O placené politice se mluví většinou pejorativně. O lidech, kteří se na tento druh politiky dají se mluví pohrdavě. Problém je v tom, že i tuhle práci někdo dělat musí. Tak se děje, že do politické arény vstupují lidé dosud vykonávající všemožná lidská povolání. Asi je pravdou, že motivací řady těchto lidí je snadná cesta k jistému zisku. Přesto neztrácím naději, že leckteří do politiky vstupují ze skutečného zájmu o věc s ochotou vykonat službu pro národ pro vlast. Zní to v téhle době možná pošetile a blouznivě. Přesto tuhle myšlenku neopouštím. Celá tahle záležitost má však i druhou stranu, která není hned nápadná ale její existence se stává zřejmou s během času.
Mně však v tomhle zamyšlení jde o něco jiného. V politice i té nejvyšší se pohybuje řada osob s medicínským vzděláním. Nelze šmahem říci, že ti kdo z této branže se vydali do politických, dnes to již nelze říci jinak než bažin, bludišť to učinili z vypočítavého kalkulu. Přesto, ať si to připouštějí či ne jsou zvolna ale vytrvale a s jistotou opracováváni natolik, že ať se jim to líbí nebo ne vzdalují se tomu na co po konci svých studií přísahali. Přestává to být medicína co je středem jejich uvažování, na její místo vstoupila politika. Možná, že v budoucnu medicínu zcela neopustí ale s téměř 100% jistotou lze říci, že už ji nebudou vykonávat jako lékaři toho či onoho oboru. Je to škoda. Škoda tohoto státu, který jejich studia sanoval, škoda pacientů, kterým mohli pomoci právě jen a jen na tom místě, které kvůli politice opustili. V neposlední řadě je to jistě i škoda jich samých protože pro klamný přelud zradili sebe sama.
Zveřejňuji tahle slova s vědomím, že je může číst lékař, který mi svého času velmi pomohl. Svým odhodláním, rozhodností jít do toho mi získal zatím neznámý počet let života, který by bez jeho věrnosti přísaze a ochotě ji naplňovat i tehdy když ostatní neviděli naději a smysluplnost něco v zapeklitosti ataku nemoci na konkrétním místě těla dělat.
Žádné komentáře:
Okomentovat