Proutěný muž
V sobotu 21. srpna jsem se chvíli rozhodoval, který TV program budu sledovat a tak se stalo, že jsem vstoupil do již rozběhnutého děje filmového příběhu na TV Barandov. Hlavní postavu ztvárňoval Nicolas Cage. Brzy jsem porozuměl, že hraje policistu, který na jakémsi ostrově hledá nějaké malou dívenku. Za nějaký čas bylo jasné, že ta dívenka mu není cizí ale jde o jeho dcerku. Pak jsem poznal i její matku, mladou a krásnou ženu jež na onom ostrově žila a měla blízký vztah k pátrajícímu policistovi. Z probíhajícího filmového vyprávění bylo záhy patrné, že dívenka je ohrožena na životě, má se stát obětinou jakéhosi záhadného místního rituálu.
Děj příběhu byl velmi bizarní. Policista procházel záhadnými situacemi, prodělával tajemné duševní stavy. Byl k smrti poštípán včelami, které zde byly předmětem jakési úcty. Všemi těmito úskalími a ohroženími i s pomocí obyvatelek ostrova prošel nakonec vždycky zdráv.
Přitom všem se opakovaně setkává s matkou své dcerky a snaží se ji přimět k nějaké rozumné spolupráci při hledání jejich dítěte. Její slova i jednání na něj působí značně rozporuplně. Tento její projev přičítá rozrušení ze ztráty dcerky.
Během svého pátrání se setká i s muži žijícími na ostrově. Jejich chování je víc než zarážející, žádný z nich nereaguje na policistovo oslovení, chovají se jako němí. Jsou jaksi odevzdaní bez vlastní vůle. Konají jen různé těžké fyzické práce a nemluví.
Policista se nakonec setkává osobně s krásnou ženou zralého věku. Je to vůdčí osoba celého ostrovního společenství. Je duchovní vůdkyní, jakousi matkou a kněžkou v jedné osobě. Z rozhovoru s ní se policista dozvídá, že na ostrově žije ryze feministické společenství, které muže používá výhradně k oplodnění vybraných mladých žen. Vychází najevo, že k plnohodnotnému životu jsou předurčeny pouze novorozenci ženského pohlaví. Z dětí mužského pohlaví jsou vytvářeni oni mlčeliví otroci určení pro těžké fyzické činnosti. Policista se zároveň dozvídá, že ne jeho dcerka, jak se dosud domníval, ale on sám se má stát určenou obětí každoročního náboženského rituálu obětování bohům tohoto feministického společenství.
Příběh graduje. Policista poznává, že žena s níž zplodil hledanou dcerku je nedílnou součástí ostrovního společenství. Muž je přiveden na údolní planinu na jejímž návrší stojí obrovská figurina z dřevěných trámů a proutí. Mužští otroci jej spoutají a vlečou k figurině. Nakonec je pomocí lana vytažen do nitra figuriny a dál až do jejího vrcholku. Ke svém zděšení a překvapení vidí, že jeho dcerka jde s úsměvem k proutěné figurině. V ruce nese zapálenou louč a blíží s k patě figuriny. Otcův zoufalý křik jí nic neříká. Zapaluje figurinu a její otec ve výhni plamenů umírá. Přihlížejícímu ženskému zástupu se na tvářích rozlévá blažený a šťastný úsměv, vždyť bohové byli uspokojeni.
Jakousi pointu příběhu, jehož začátek jsem neviděl, nabízí film ve svém závěru. Dvě mladé a krásné ženy z ostrova jsou na pevnině. Pobývají v jakémsi zábavním podniku a oslovují přítomné muže, aby každá s tím "svým" odešla do ústraní pracovat na zajištění budoucnosti feministického společenství jejich ostrovního domova. Jednou z těch žen je ta která s obětovaným policistou přivedla na svět jím hledanou dcerku.
Televize film promítala s titulem Rituál. Nicméně původní název The Wicker Man (Proutěný muž (?)) je nepochybně výstižnější i pro jistou ironii obrážející osnovu příběhu. Nevím s jakým záměrem byl film natočen ale nemohl jsem se ubránit myšlence kam až může dojít jakékoli lidské hnutí překročí-li určitou hranici a stane se extrémistickým.
