosti či dokonce s myšlenkou, že apoštolovi k jeho okovům přidají ještě soužení. A on na to vše co se nám jednoznačně jeví jako špatné a zlé odpovídá: "Ale co na tom! Hlavně že se jakýmkoli způsobem, ať už naoko nebo opravdově, káže Kristus."
Ať chci či ne vrací tohle všechno můj pohled k Janu Husovi a jeho nároku na pravdivost kněžské služby na straně jedné a k římskokatolickému přesvědčení na straně druhé, že Ježíšovo pověření ke kněžské službě platí, avšak vinou hříšnosti a díky svobodné vůli to přesto můžeme "vorat" (což pilně činíme, ale bohužel?/ spíše bohudíky to nemůžeme vylepšovat - leda se blížit tomu co Pán založil a zamýšlel. V tomto světle pak eventuální církevní pompa a nádhera spojená s posláním do kněžské služby má možná hlavní cíl jinde než si lidé myslí, v tom aby kandidáta vším tím "rámusem" upozornila na to, že ono vložení rukou je obrovský závazek, jemuž člověk může dostát v moci Ducha svatého a proto v úzkém spojení s Pánem Ježíšem Kristem bez něhož nic dobrého nemůžeme sami vykonat (použity myšlenky mého přítele J.Z.).
Jsme opravdu jen služebníci a leckdy řečeno s kralickými i neužiteční. A přesto navzdory této lidské slabosti svých služebníků Pán jiný způsob zvěstování radostné zprávy nevolí. Proč asi? Protože všichni jsme mu stejně blízcí a drazí. Všechny nás chce přivézt k poznání pravdy a dát nám spásu. Taková je jeho cesta, takové je jeho myšlení. Jimi je schopen člověka přivézt k pokání i zármutku nad sebou samým a tak přivodit jeho obrácení a konat v něm a na něm proměnění k Božímu obrazu.
