Sestry a bratři v Kristu, přátelé,
píši tento list na počátku postní doby, která nás má přimět k zastavení a zamyšlení nad svojí životní poutí. Ne všechno nás na ní uspokojuje, ne všechno přináší radost a pokoj do našeho srdce. Máme-li takto uvažovat pak by bylo užitečné, abychom se opravdu soustředili na sebe sama, na své konání a myšlení, které mu vždy předchází. Nezapomeňme se rozpomenout právě na ta všelijak bolestivá zákoutí našeho putování a zpytujme sebe– ne ty druhé– kde já jsem pochybil, kde já jsem ublížil, kde já jsem si nenašel čas pro toho druhého. Jen tudy vede cesta k urovnání porušených vztahů a k jejich obnově. Je to pro nás potřebné, protože jen ve vztazích k lidem s nimiž je nám dáno putovat časem našich životů jsme vskutku lidmi.Pomoc pro tohle počínání hledejme ve víře a v obecenství s Pánem Ježíšem. Je to On kdo nám vytváří ten nový prostor k obnově toho porušeného a skomírajícího, když nás vede k ochotě vyznat svá selhání na straně jedné a na straně druhé k ochotě odpustit a smířit se navzájem. Tudy vede cesta k tomu, abychom měli v pořádku i svůj osobní vztah k Bohu, který je zdrojem našeho žití.
Čas postu nás vede k času velikonočnímu kdy uslyšíme znovu ono osvobozující a radostné zvěstování, že moc toho zlého není všemocná, že ji Bůh vzkříšením Ježíše Krista, zabitého na dřevu kříže lidskou zlobou, porazil a tak i před námi otevřel nový prostor k pravému životu ve spojení s Ježíšem Kristem v moci a milosti Ducha svatého v němž přichází do našich srdcí láska Kristova, aby nás proměňovala k pravému lidství.
V závěru tohoto dopisu ještě několik slov o Obecenství víry
Víra v Ježíše Krista je nám jakousi pevností, ochranou. Při budování opevnění víry jde o víc než o vertikální vztah mezi Bohem a námi. Bůh nám dává mnoho milosti i síly skrze mezilidské vztahy, které nás pojí s našimi bratry a sestrami v Kristu. Opevnění víry se nejlépe buduje v obecenství víry. To je pro nás nezbytné. Zápasíme často se strachem a úzkostí a k tomu potřebujeme povzbuzení. Bůh nám dal jeden druhého, abychom si dodávali odvahy. Jistě, žádné společenství lidí není dokonalé – Bůh však s velikou radostí pracuje i skrze nedokonalé lidi. Zanedbáváme-li obecenství víry, naše srdce se snáze zatvrdí a hřích nás oklame. Pak hrozí, že odpadneme od živého Boha, že znovu budeme přibíjet na kříž jeho Syna a v něm i naše člověčenství.
Čas postu nás vede k času velikonočnímu kdy uslyšíme znovu ono osvobozující a radostné zvěstování, že moc toho zlého není všemocná, že ji Bůh vzkříšením Ježíše Krista, zabitého na dřevu kříže lidskou zlobou, porazil a tak i před námi otevřel nový prostor k pravému životu ve spojení s Ježíšem Kristem v moci a milosti Ducha svatého v němž přichází do našich srdcí láska Kristova, aby nás proměňovala k pravému lidství.
V závěru tohoto dopisu ještě několik slov o Obecenství víry
Víra v Ježíše Krista je nám jakousi pevností, ochranou. Při budování opevnění víry jde o víc než o vertikální vztah mezi Bohem a námi. Bůh nám dává mnoho milosti i síly skrze mezilidské vztahy, které nás pojí s našimi bratry a sestrami v Kristu. Opevnění víry se nejlépe buduje v obecenství víry. To je pro nás nezbytné. Zápasíme často se strachem a úzkostí a k tomu potřebujeme povzbuzení. Bůh nám dal jeden druhého, abychom si dodávali odvahy. Jistě, žádné společenství lidí není dokonalé – Bůh však s velikou radostí pracuje i skrze nedokonalé lidi. Zanedbáváme-li obecenství víry, naše srdce se snáze zatvrdí a hřích nás oklame. Pak hrozí, že odpadneme od živého Boha, že znovu budeme přibíjet na kříž jeho Syna a v něm i naše člověčenství.
