Vratkost lidských vztahů (nebo nevyzpytatelnost?)

Pravidelně s týdenním zpožděním pročítám magazín Lidových novin PÁTEK. Proto až v těchto dnech jsem pročítal příspěvek věnovaný Martě Gottwaldové. Nejde mi tu  o její osobní příběh ale o fotografii, která článek doprovází. Snímek, ač černobílý, na první pohled dýchá radostí a pohodou, navzdory tomu, že místem kde se ti lidé na něm takto sešli bylo nedaleko Moskvy v roce  1936. Všichni jeho aktéři byli ještě mladí a plní životních sil a optimismu. Kdo, že tam je zachycen v družném společenství? Marie Zápotocká, Bedřich Geminder, Marie Zápotocká mladší, Marta Gottwaldová, Klement Gottwald, Marie Švermová, Jan Šverma, Marta Gottwaldová mladší, Bruno Köhler a Rudolf Stránský. Komentář ke snímků říká: "O patnáct let později se tito lidé budou vzájemně vraždit a zavírat do vězení."
Dnes k tomu můžeme dodat, že se naplnilo ono okřídlené, že revoluce požírá vlastní děti. Přesto mě to vede k zamyšlení nad nejistotou, vratkostí, nevyzpytatelností lidských vztahů. Tento snímek a společnost, kterou zachycuje je zvláštní a pro noviny zajímavý tím, že šlo o mocné své doby. Jenomže i úplně "obyčejné" lidské vtahy, nebo jinak vztahy obyčejných lidí s sebou nesou riziko jejich ztroskotání. Povětšinou se to "odbyde" rozchodem přerušením všech kontaktů spálením mostů. Ale i tak zvaně "obyčejní" lidé jsou schopni jít až na hranu a sáhnou druhému na život. Ani taková společenství jako jsou církve  nejsou proti podobným kolizím imunní s tím, že dnes již nejde o holý život. Ba dokonce může být pozorovatel svědkem překvapivých kotrmelců, kdy vysvětlením není láska, milosrdenství ale pouhá pragmatičnost.