Pozoruhodnosti ukryté v poznámkách

K charakteristickým rysům vědeckých knih patří bohatý a rozsáhlý poznámkový aparát. Většinou čtenáře knihy taková poznámka směruje někam dál k dalším informacím souvisejícím s daným tématem knihy. Jsou také poznámky, které sami přímo podávají ony rozšiřující informace. V tomto směru jsou mi toho dokladem   teologické knihy českého františkána  Ctirada Václava Pospíšila. Dnes mám na mysli jednak zcela odlišný okruh vědeckého zájmu a  stejně tak je tomu s charakterem poznámky na niž tu chci nejen upozornit ale přímo ji citovat. Onu poznámku jsem nalezl v historické práci RAKOUSKÁ DIPLOMACIE 1842 – 1852.V kapitole Italská otázka a "Stohodinová válka" na straně 195 autor píše: "Král Karel Albert (jde o sardinského panovníka moje pozn.) se v důsledku porážky svých vojsk nakonec rozhodl abdikovat ve prospěch svého syna Viktora Emanuela, který neprodleně zahájil jednání o příměří. A tady je odkaz č.771 na poznámku jejíž obsah mě okouzlil. Je stručnou a naprosto jasnou ukázkou toho co je to jednat jako gentleman. Cituji: "Ordonanční důstojník  Karl hrabě Schönfeld, který sloužil u štábu maršála Radeckého, své setkání s novým sardinským králem popsal následovně: "Králův zjev  nebyl takový, aby jeho postavení z něho bylo patrno. Husarský dolman zavěšený přes rameno a nápadně šikmo posazená čepice mu propůjčovaly podivuhodně nedbalé vzezření, jaké neodpovídalo mým představám o královské důstojnosti. Přiblížil jsem se k němu krátkým cvalem, podal jsem mu hlášení, ale pak jsem se instinktivně stáhl na konec doprovodu. Cítil jsem, že zde je na místě skromné vystupování. On byl poražený král, já poručík vítězné armády, on mužem, který právě utrpěl nejtvrdší ránu osudu, já v této chvíli šťastným smrtelníkem."