Jsme křesťané,
protože věříme v jednoho Boha, který se lidem zjevil v historické osobě Ježíše z Nazaretu. Tento Bůh, který o sobě říká: "Já jsem byl dřív než první den..." a na jiném místě:"Kdo z lidí ohlásí, co bylo na počátku?" se dal lidem poznat dávno před Ježíšovým narozením. Vytvořil si dokonce lidské společenství, národ a dal mu jméno Izrael, což znamená "Bůh zápasí".
Zápasí, ne však s člověkem jak by se mohlo zdát právě z vyprávění o Jákobově boji s Neznámým. Ano Bůh zápasí, zápasí však o člověka o zachování vztahu, obecenství Boha s člověkem. Součástí tohoto Božího bojování je právě narození Ježíše z Nazaretu z Marie snoubenky Josefa, který je z domu Davidova. Tento Ježíš, Syn člověka pln Ducha Božího jednal uprostřed Hospodinova lidu, Izraele. Oni však, byli k němu hluší a slepí. Nepoznali, že je v něm navštívil Hospodin. Měli Ježíše za rouhače a proto ho nakonec jako klatého přibili na dřevo kříže
Stala se však zvláštní věc, skrze toto jejich selhání se otevřela cesta k univerzalitě, všeobecnosti Božího zápasu o člověka. Od té chvíle už nejde jen o Izrael. Jde o věškeré lidské pokolení. Skrze Ježíšovu službu se naplňuje Hospodinův výrok: "Já, já jsem Hospodin, kromě mne žádný spasitel není."
Ježíšův příběh od zvěstování jeho narození až po smrt na kříži a vzkříšení třetího dne dává lidem nahlédnout do tajemství vitřního života jediného Boha zjevujícího se člověku ve Trojici Otce, Syna i Ducha svatého. Tak může člověk poznat, že Bůh je opravdu láska, jak to o něm prohlašuje apoštol. Je tomu tak proto, že v jediném Bohu se děje vnitřní život naplněný vztahem mezi Otcem a Synem ze kterého vyvěrá Duch svatý, láska. Proto, když byl Ježíš zabit na kříži a pohřben nezůstal v tomto zajetí smrti ale byl z její moci vytržen činem Boží lásky ve vzkříšení. Stalo se to mocí Ducha svatého, který je poutem lásky mezi Otcem a Synem.
