Humpolečtí zmapují dějiny židovské komunity - Pelhřimovský deník

Humpolečtí zmapují dějiny židovské komunity - Pelhřimovský deník

V samotných novinách jsem článek doplnil v diskusní sekci správným názvem naší církve. Pokud jde o zmiňovaný byt je skutečně při současných nárocích na bydlení neobyvatelný; jednak pro přetrvávající vlhkost v jedné ze tří místností, kde i přes permanentní větrání a provedenou opravu omítky i provedená odvětrávací opatření v podlaze se na zdech objevují zelené stopy řas či mechu. Další hrubou závadou jsou téměř shnilá dřevěná okna ve všech třech místnostech. Náboženská obec, jejíž příjmy z členské základny setrvale klesají, je schopna s obtížemi hradit základní režii budovy (elektřina, plyn a voda) má na svém kontě asi 30 tisíc Kč vlastních finančních prostředků. Její příslušníci kladně hodnotí přístup města Humpolec k této kulturní památce. Je to jen město, nikoliv náboženská obec, kdo je schopen financovat udržovací práce na exteriéru a nyní i interiéru budovy. V kontextu těchto skutečností jsem náboženské obci předestřel myšlenku dohodnout se s městem Humpolec na využití bývalého bytu k instalaci musejní expozice dokumentující historii židovské komunity v Humpolci a jeho okolí. Budova opuštěné a chátrající synagogy, kterou příslušníci náboženské obce v Humpolci koupili v 50. letech minulého století od židovské obce Kolín byla díky tomu záchráněna před téměř jistou zkázou. Dnes se v roli zachránce této památky objevuje samo město Humpolec. Vlastnické vztahy k budově přitom zůstanou nedotčeny, jejím vlastníkem i nadále bude náboženská obec. Shodou okolností jsme dnes hovořili s panem místostarostou Brzoněm o formě možného budoucího smluvního vztahu při využití "bytu" k muzejní expozici. Na stole je nárys podoby možné smlouvy, který musí posoudit rada starších NO a konzultovat jej s DR v Brně.

Vláda USA: Život Izraelce nemá takovou cenu jako život Američana

Vláda USA: Život Izraelce nemá takovou cenu jako život Američana

jinak řečeno, není Žid jako Žid. Jak patrné paradoxům o nichž mluví Havlův pan Vaněk není a zřejmě hned tak v politice konec nebude.

Síla osobnosti

V uplynulých čtyřech letech se mi dostalo nechtěné příležitosti projít několika zdravotnickými zařízeními počínaje okresní nemocnicí přes špičkové onkologické pracoviště MOÚ v Brně na Žlutém kopci a včera do třetice jsem měl co do činění v krajské nemocnici. Vesměs jsem se vždy setkal s přívětivým jednáním ať ze strany lékařů či sestřiček na odděleních kde jsem ležel téměř výhradně po operačním zákroku.
Včera jsem měl příležitosti získat, alespoň z mého pohledu, pozoruhodnou zkušenost. Cesta k této zkušenosti trvala měsíce. Pak již to bylo dílem okamžiku.
Její počátek  je spojen s vynuceným odchodem chirurga a onkologa v jedné osobě pana profesora Jana Žaloudíka z pracoviště v MOÚ v Brně na Žlutém kopci. Leckdy se říká, že každý člověk je ve své profesi nahraditelný, to jistě je, otázkou zůstává na jaké úrovni k oné náhradě dojde. Rezignovaně jsem  tehdy přijal, že mě do práce dostane jiný lékař patřící do týmu doktorů pracujících na chirurgické ambulanci MOÚ. Ano nemohl jsem si stěžovat, byl ke mně laskavý a pozorný. Dokonce mi ambulantně ve své soukromé ordinaci dělal malý chirurgický zákrok. Po čase jsem došel k závěru, že to přece jen není ono, to tehdy, když mi vyprávěl stejnou historku, mající zřejmě navodit bližší vztah lékař - pacient, při každé mé návštěvě v ordinaci chirurgické ambulance MOÚ. Vím, že právě na tomhle pracovišti je náročné zvládat dobře komunikaci s pacienty, přesto jsem pozbyl onu původní důvěru k tomuto lékaři. Problém byl i v tom, že neustále zdůrazňoval, že je pouze chirurg a ne onkolog. Proto jsem počal hledat cestu k opětovnému setkání s " mým chirurgem a onkologem" v jedné osobě. Mělo to své etapy a ta poslední, již jsem absolvoval včera, mě přiměla k tomu, abych se tady podělil o pozoruhodnou zkušenost.
K tomu setkání došlo ve skromné ambulanci krajské nemocnice. Skromné v porovnání s tím jak vnímám prostředí ambulance právě v MOÚ. Pracovní podmínky jsou jistě důležité ale klíčovou roli v setkání na této půdě hraje  lékař, síla jeho osobnosti. To je ten element,  ono vlastní setkání tváří v tvář pacienta a lékaře k němuž má důvěru, co má v sobě moc pozvednout pacienta z jeho prachbídného psychického rozpoložení zase nahoru aniž by nutně muselo být  prostředí kde k tomu dojde na kdovíjak špičkové úrovni. Uvádím tento konkrétní příklad při vědomí několika dalších do jisté míry podobných setkání s lékaři tak či onak otitulovanými a v prostředí komfortním i prostém.