Mojžíš ve své Písni zaznamenané v knize Exodus chválí Hospodina za jeho čin záchrany Izraele vyvedením z Egypta, provedením mořem a tak umožněním vykročit na cestu do Zaslíbené země. Ve světle těchto "hmatatelných" skutečností a zkušenosti rozumíme Mojžíšovi, že prohlašuje: "Kdo je jako ty mezi bohy Hospodine?"
Pak je tu ale Ježíš Nazaretský se slovy modlitby vyzývajícimi nebeského Otce, aby oslavil své Jméno. Tady lze jen obtížně mluvit o průkaznosti toho, že modlitba byla vyslyšena. Lidská zkušenost ví vcelku bezpečně o Ježíšově lidské existenci, ví o jeho matce o jeho praktické činnosti i o zakončení toho všeho smrtí na dřevu kříže a posléze uložením těla do hrobu. Kde tu člověk může nalézt odůvodnění k oslavě Otcova jména? Ježíš ale o této potencionální skutečnosti zcela vážně mluví. Co myslí tou oslavou Otcova jména? V čem spočívá?
Klíčovým pojmem je tu existence, přítomnost víry v Ježíše jako Krista na straně člověka.Jak ale tato víra vzniká? Jaký je důvod její existence? Tahle víra vznikla při setkání vyvolených se vzkříšenou a oslavenou existencí ukřižovaného Ježíše Nazaretského. Toto setkání a rozpoznání Vzkříšeného jako ukřižovaného Ježíše bylo příčinou a důvodem. Oni vyvolení si autentický prožitek téhle skutečnosti nenechali pro sebe, sdělili jej dál až v průběhu času dostal podobu písemného záznamu. Ten se dostal až do našich končin a do našeho času a je pro nás "materiálním" základem toho, že i my věříme v Ježíše Nazaretského jako Krista.
Proč se nám to přihodilo? Vždyť lidských písemností a záznamů o podivuhodných jevech je řada, proč jsme ochotni vzít právě evangelium v potaz jako bernou minci, jako pravdu? Neznám jiné vysvětlení než to, že je tu v práci směrem k nám Duch svatý, Boží moc, která v nás působí ono oslavení jména nebeského Otce proměnou naší existence ospravedlněných hříšníků ve služebníky Ježíše Krista.
