liturgický prostor - Skotsko

Každodenní život má svůj řád

Každodenní život má svůj řád a to má nesporně pro člověka kladný význam. Není totiž pro něho dobré žít své dny v chaosu a proto i v potencionálním prostoru lidské svévole.

Svůj řád má také víra a její bohoslužebný - liturgický život. Proto má svůj dobrý smysl, že církev má svůj vlastní kalendář dávající rytmus liturgickému životu. Přesto je na místě říci, že je užitečné mít v této záležitosti na zřeteli apoštolské slovo o mrtvé liteře a o oživující moci Ducha svatého. Liturgický řád na jehož podobě se podílí i existence církevního kalendáře má sloužit životu a jeho aktuálnosti, protože běh života nelze beze zbytku naplánovat a literou jej spoutat do nehnutelných mezí. Víra i její liturgické vyjádření mají sloužit životu v jeho aktuální podobě. Je to s nimi totiž jako se sobotou o níž Pán Ježíš říká, že člověk tu není pro sobotu ale naopak.  Božím přáním a vůlí je záchrana člověka, a vše o čem tu je řeč jsou prostředky této záchrany.

K této malé úvaze mě přivedl starozákonní text 2. knihy Paralipomenon (Letopisů) kapitola 30., který vypráví příběh z časů vlády krále Chizkijáše (Ezechiáše) kdy pracoval na obnově bohoslužebného života Izraele. Konkrétně mám na mysli královo rozhodnutí slavit v Jeruzalémě Hospodinu, Bohu Izraele, Hod beránka v druhém měsíci, protože okolnosti nedovolily uspořádat jej v patřičný čas t.j. v prvním měsíci jak to předepisuje Zákon (Ex 12,1-3; Lv 25,5-8). Těmi okolnostmi, které zapřičinily onu překážku byl jednak nedostatek posvěcených kněží, jednak skutečnost, že lid se nestačil v předepsaný čas shromáždit v Jeruzalémě. Král tu svým rozhodnutím vyšel vstříc především možnostem rozptýleného lidu, aby mu umožnil po dlouhé pauze slavit Hod beránka jak je předepsáno. Jakoby tento starozákonní král měl na mysli to co až o několik století poté formuluje apoštol Pavel ve 2. listu Korintským kde píše: "Víme, co je to bázeň před Hospodinem a proto přivádíme lidi k víře. Kristova láska nás zavazuje. Proto jako Kristovi vyslanci prosíme na místě Kristově, jako by skrze nás žádal Bůh: Smiřte se s Bohem. Jako jeho spolupracovníci vás také vyzýváme, abyste nepromarnili milost, kterou vám Bůh dává. Říká přece:'V čas milosti jsem tě vyslyšel, v den spásy jsem ti pomohl.' Hle, čas milosti je tu, ten spásný den je teď!"