Odešel František Pleva

Po několikadenním boji v havlíčkobrodské nemocnici podlehl v úterý 20.října t.r. ataku mozkové příhody František Pleva. Běh jeho života se skončil v nedožitých 65 letech. Znal jsem ho osobně po dlouhá léta. V šedesátých letech minulého století mě zaujal jeho talent pro uměleckou fotografickou tvorbu. Vzpomínám, že publikoval fotografie i v tehdy renomovaném obrázkovém časopise Svět v obrazech. Že talent skutečně měl prokazovala i skutečnost, že se jeho fotografie dostala i do tehdejší mezinárodní soutěže a získala ocenění. František se však počal věnovat a dá se říci, že podlehl sběratelské vášni. Při této činnosti poznal mnoho lidí v regionu blízkého i vzdálenějšího okolí Ledče nad Sázavou, města ve kterém prožil celý svůj život. Poznával takto nejen lidi ale také krajinu její zajímavosti a pamětihodnosti, historii a při rozhovorech s obyvateli všech těch míst, která navštívil vyslechl a zaznamenal bezpočet příběhů.

Třicet let sběratelské činnosti  a toho co s ní bylo spojeno se stalo základem, fundamentem k  Františkově literárně kronikářské tvorbě, které se intenzivně věnoval v posledních dvaceti letech života. Když pominu první publikační začátky v podobě drobných tisků pak nepochybně první jeho velkou prací ve zmíněném žánru byla kniha LEDEČ NAD SÁZAVOU – Dějiny města vydaná městem Ledeč nad Sázavou v roce 1997. Vzpomínám, že její příchod na svět nebyl snadný, šlo o svým způsobem novou aktivitu do které město tehdy šlo při jeho nelehké finanční situaci. Jak je možno se dočíst v dobovém tisku referujícím o slavnostním představení knihy v dubnu 1997 na ledečské radnici, kterého se účastnila i tehdejší přednostka okresního úřadu Jaroslava Přibylová "celkový finanční náklad na vydání knihy činil jeden milion korun. Díky ochotným sponzorům, kteří myšlenku podpořili, je kniha na světě a může se vydat ke svým prvním čtenářům" (Noviny Vysočiny 29.4.1997). To byl sice nesnadný nakonec však zdařilý začátek Františkovy knižní tvorby. Následovala řada dalších prací z nichž zmíním například tituly Sázava milovaná a Želivka naše řeka. Po městu Ledeč nad Sázavou, jehož nákladem ještě vyšla kniha Toulky Vrchovinou,  a čtenářském úspěchu těchto knih, se ujali vydávání Františkových knih již profesionální vydavatelé.

Do spektra zájmů Františka Plevy patřila i minulost židovské komunity v Ledči nad Sázavou. Staral se o místní židovský hřbitov a jeho zásluhou byla před demolicí zachráněna ledečská synagoga. V roce 1992 jsme společně uspořádali v Husově sboru pietní vzpomínkové setkání připomínající oběti transportu ledečských židů do koncentračního tábora. Z té doby také pochází pamětní deska se jmény deportovaných, kteří už se nevrátili. Je umístěna v předsíni ledečské synagogy.

Určitě by se našly ještě další aktivity jimiž se František zabýval a věnoval jim čas a energii. Jeho odchod je pro město Ledeč svým způsobem nenahraditelnou ztrátou, protože v současné době nevidím nikoho, kdo by byl takovým znalcem místní historie a zároveň byl ochoten ji zachycovat pro uchovávání paměti regionu a jeho obyvatel. Proto zákonitě, byť shodou okolností se smutnou symbolikou se "živému spisovateli", jak o Františkovi Plevovi s dětskou úctou mluvila moje vnučka, dostalo několik dní před jeho odchodem ocenění jeho písmáckého díla v podobě Skleněné medaile kraje Vysočina, kterou převzal ve čtvrtek 8.října v Horáckém divadle v Jihlavě.

Ledečská veřejnost, rodina a přátelé se s ním rozloučili v sobotu 24.října v kostele sv Petra a Pavla a byl uložen na novém hřbitově.

                                                                   Jan Hálek

Vracím se k Františkovi v čase již 2. výročí jeho odchodu snímky místa jeho posledního odpočinku.