Něco víc o smírčím kříži

V posledním loňském čísle Kontextů je zajímavý článek vztahující se k tomu koutu Vysočiny kde žil, působil a tvořil básník Bohuslav Reynek. Autorem článku je polský básník Wojciech Wencel. To proč se tu o něm a jeho textu zmiňuji tkví však v čemsi jiném.

Pohled od smírčího kamene na Husův sbor

František Pleva ve své knize Ledeč nad Sázavou - Dějiny města vydané v roce 1997 nákladem města Ledeč nad Sázavou má fotogfrafii smírčího kamene, který je možno vidět v odbočce z Koželské ulice na Hůrku. U kamene je zasazen sloupek s tabulkou obsahující stručný informační text. V Průvodci regionem Ledečsko jehož autorem je rovněž František Pleva autor píše: "Smírčí kámen musel postavit provinilec jako součást svého trestu na místě, kde se dopustil trestného činu. Kámen býval doplněn i zobrazením předmětu nebo zbraně, které útočník použil, někdy i stručným popisem události. Tento zajímavý kámen máme také v Ledči. Najdeme ho na Hůrce. Je na něm vytesán veliký kříž a při dolejší straně meč. Doplněn nápisem "V půtce Petz (Petr) z Kožlí zabit Léta Božího 1575.. zis v první čtvrtek". Mezi lidmi se vypráví, že se zde kvůli dětem pohádali dva otcové. Hádka se změnila v zápas, v němž jeden druhého ubil." Tolik F. Pleva.

Ledečský smírčí kámen 

Wojciech Wencel naše vědomosti o tomhle tématu podstatně rozšiřuje. Říká, že solí Českomoravské vysočiny jsou kameny ležící u okrajů polí. Lidé z nich dělali všelijaké zdi a ohrazení ale také pokrývají hroby sedláků, kteří je kdysi sami vyorali ze země. Za nejzajímavější z takových vysočinských kamenů považuje polský básník právě kameny smírčí jež, jak doslova píše "mají podobu neohrabaně provedeného kříže nebo desky s jeho obrysem". A dále upřesňuje: "Jsou to připomínky vražd spáchaných před staletími z chamtivosti, ze závisti nebo ze zlosti. Podle středověkého kanonického  práva byl vrah povinen uhradit pohřební výdaje oběti, zamluvit  určitý počet zádušních mší, složit peníze zajišťující živobytí osiřelých dětí a zároveň pěšky vykonat pouť do Jeruzaléma nebo do Říma. Prvním krokem na cestě pokání a smíření však bylo vytesání kříže a jeho uložení v místě spáchaného zločinu. Jako materiál posloužil kámen z pole, jako dláto nejčastěji sám vražedný nástroj."

I toto je výhled od smírčího kamene na Hůrce

Wencel dále říká, že tento zvyk mající svůj počátek ve středověku se v Evropě udržel až do 19. století. Uvádí i čísla, v Polsku se těchto křížů do naší doby dochovalo 600, především v Dolním Slezsku. V Čechách jich je zachováno 4x tolik.  A právě Havlíčkobrodsko je častým nalezištěm těchto artefaktů. Jeden z nich je, jak už řečeno, také v Ledči nad Sázavou.