Hezké vánoce...

přátelé a dobrý rok 2011 vám všem přeje tvůrce tohoto blogu jan-husita.

Neototalitní EU je tragikomická, ale Evropa umírá a za pár let už tu nebude

Neototalitní EU je tragikomická, ale Evropa umírá a za pár let už tu nebude

Jde o text pro leckoho možná pohoršlivý a radikální, zcela proti maistreamovému proudu. I mě v něm leccos až šokuje. Přesto mu tady dávám prostor protože, když nic jiného tak jistě provokuje k přemýšlení o našem světě o našem životě ve společnosti do níž jsme se narodili a do níž přivádíme i své potomky.

Ve svém blogu "Slovo v překladu" jsem...

citoval Matoušův text, který doslova uvádí, že chce říci jak, že to bylo s narozením Ježíše Krista. Mluví se tam o dilematu, které řešil Josef snoubenec Mariin, když zjistil, že jeho snoubenka je těhotná, ač spolu dosud nežili jako muž a žena. Proč vůbec evangelista otevírá tuhle otázku? Protože křesťanská víra není slepým, fatalistickým a proto i mlčenlivým přijímáním jistých skutečností s ní souvisejících. A protože je taková tak se táže: "Proč?" nebo "Jak?" Jsem přesvědčen, že se ony otázky vynořují od událostí spojených s koncem Ježíšova života na dřevu kříže a poznáním jeho učedníků, že nezůstal v zajetí smrti a hrobu, když se s ním znovu setkávali a tak došli k závěru, že byl vzkříšen. Kým? Nepochybně Bohem. Tady hledejme počátek otázek, počátek pokusů o odpověď, které nacházíme v různé podobě především u Matouše a Lukáše. Matouš  z pozice vypravěče, který ví co bude jeho čtenáře, podnícené obsahem jeho vyprávění, zajímat  jejich tázání předchází tím, že tu otázku "předběhne" odpovědí (tvrzením), že "Narození Ježíše Krista se událo takto:...a  vypráví to co jsem zmínil výše. U Lukáše se ptá sama Marie, když se na anděla obrací s otázkou: "Jak se to stane? Vždyť jsem ještě nepoznala muže?"
Zůstaňme  však dnes u Matouše a jeho podání. Nikde v jeho vyprávění se nedočteme, že by Josef dostal nějakou uspokojující odpověď ze strany lidí, ať Marie samotné či její rodiny. Přesto Josef nehodlá vůči Marii použít striktně litery ustanovení Zákona, která konkrétně stanoví, jak v takové situaci má kdo jednat a jaké důsledky nesou ti kdo se provinili. Josef nechtěl jít až do krajnosti. Proč? Zřejmě Marii skutečně miloval. Znal realitu tehdejšího života, věděl co všechno se může stát, čím vším je mladá dívka ohrožována ze strany mužů. V jeho srdci bylo přítomno milosrdenství. Evangelista o něm ale také tvrdí, že byl spravedlivý, což znamenalo, že byl ctitelem Zákona. Právě na jeho příkladu můžeme porozumět tomu k čemu měl Zákon sloužit. Prioritou Zákona není trest ale dobrý lidský život. Motivací vzniku Zákona není egoismus Boha ale jeho láskyplný vztah ke stvoření, ke člověku, k lidské pospolitosti. Josef volí život pro Marii i dítě, které ona nosí pod srdcem a proto ji chce propustit ze svazku s ním v  tichosti. A tady přichází evangelista s vyprávěním o Josefově spánku a setkání ve snu jež měl s Hospodinovým andělem.
Jenomže ještě před tímhle vším uvádí Matouš  obsáhlý soupis jmen mužů a žen o němž říká, že jde o Knihu rodu Ježíše Krista, syna Davidova, syna Abrahamova. Když tento soupis pročteme zjistíme, že jsou v něm zahrnuty osoby, které mají za sebou velmi pestrou a dramatickou minulost a to ať jde o muže nebo ženy. Tuto pestrou a rozmanitou společnost lidí přijímá Bůh za svou když doprostřed lidského společenství posílá Ježíše Krista. Teologie mluví o kenozi Boží, když Bůh koná dílo spásy lidí. Není součástí tohoto Božího jednání i ten z lidského pohledu nejistý způsob Ježíšova příchodu do světa lidí? A tuto "tmu" Spasitelova vtělení v lidskou existenci prosvětluje Bůh svým Duchem.
Je zajímavé, že církev ve spojitosti s tímto Matoušovým textem čte text proroka Izajáše o králi Achazovi a jeho neochotě uposlechnout výzvy tlumočené mu prorokem a požádat Hospodina o znamení. Achaz prorokovi odpověděl: "Nepožádám, nebudu pokoušet Hospodina." Achaz žil v zajetí svého myšlení své představy o Bohu. Nemáme i my podobný problém, když uvažujeme o příchodu Kristově do našeho světa? Proč by v tomto případě nemohl Bůh jednat zcela jinak, než jakou jsme si mi lidé učinili představu, že to jedině mohlo být. Působí nám to snad pohoršení, že by Bůh "klesl" tak hluboko? Ne nejsem heretik, ale nezavírám oči před otázkami, které se znovu a znovu vynořují.

Kam tenkrát šel (můj bratr Jan)

Nepochybně stojí za přečtení.

Spiknutí lam a geeků?

Spiked Aurora - Northern Lights near Bláfjöll, Iceland

Spiked Aurora - Northern Lights near Bláfjöll, Iceland
Originally uploaded by orvaratli

Polární záře, jev, úkaz, který jsem nikdy neviděl. Tak aspoň takhle.

"Tak nevím...

jak se bude vše ubírat dál." Tohle konstatování, ve kterém je přítomna těžko zodpověditelná otázka, napadne občas snad každého. Pokud se nás to bezprostředně netýká, může v téhle myšlence být přítomno jen příjemné vzrušení spojené s očekáváním. Horší je to tehdy, když její obsah má k našemu životu bezprostřední vztah. Problém spočívá v tom, že to nejsme my kdo může průběh dějů s touto myšlenkou souvisejících jakkoli ovlivnit. Hybatelem je někdo zcela jiný, nám však blízký a pro nás důležitý. Každý žijeme  svůj vlastní život, nějak si v něm počínáme a rozhodujeme se. Jenomže se to neděje ve vzduchoprázdnu, v izolovanosti od lidí. Veškeré naše počínání, ať si to uvědomujeme nebo ne, má v sobě dimenzi vztahu k jiným lidem. Někdy jde o ty, kteří nám pomohli, sdílejí podobné názory jako my, pak se žádného ohrožení zájmů třetích osob směrem k nám není třeba obávat. Problém nastává tehdy, když naše disonance se děje ve vztahu k osobě, která má dostatek vlivu i moci zhatit naše záměry, jejichž realizace je v zájmu a pro dobro oněch jiných lidí, tak zvaných třetích osob.
Je tu, jak čtenář může rozpoznat, řeč o naší svobodě, o jejím uplatňování, kdy naše jednání a rozhodování a jeho důsledky nedopadají jen nás, jako vlastní aktéry dění, ale také se (a někdy  naprosto existenciálně) dotýkají lidí, na našich schopnostech a možnosti je uplatnit a použít právě pro jejich dobro zcela závislých.
Co může dělat člověk zakoušející aktuálně reálnost tohoto dilematu lidské svobody a volby z ní plynoucí, když je shodou okolností  tou třetí osobou právě on sám? Co s tím může dělat? Může se toho "svého" hybatele dějů dovolávat, aby byl rozumný, aby byl přístupný kompromisu? Dost těžko, omezoval by jeho svobodu. Pokud je věřící, svěří to Bohu. Ne proto, že je fatalista, naopak je realista a proto bere na pomoc v téhle nouzi právě víru.

Richard Nedvěd ve finále ČSMT

Jak se dělá politika...

tak tohle téma nadhodila "aféra" tak zvaného úniku informací z diplomatické pošty Spojených států amerických, která je k dosažení každému kdo má zájem na internetu. Když se začalo mluvit o tom, že k tomuhle zveřejnění dojde, média bez rozdílu okolo toho nadělala mnoho povyku, aby ve veřejnosti vzbudila kdovíjak napjatá očekávání. Vlastně se vytvářelo to pro co má dnešní doba přiléhavý název "bublina". Teď praskla a vyšlo najevo, že svět se neboří, že hlavy politického jeviště se ani necítí pohoršené a už vůbec ne překvapené. Proč by taky? Vždyť tihle lidé se navzájem dobře znají. Znají se poněkud jinak než je má možnost poznávat obyčejný člověk, který je může vnímat nejblíže přes televizní obrazovku. A ti, kterým se přece jen naskytla příležitost některého z aktérů dnešní politické scény poznat in natura už vědí, že tenhle svět neřídí žádní bohové, žádní supermani ale lidé z masa a krve se vším co k takové lidské existenci patří. To, že zrovna oni dělají politiku je záležitostí jisté souhry okolností a toho prostého faktu, že lidské společenství se nějakým způsobem vést musí nemá-li žít v permanentním chaosu. Když se čas od času opakovaně dostane na přetřes tahleta otázka vytane mi vzpomínka na dobu kdy jsem starostoval v našem malém městečku. Měl jsem někdy v roce 1995 možnost, spolu s jinými kolegy starosty sedět u jedné tabule na obědě, který na počest návštěvy, do dnešních dnů aktivního politika  Petra Pitharta, pořádala přednostka okresního úřadu. Pan Pithart seděl v čele stolu, jedl nudlovou polévku a na  jeho vousu ulpívaly jednotlivé nudličky. Bylo to navýsost lidské zpodobení faktu, že politiku dělají jenom lidé. Sám Petr Pithart to v rozhovoru, který se u oběda odvíjel definoval větou, kterou se pokoušel přiblížit posluchačům atmosféru jednání politických reprezentací Čechů a Slováků v době rozdělování Československa. Ta věta je pro mě nezapomenutelná a stoprocentně vystihující tu skutečnost, že i ta nedůležitější rozhodování o světě a jeho obyvatelích o občanech činí jen a jen lidé. Co řekl tehdy Petr Pithart s nudlemi ve vousech? "Bylo to jako u vás doma v kuchyni."

Žádost, nebo prosba o odpuštění ?

Nepotrpím si být účastníkem internetových diskusí. V minulém týdnu 17.11. jsem však  při čtení portálu LIDOVKY.CZ neodolal a reagoval  na to co se tam psalo. Upoutal mě  titulek říkající, že europoslanec a reprezentant sudetských Němců Bernd Posselt při své návštěvě v  ČR v Lidicích  požádal Čechy  o odpuštění. Ve své reakci jsem napsal, že o odpuštění se nežádá, že o odpuštění se prosí. Reakce na to na sebe nenechala dlouho čekat, jakási čtenářka mi na to týž den odepsala: "Vy jste neslyšel, že by někdo žádal o odpuštění? Vy jste se snesl z Marsu? Zase se vraťte." Pokusil jsem se jí vysvětlit, že je přece jistý, a já bych řekl, že zásadní rozdíl mezi žádostí o odpuštění a prosbou o odpuštění. Nicméně do debaty se vložil jiný čtenář znalý němčiny a jejích nuancí  a napsal: "O odpuštění se prosí. Jak v češtině tak v němčině. Slovo "bitten" je ale možno též přeložit jako "žádat". Že by záměr? Honi soit, qui mal y pense!" (Kdo z čtenářů je tento výrok schopen přeložit ať to pro mě a možná i pro jiné  v komentáři učiní. Děkuji.)Z této informace jsem pochopil důležitost toho jak pracují novináři nejen s vlastní informací ale i jak jsou důležité jejich jazykové znalosti. Od toho odvisí zda  jsme potom příjemci buď solidních informací či naopak se k nám dostávají dezinformace, byť třeba neúmyslné.
V této souvislosti bylo zajímavé sledovat průběh setkání německého prezidenta Christiana  Wulffa u prezidenta V.Klause. Klaus nedávno řekl, že nelze srovnávat zločiny Němců jichž se dopustili jako okupanti v různých zemích Evropy s tím co se dělo  bezprostředně po skončení války ze strany Čechů vůči místním Němcům. Kupodivu podobně ve svém veřejném vystoupení hovořil i německý prezident. Přesto, když jsem poslouchal na ČR6 komentátorku Lídu Rakušanovou její interpretace  tohoto vystoupení byla ve zcela opačném gardu. Tady  však nešlo o důsledek neznalosti němčiny z její strany nýbrž o zcela zřejmě cílený záměr jí vlastní interpretace, což však je možno, nahlíženo z jiného úhlu pohledu považovat za záměrnou dezinterpretaci.
Při psaní tohoto příspěvku jsem se vrátil do své e-mailové pošty abych mohl přesně citovat rekce výše zmíněných čtenářů a klikl jsem si na ono inkriminované místo na portálu LIDOVEK.CZ a byl jsem překvapen. Onen titulek už neříkal, že Posselt žádal o odpuštění, nýbrž se tam skví slovo prosil. Minimálně je to důkazem toho, že správci noho portálu sledují a zajímají se o to co jim čtenáři píší. Chci  věřit tomu, že došlo k dezinterpretaci z neznalosti či nepozornosti, vždyť Posselt je pravověrný římský katolík a ten jistě rozumí tomu, že o odpuštění se prosí.
Každopádně je tahle epizoda pro mě důkazem toho, že je užitečné nebýt lhostejný k tomu co se kde píše a používat vlastní rozum. Přeji vám všem hezké dny tohoto podzimu ve chvíli kdy u nás na Vysočině spadly  první sněhové vločky.

Třetí rok prací v Humpolci

V roce 2008 se to v Humpolci rozjelo opravdu zvláštním způsobem. Já jsem byl v Brně na Žlutém kopci kde jsem absolvoval radioterapii a zčistajasna se mi ozval místopředseda humpolecké náboženské obce s novinou, že dostaneme od města peníze na opravu střechy sboru Jana  Želivského (dříve  synagoga). Dnes je listopad 2010 a mohu s radostí konstatovat, že v roce 2008 se obnovil střešní plášť v roce 2009 se obnovila venkovní fasáda na západní a severní  straně budovy a letos se totéž uskutečnilo na straně východní. V průběhu těchto let došlo i odvětrání severní a jižní stěny a k opravy interiéru prostor dřívější synagogální školy. Některé obrázky jsem tu již zveřejnil dříve, nyní přikládám (snad se mi to technicky podaří) obrázky z letošních prací. Musím tu zdůraznit, že bez přízně Zastupitelstva města Humpolec by to nebylo vůbec možné. Ve všech letech toto dílo podpořil i kraj Vysočina a v roce 2008 Ministerstvo kultury ČR.

Karel Kryl - Demokracie / písnička, kterou jsem neznal

Hospodin je blízko...?

Hospodin je blízko ztrápeným srdcím (Ž 34,19)
Ježíš jí řekl: "Proč pláčeš? Koho hledáš? V domnění, že je to zahradník, mu odpověděla: "Jestliže tys jej, pane odnesl, řekni mi kam jsi ho položil, a já pro něj půjdu." Ježíš jí řekl: "Marie!" Obrátila se a zvolala hebrejsky: "Rabbuni", to znamená Mistře (Jan 20,15.16).


Trápení  a všelijaká nouze se nevyhýbá ani věřícímu srdci člověka. Není není nic špatného, když takový člověk pod tíží trápení třeba i pláče. Přítomnost víry v člověku není z naší strany nic záslužného, vždyť jsme poznali, že je to dílo Boží při nás sloužící k našemu uvedení do správného osobního vztahu s Bohem. Je to jeho prostředek, nástroj k tomu, aby s námi jednal. 
Ano, i my ne vždy hned rozpoznáme, že teď a tady je to On s kým máme co do činění. I my se mnohdy "domníváme, že je to zahradník". Důležité je, abychom navzdory naší nevědomosti nepřestávali hledat, vyhlížet Hospodina. Duch svatý nám v pravý čas dá rozpoznat, že Hospodin je blízko a uslyšíme, že nás oslovuje jménem.

Četba evokuje vzpomínky

V Hospodářských novinách mě zaujal obsáhlý článek o budovách lemujících plochu Václavského náměstí. Když dnes po "Václaváku" procházím, většinou již za konkrétním cílem nacházejícím se kdesi mimo něj, letmý pohled na některé budovy mi připomene léta 1958 až 1967 kdy jsem do Prahy zajížděl jako svobodný kluk k příbuzným a mnoho času jsem trávil brouzdáním po štatlu a návštěvami především kin ukrytých uvnitř paláců, které jsem znal pod jmény dnes již takřka zapomenutými. V kinu Blaník jsem viděl premiérové představení Starců na chmelu, na protější straně náměstí v kinu Praha promítaly filmy jimž končil promítací monopol pro ČSR. V paláci Lucerna byl krásný kinosál, v suterénu je až do našich dnů velký sál Lucerny kde se v těch letech o nedělních odpoledních konaly taneční čaje. V podzemí těchto prostor bylo divadélko Rokoko kde v těch letech excelovali Vostřel a Šašek ale také Jiří Šůra. Tam jsem z bezprostřední blízkosti mohl vidět a slyšet Waldemara Matušku, Hanu Hegerovou. V prvním patře bylo další kino Hvězda, tam se promítaly od ráno do noci celovečerní filmy. Když jsem pak vyšel ven na Václavák měl jsem za zády MELANTRICH. Tahle budova pro mě vždycky byla jakýmsi středem tohoto prostoru. Tady se dělaly noviny, které jsem v těch letech četl Svobodné slovo, týdeník Ahoj na sobotu a jen rok vycházející ZÍTŘEK.
Článek Hospodářských novin (hn.ihned.cz/c1-47411630) jen potvrzuje platnost úsloví, že život je změna a časy se mění. Přesto děkuji za tenhle podnět ke krátké vzpomínce na to "co odnés čas".

Durham Cathedral & Castle

Durham Cathedral & Castle
Originally uploaded by Fellwalker1

Patnáct let české pravice

Patnáct let české pravice

V souvislosti s dobrovolným odchodem Martina Štěpánka z tohoto světa jsem nalezl tento, sice velmi rozsáhlý ale velmi zajímavý a v lecčems stále aktuální text z roku 2006. I z něj je patrná košatost jeho osobní existence.

Herec Martin Štěpánek spáchal sebevraždu - ČeskéNoviny.cz

Herec Martin Štěpánek spáchal sebevraždu - ČeskéNoviny.cz

Martina Štěpánka jsem zprvu znal jako herce. Příjemně mě překvapil svojí novinářskou prací, kterou jsem registroval již na Svobodné Evropě. Po jistou dobu po svém návratu do republiky psal krátké glosy do DENÍKU.

Systém vzdělávání lékařů je třeba napravit

Pro koho se čerpají veřejné zdroje

Sarrazin kopl do vosího hnízda

Sarrazin kopl do vosího hnízda

Sarrazin kopl do vosího hnízda

Sarrazin kopl do vosího hnízda

Will Bureaucracy Fell Spain's One-Man Cathedral?

Will Bureaucracy Fell Spain's One-Man Cathedral?

Zajímavý příběh z křesťanského života.

Záhada překladu – kdo to vysvětlí?

Vím, že biblické překlady (tak jako jiné) obrážejí také úhel pohledu a pochopení překládajících. Považuji proto za běžné když se setkávám s různými zněními jednoho a téhož místa překládaného biblického textu. Navzdory této rozmanitosti jednotlivých překladových čtení je všechny spojuje shoda ve významu a smyslu rozlišená pouze  v důrazech.
Proto jsem byl překvapen a zaskočen zjištěním, které jsem učinil při četbě šesti českých překladů textu prorocké knihy Daniel 6,27. Těmi překlady jsou Ekumenický překlad (EP), Kralický překlad (KP), Český studijní překlad (ČSP), Bible 21. století, Jeruzalémská bible, Římskokatolický liturgický překlad. Jde o výnos krále Dareia. Všech šest překladů se shoduje, že Bůh je živý, zůstává a trvá na věky a jeho království nebude zničeno. Tři překlady EP,KP,ČSP pak ale tvrdí, že boží vláda bude (trvat) až do konce. Překlady Bible 21. století, Jeruzalémská bible a Řmk liturgický překlad naproti tomu optimisticky tvrdí, že Boží vláda nebude mít konce, nikdy neskončí, nemá konec.
Proč je tu ten markantní rozdíl v pohledu Boží skutečnost? Přiznám, že je mi bližší ono slovo o nekončící Boží vládě. Přesto bych rád nalezl vysvětlení onoho "pesimistického" konstatování o o jejím podmíněném trvání do konce (koho, nebo čeho?)
Uvádím všech  šest překladů v plném znění perikopy:
EP: "neboť on je Bůh živý a zůstává navěky, jeho království nebude zničeno a jeho vladařská moc bude až do konce."
KP: "on jest Bůh živý a zůstávající na věky, a království jeho nebude zrušeno, ani panování jeho až do konce!"
ČSP: "on je Bůh živý, stálý navěky , i jeho království, jež nebude zničeno, a jeho vláda bude až do konce."
JERUZALÉMSKÁ BIBLE: "je to Bůh živý, trvá navěky – jeho království nebude zničeno a jeho vláda nebude mít konce."
BIBLE 21. století: "on je Bůh živý, on trvá navěky. Jeho království se nezhroutí a jeho vláda nikdy neskončí."
Řmk liturg. překlad: "on je Bůh živý a zůstává navěky, jeho království nebude zničeno, jeho moc nemá konec."

Proutěný muž

Proutěný muž

V sobotu 21. srpna jsem se chvíli rozhodoval, který TV program budu sledovat a tak se stalo, že jsem  vstoupil do již rozběhnutého děje filmového příběhu na TV Barandov. Hlavní postavu ztvárňoval Nicolas Cage. Brzy jsem porozuměl, že hraje policistu, který na jakémsi ostrově hledá nějaké malou dívenku. Za nějaký čas bylo jasné, že ta dívenka mu není cizí ale jde o jeho dcerku. Pak  jsem poznal i její matku, mladou a krásnou ženu jež na onom ostrově žila a měla blízký vztah k pátrajícímu policistovi. Z probíhajícího filmového vyprávění bylo záhy patrné, že dívenka je ohrožena na životě, má se stát obětinou jakéhosi záhadného místního rituálu.

Děj příběhu byl velmi bizarní. Policista procházel záhadnými situacemi, prodělával tajemné duševní stavy. Byl k smrti poštípán včelami, které zde byly předmětem jakési úcty. Všemi těmito úskalími a ohroženími i s pomocí obyvatelek ostrova prošel nakonec vždycky zdráv.

Přitom všem se opakovaně setkává s matkou své dcerky a snaží se ji přimět k nějaké rozumné spolupráci při hledání jejich dítěte. Její slova i jednání na něj působí značně rozporuplně. Tento její projev přičítá rozrušení ze ztráty dcerky.

Během svého pátrání se setká i s muži žijícími na ostrově. Jejich chování je víc než zarážející, žádný z nich nereaguje na policistovo oslovení, chovají se jako němí. Jsou jaksi odevzdaní bez vlastní vůle. Konají jen různé těžké fyzické práce a nemluví.

Policista se nakonec setkává osobně s krásnou ženou zralého věku. Je to vůdčí osoba celého ostrovního společenství. Je duchovní vůdkyní, jakousi matkou a kněžkou v jedné osobě. Z rozhovoru s ní se policista dozvídá, že na ostrově žije ryze feministické společenství, které muže používá výhradně k oplodnění vybraných mladých žen.  Vychází najevo, že k plnohodnotnému  životu jsou předurčeny pouze novorozenci ženského pohlaví. Z dětí mužského pohlaví jsou vytvářeni oni mlčeliví otroci určení pro těžké fyzické činnosti. Policista se zároveň dozvídá, že ne jeho dcerka, jak se dosud domníval, ale on sám se má stát určenou obětí každoročního náboženského rituálu obětování bohům tohoto feministického společenství.

Příběh graduje. Policista poznává, že žena s níž zplodil hledanou dcerku je nedílnou součástí ostrovního společenství. Muž je přiveden na údolní planinu na jejímž návrší stojí obrovská figurina z dřevěných trámů a proutí. Mužští otroci jej spoutají a vlečou k figurině. Nakonec je pomocí lana vytažen do nitra figuriny a dál až do jejího vrcholku. Ke svém zděšení a překvapení vidí, že jeho dcerka jde s úsměvem k proutěné figurině. V ruce nese zapálenou louč a blíží s k patě figuriny. Otcův zoufalý křik jí nic neříká. Zapaluje figurinu a její otec ve výhni plamenů umírá. Přihlížejícímu ženskému zástupu se na tvářích rozlévá blažený a šťastný úsměv, vždyť bohové byli uspokojeni.

Jakousi pointu příběhu, jehož začátek jsem neviděl, nabízí film ve svém závěru. Dvě mladé a krásné ženy z ostrova jsou na pevnině. Pobývají v jakémsi zábavním podniku a oslovují přítomné muže, aby každá s tím "svým" odešla do ústraní pracovat na zajištění budoucnosti feministického společenství jejich ostrovního domova. Jednou z těch žen je ta která s obětovaným policistou přivedla na svět  jím hledanou dcerku.

Televize film promítala s titulem Rituál. Nicméně původní název  The Wicker Man (Proutěný muž (?)) je nepochybně výstižnější i pro jistou ironii obrážející osnovu příběhu. Nevím s jakým záměrem byl film natočen ale nemohl jsem se ubránit myšlence kam až může dojít jakékoli lidské hnutí překročí-li určitou hranici a stane se extrémistickým.

Gauchos

Fotbalistům PAOK Soluň fandí s chuligány i kněz - SportovníNoviny.cz

Fotbalistům PAOK Soluň fandí s chuligány i kněz - SportovníNoviny.cz

Pro evangelizaci se zkouší ledacos. Můžeme se na aktivitu tohoto pravoslavného kněze dívat "skrz prsty" ale i tady možná platí Pavlovo: "Ale co na tom! Hlavně, že se jakýmkoli způsobem, ať už naoko nebo opravdově, káže Kristus (Filipským 1,18)."

2000 Years of History (1000 BC - 1000 AD)

2000 Years of History (1000 BC - 1000 AD)

Animated History of Poland - 1000 years of Poland in 8 minutes

Povodeň Chrastava, obraz mohutnícící síly živlu

Barvotisk, kýč? Mně se to líbí. Jako ilustrace k Raisovu románu.

Kdo je jako On

Mojžíš ve své Písni zaznamenané v knize Exodus chválí Hospodina za jeho čin záchrany Izraele vyvedením z Egypta, provedením mořem a tak umožněním vykročit na cestu do Zaslíbené země. Ve světle těchto "hmatatelných" skutečností a zkušenosti rozumíme Mojžíšovi, že prohlašuje: "Kdo je jako ty mezi bohy Hospodine?"
Pak je tu ale Ježíš Nazaretský se slovy modlitby vyzývajícimi nebeského Otce, aby oslavil své Jméno. Tady lze jen obtížně mluvit o průkaznosti toho, že modlitba byla vyslyšena. Lidská zkušenost ví vcelku bezpečně o Ježíšově lidské existenci, ví o jeho matce o jeho praktické činnosti i o zakončení toho všeho smrtí na dřevu kříže a posléze uložením těla do hrobu. Kde tu člověk může nalézt odůvodnění k oslavě Otcova jména? Ježíš ale o této potencionální skutečnosti zcela vážně mluví. Co myslí tou oslavou Otcova jména? V čem spočívá?
Klíčovým pojmem je tu existence, přítomnost víry v Ježíše jako Krista na straně člověka.Jak ale tato víra vzniká? Jaký je důvod  její existence? Tahle víra vznikla při setkání vyvolených se vzkříšenou a oslavenou existencí ukřižovaného Ježíše Nazaretského. Toto setkání a rozpoznání Vzkříšeného jako ukřižovaného Ježíše  bylo příčinou a důvodem. Oni vyvolení si autentický prožitek téhle skutečnosti nenechali pro sebe, sdělili jej dál až v průběhu času dostal podobu písemného záznamu. Ten se dostal až do našich končin a do našeho času a je pro nás "materiálním" základem toho, že  i my věříme v Ježíše Nazaretského jako Krista.
Proč se nám to přihodilo? Vždyť lidských písemností a záznamů o podivuhodných jevech je řada, proč jsme ochotni vzít právě evangelium v potaz jako bernou minci, jako pravdu? Neznám jiné vysvětlení než to, že je tu v práci směrem k nám Duch svatý,  Boží moc, která v nás působí ono oslavení jména nebeského Otce proměnou naší existence ospravedlněných hříšníků ve služebníky Ježíše Krista.

Lojik - Lovin' You [Chillout/Emotional Dubstep]

Nebuďte netrpěliví a zkuste vydržet.

Obscene storm structure from South Dakota!

Vyznění tohoto záznamu přírodního živlu je podmaňující, vzbuzuje bázeň.

John Callahan's "I Think I Was An Alcoholic"

La cathédrale, l'emblème de Chartres, majestueuse et flamboyante, inscrite au patrimoine mondial de l'Unesco depuis trente ans (je pousse un petit cocorico local)

praia de Copacabana

OERM Snap Shots of Grizzly Flats & Narrow Gauge Collection HD

A Dream Is A Wish Your Heart Makes (English)

Black Lodge Singers~+~Mighty Mouse

Medugorje

S velkou zvědavostí jsem otevíral tuto stránku Picasa na níž zveřejnil své fotografie STANISLAV z Polska. O Medžugorje jsem v minulosti toho dost slyšel ale vůbec jsem si neuměl představit jak to místo vypadá. To co dokumentuje STANISLAV mě hodně překvapilo.

Avslutningen på konserten för Kronprinsessan Victoria och Daniel

Pro někoho možná kýč, pro jiného kousek hezkého světa v němž žijeme a který je jinak prezentován v duchu mediálního sloganu, že zprávou je jen něco špatného či dokonce zlého.Mnoho štěstí princezně a jejímu choti.

Eretz.cz | Izrael a Blízký východ ve zpravodajství - Protiizraelská propaganda českých médií (+ fota)

Eretz.cz | Izrael a Blízký východ ve zpravodajství - Protiizraelská propaganda českých médií (+ fota)

Eretz.cz | Izrael a Blízký východ ve zpravodajství - Bílé vrány českých médií: Nezaujatě o krvavém incidentu u Gazy

Eretz.cz | Izrael a Blízký východ ve zpravodajství - Bílé vrány českých médií: Nezaujatě o krvavém incidentu u Gazy Je asi možné říci, že Izraelci tuhle záležitost nezvládli profesionálně. Souhlasím však s tím, že byli vystaveni cílené provokaci. Pro mě jako daňového poplatníka je zarážející a nevysvětlitelné co na na jedné z lodí pohledávali pracovníci České televize.

Video: Klaus se setkal s Radkem Johnem - ČeskéNoviny.cz

Video: Klaus se setkal s Radkem Johnem - ČeskéNoviny.cz Postupně jsem se díval na záznamy prvního pozdravení s prezidentem a postáním fotografům Karla Schwarzenberga, Petra Nečase i Miroslava Sobotky. Mluví-li se o Johnově straně Věci veřejné jako o nesnadno čitelné a nepředvídatelné, pak, alespoň z mého pohledu jak to vnímám z tohoto videa, je Radek John zhmotněním této nepředvídatelnosti. Je trochu podobný ve svém neverbálním projevu Petře Paroubkové ve chvílích kdy její Jirka oznamoval svou rezignaci.

Kosher struggle: Israeli women vs sexist Judaism

Dotek evangeliem lásky

Rozhodnutí jako odpověď
Evangelium se dotýká toho, kdo se mu otevře a přijímá je. Pak se stává v jeho životě silou proměňující jeho existenci. Evangelium je pro něj osvobozující mocí, dávající nový a skutečný smysl jeho životu.

na Ježíšovu výzvu: "Pojďte ke mně, všichni upracovaní a obtěžkaní, a já vám dám odpočinout."
Ježíš člověka volá: "Pojď ke mně..." a odpovídá tak na jeho potřebu mít vztah s někým nade vší lidskou pochybnost věrným a stálým ve vztahu.
Ježíš lidi nesortuje, zve každého, vždyť přišel kvůli všem a pro všechny, unavené nejen tím co vidí kolem sebe a co na ně někdy i nelítostně doléhá ale unavené i sebou samými, marností vlastního usilování o svoji proměnu k lepšímu.
Kristus nám nenabízí nějaké nové náboženství, kterých lidé ve své mysli a fantazii již vytvořili bezpočet. Přichází k nám osobně v Duchu svatém, aby nám dal spásu a odpočinek svědomí pramenící z jistoty odpuštění hříchů i odpočinek srdce pramenící z jistoty věrnosti Boží lásky k nám.

Petr Muk Odpočívej v pokoji

(Explore)

(Explore)
Originally uploaded by Mohammed AL-Awadi احبج ياكويت

Rainbow over Liverpool

Rainbow over Liverpool
Originally uploaded by petecarr

Duha, symbol naděje a nového začátku, tady roste nad městskou aglomerací a je vlastně velmi vzdálená. Myslím, že to bylo o loňském létě kdy jsem viděl duhu z bezprostřední blízkosti jak rostla na jedné straně z obilného pole a na straně druhé z luk.

Ikony protestantismu Ženeva

Frank Sinatra. My Way

FRANK SINATRA , STRANGERS IN THE NIGHT

Existenciální otázka víry

Eretz.cz | Izrael a Blízký východ ve zpravodajství - Moje letmé a nedomyšlené zamyšlení před nadcházejícím Jom HaAcmaut
To co tu čteme má co říci i křesťanskému chápání toho co se děje se světem v němž žijeme. My v něm přece skrze víru žijeme bohatší ale do jisté míry i komplikovanější život. Proč? Protože naší autoritou je Bůh sklonivší se k nám v Ježíši Kristu.

Pohled, který je nám neznámý

Eretz.cz | Izrael a Blízký východ ve zpravodajství - K Jom HaZikaron: O nepodceňování

Radost vítězů a smutek poražených

Nebezpečná krása

Dangerous Beauty
Originally uploaded by Iriya

Takhle dýchá ZEMĚ

Eretz.cz | Izrael a Blízký východ ve zpravodajství - Modernímu Izraeli je 62 let: malá země, velký úspěch

Eretz.cz | Izrael a Blízký východ ve zpravodajství - Modernímu Izraeli je 62 let: malá země, velký úspěch

Václav HAVEL o Dominiku DUKOVI

Katastrofa samolotu prezydenta Tragedia w Smoleńsku Lech Kaczyński nie ...

Nejistý pes

Morrison II
Originally uploaded by fabian jalil

Co všechno může fantazie ale i empatie nalézt v těchto psích očích?

Požehnané Velikonoce,

Požehnané Velikonoce,

čas Boží milosti

nad naší slabostí,

čas naděje do naší beznaděje,

čas světla odpuštění a vykoupení

z našich temnot

vám, přátelé,přeje jan-husita.

Do svatého týdne

Do svatého týdne

řada biblických textů k rozvažování

BŮH
...vše co Bůh stvořil, je dobré a nic, co se přijímá s díkůvzdáním není třeba odmítat; posvěcuje se to Božím slovem a modlitbou                                                        1.Timoteovi 4,4

SATAN

"Zkus vztáhnout ruku a sáhnout na všechno, co má...". "Tak dobrá," řekl Hospodin satanovi. "Všechno, co má, ať je ve tvé moci. Jeho samotného se nedotkneš!"      Jób 1,11.12

"Kůži za kůži! Za svůj život člověk dá vše co má, namítl satan Hospodinu. "Zkus ale vztáhnout ruku a sáhnout mu na tělo a kosti..."  "Tak dobrá," řekl Hospodin satanovi. "Ať je ve tvé moci. Musíš ho ale nechat naživu."                                                        Jób 2,4–7a

Poznámka: Z rozhovoru Hospodina se satanem je zřejmé, že satanovo podezření – osočení Jóba bylo bezdůvodné. Slyšíme-li přesto z Hospodinových úst, že se dal přimět, aby  bezdůvodně mořil člověka o jehož věrnosti nemohlo být pochyb, pak nás Písmo konfrontuje s nezvykle silným antropomorfismem. V Talmudu je možno číst slova rabiho Jóchanana pravící, že by se něco takového nesmělo ani vyslovit, kdyby to nestálo přímo v Písmu sv.. Tento antropomorfismus upozorňuje na to, že Hospodinovo nepochopitelné počínání je "dílo jemu nevlastní" (Iz 28,21), skrývá se za ním soucitné a dobrotě nakloněné srdce.Hospodinovu milosrdenství není nikdy konec. Ač trestá (viz kompetence satanova) zůstává milosrdný.

GETSEMANE

Ježíš se modlil: "Otče můj, nemůže-li mě tento kalich minout, ale musím ho vypít, ať se stane tvoje vůle!"                                                                                Mt 26,42

V tom na něj začala padat hrůza a tíha. Řekl jim: "Je mi úzko až k smrti." Kousek poodešel, padl na zem a modlil se, aby ho, je-li to možné, ta hodina minula. Tehdy řekl: "Abba, Otče, pro tebe je možné všechno. Odejmi ode mě tento kalich! Ať se však nestane má vůle, ale tvá."

                                                                                                Mk 14,32-37

Tehdy se ukázal anděl z nebe a posiloval ho. Ve smrtelném zápase se tedy modlil ještě vroucněji a jeho pot stékal na zem jako krůpěje krve

                                                                                                L 22,44

ZRADA

Vtom přišel Jidáš, jeden ze dvanácti... Jeho zrádce...ihned přistoupil k Ježíši a políbil ho se slovy: "Buď zdráv Rabbi!" Ježíš mu řekl: "Příteli, proč jsi přišel?"

                                                                                                 Mt 26,47.49

Vtom přišel Jidáš, jeden ze dvanácti... Jeho zrádce přistoupil k Ježíšovi a políbil ho se slovy: "Rabbi, Rabbi!"

                                                                                                  Mk 14,43.45

Ještě to nedořekl a byl tu houf lidí v čele s Jidášem, jedním ze dvanácti. Přistoupil k Ježíšovi, aby ho políbil, ale ten mu řekl: "Jidáši, to polibkem zrazuješ Syna člověka?"

                                                                                                 L 22,47.48

To místo však znal i jeho zrádce Jidáš. Jidáš vzal s sebou oddíl vojáků a chrámovou stráž od vrchních kněží a farizejů a přišel tam s lucernami, pochodněmi a zbraněmi. Ježíš, vědom si všeho, co jej čekalo, jim vyšel vstříc se slovy: "Koho hledáte?" Ježíše Nazaretského!" odpověděli. "To jsem já," řekl jim (jeho zrádce Jidáš stál mezi nimi).

                                                                                                 J 18,3-6

PILÁT HOVOŘÍ S JEŽÍŠEM

"Nevíš, že mám moc tě ukřižovat anebo tě propustit?" Ježíš odpověděl: "Neměl bys nade mnou žádnou moc, kdyby ti nebyla dána shůry."

                                                                                                 J 19,10.11

KŘÍŽ

"Spolehl se na Boha, tak ať ho teď vysvobodí, jestli o něj stojí!" Okolo třetí pak Ježíš hlasitě vykřikl: "Eli, Eli, lama sabachtani?" to je: "Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?"

HROB

Josef koupil plátno, sňal Ježíše s kříže, zavinul ho do plátna a položil do hrobu, který byl vytesán ve skále, a ke vchodu do hrobu přivalil přivalil kámen.

                                                                                                 Mk 15,46

VZKŘÍŠENÍ

S rozechvěním a s nesmírnou radostí pospíchaly ženy od hrobu. Cestou se s nimi náhle setkal Ježíš. "Buďte zdrávy," řekl. Padly před ním na kolena, objímaly mu nohy a klaněly se mu. "Nebojte se," opakoval jim Ježíš.

                                                                                                 Mt 28,8-10

V neděli ráno, když Ježíš vstal z mrtvých, ukázal se nejdříve Marii Magdaléně. Potom se dvěma ukázal jiným způsobem na cestě, když šli na venkov. Nakonec se ukázal jedenácti, když byli spolu u stolu.

                                                                                                 Mk 16,9

Ježíš stanul uprostřed nich. "pokoj vám," řekl. "Proč jste tak vylekaní?  Proč jste na pochybách? Podívejte se na mé ruce a nohy – jsem to já! Dotkněte se mě a přesvědčte se: duch, nemá maso a kosti; jak vidíte, já je mám!"

                                                                                                 L 24

Potom se Ježíš znovu ukázal učedníkům u Tiberiadského jezera. Za svítání stál na břehu (učedníci ale nevěděli, že je to on). "Nemáte něco k jídlu hoši?" zavolal na ně. "Nemáme," odpověděli.  "Hoďte síť napravo od lodi a něco najdete," řekl jim. Hodili tedy síť a až ji ani nemohli utáhnout, kolik v ní bylo ryb. Učedník, kterého Ježíš miloval, tehdy řekl Petrovi: "To je Pán!"

Měsíc nad rafinerií

Fawley with moon
Originally uploaded by Skinnymuppet

Obrázek inspirující k rozvažování nad člověkem a jeho rolí ve stvoření...

Quegli attacchi al Papa teleguidati | Pagina 3

Quegli attacchi al Papa teleguidati | Pagina 3
Mnoha křesťanů bez rozdílu denominace se těžce dotýká mediální atak, který už není mířen obecně na církev ale stále více se stává jeho cílem osoba Josefa Ratzingera, papeže Benedikta XVI.. Jistým pokusem o osvětlení toho proč se tak děje je tento článek, který je možno ve zkrácené verzi nalézt v češtině serveru Radio Vatikán .cz.

Dirty Dancing-She's like the wind

Patrick Swayze - She's like the wind

Vzpomínka na dobrého herce a vynikající film.

Lisabonská tramvaj

Elétrico de Lisboa 3
Originally uploaded by felber

Třeba i v tobě bude tenhle obrázek z Lisabonu probouzet příjemné myšlenky, možná vzpomínky anebo "jen" libý pocit. Mě upoutal na první pohled.

Velikonoce dopis

Psaní do závěru postního času

Byli na cestě vzhůru do Jeruzaléma. Ježíš šel napřed a oni ho ohromeně a se strachem následovali (Marek 10,32).

 

Sestry a bratři v Ježíši Kristu, přátelé ve víře v Boha Otce i Syna i Ducha svatého, pokoj vám.

 

Letošní dlouhá zima neodvratně končí a paprsky jarního slunce si probíjejí cestu k zemi aby ji probudily ze spánku k novému životu. I my je s radostí vítáme, protože mají sílu prohřát naše zkřehlé údy. Cesty, v zimě  pro mnohé takřka neschůdné, učiní opět schůdnými.

 

V úvodu tohoto dopisu je uvedena zpráva o Ježíšovi , vystupujícím spolu se svými učedníky v čase blížících se židovských velikonoc nahoru k Jeruzalému. Učedníci ani zdaleka netušili k jakému dramatu se schyluje. Uvědomoval si to však jejich Rabi, už několikrát za čas svého veřejného působení uprostřed Izraele zakusil nevraživost a nepřátelství. Nenechal se však ničím z toho odradit od naplnění poslání o kterém byl  vnitřně přesvědčen, že to není jakýsi jeho lidský nápad, ale že je to vůle jeho Otce v nebesích. Zřejmě tento rozdíl, v uvědomění si toho co se děje, mezi učedníky a jejich Mistrem byl příčinou toho, že za ním sice šli, ovládala je však nejistota. Tak se jim Ježíš fakticky vzdaloval. Mnohé nechápali, mnohému nerozuměli a bylo to pro ně těžko přijatelné. Proto docházelo k tomu, že se zprvu početná skupina postupně scvrkávala, až na oněch dvanáct, kteří na rozdíl od Ježíše netušili, že uprostřed nich je přítomen Ježíšův zrádce.

V tomto připomenutí jedné epizody Ježíšova putování ke golgotskému kříži nejde ani tak o historii. Jde v něm o nás o náš život o náš vztah k Ježíši Kristu o jeho místo v našem životě. To místo i podobu vztahu vytváříme my sami, každý sám za sebe. Přitom platí, že v tom nezůstaneme sami, odkázáni na svou hříchem poznamenanou přirozenost. Ježíš, který je tak daleko před námi, nás nenechává opuštěné, ke každému posílá svého Ducha, který je mocí a silou schopnou uvést jej do živého obecenství s Ním o němž pak vyzná, že je jeho Spasitel  a Pán.

 

Přátelé,  přeji každému z vás dostatek zdraví, duševních a fyzických sil. Především pak pevnou důvěru v Boží lásku a milosrdenství jež dostalo zcela konkrétní podobu v příběhu Ježíše z Nazaretu o kterém nám Duch svatý vlévá, skrze zvěstování evangelia, do srdcí jistotu víry, že on je náš Spasitel, protože je nejen synem Mariiným ale také a především Synem Božím, že v něm se k nám sklání a přibližuje sám Bůh.

 

 

 

 

             

Jób 5x česky

Jób 5x česky

5.pokračování

kapitola 30, 11

Nová bible kralická

Když Bůh můj provaz potupně povolil, i oni odhodili všechny zábrany

Jeruzalémská bible

A protože On povolil můj luk a srazil mě, oni přede mnou odhazují uzdu.

Český studijní překlad

Jelikož on rozvázal mé lano a pokořil mě, oni si přede mnou povolili uzdu.

Český ekumenický překlad

Bůh rozvázal mé stanové lano, pokořil mě, a oni všechny zábrany odhodili.

Kralický překlad

Nebo Bůh mou vážnost odjal, a ssoužil mne, pročež uzdu před přítomností mou svrhli.

Boží muka

commencement
Originally uploaded by Tabi**chu

Znamení víry v krajině, pro někoho orientační bod pro toulky v přírodě pro jiného dalekosáhlý životní symbol. Čím jsou tobě?

Kněžská služba v boji

Battlefield Priest

Jób 5x česky

Jób 5x česky

4.pokračování

kapitola 28, 28

Nová bible kralická

Moudrost je v tom, ctít Hospodina, rozum je v tom, varovat se zla.

Jeruzalémská bible

Bázeň před Pánem, to je moudrost; vyhýbat se zlu, to je porozumění.

Český studijní překlad

Hle, bázeň před Panovníkem, toť moudrost a odvrátit se od zlého, toť rozumnost.

Český ekumenický překlad

Hle, bát se Panovníka, to je moudrost, vystříhat se zlého, toť tozumnost.

Kralický překlad

Aj, bázeň Páně jest moudrost, a odstoupit od zlého rozumnost.

Photos: Rebuilding Destroyed Cities

Photos: Rebuilding Destroyed Cities
Člověk klopýtá, klesá, padá a znovu povstává, vůle k životu vítězí.

Jób 5x česky 2.pokrač.

Jób 5x česky

2. pokračování

kapitola 28,12

Nová bible kralická

Kde se však moudrost nalézá? 

A rozumnost kde přebývá?

Jeruzalémská bible

Ale moudrost, ta pochází odkud? 

Kde se nachází porozumění?

Český studijní překlad

Avšak moudrost, kde může být nalezena?  

A kde je to naleziště rozumnosti?

Ekumenický překlad

Ale moudrost, kde se najde?

Kde je místo rozumnosti?

Kralický překlad

Ale moudrost kde nalezena bývá?

A kde jest místo rozumnosti?

Jób 5x česky

Jób 5x česky...

1.pokračování

kapitola 26,14

Nová bible kralická

A to jsou z jeho cest pouhé okraje, jen slabý šepot o něm slyšíme –

burácení jeho moci kdo by rozuměl?

Jeruzalémská bible

To vše je vnější vzhled jeho děl a my z toho zachycujeme jen slabou ozvěnu.

Ale burácení jeho moci, kdo je pochopí?

Český studijní překlad

Hle, toto jsou okraje jeho cest, zaslechneme o něm jen něco jako šepot.

Kdo porozumí hromobití jeho sil?

Ekumenický překlad

Hle, to jen část jeho cest; zaslechli jsme o něm pouhý šelest,

kdo může porozumět hřímání jeho bohatýrské síly?

Kralický překlad

Aj, toť jsou jen částky cest jeho, a jak nestižitelné jest i to maličko, 

což jsme slyšeli o něm.

Hřímání pak moci jeho kdo srozumí?

Jób 5xčesky

Jób 5xčesky, stále týž a přece jinak

kapitola 23,8.9

Nová bible kralická

Jdu-li však na východ, není tam, ani na západě ho nevnímám.

Působí-li na severu, tam ho nevidím, míří-li k jihu, já ho nespatřím

Jeruzalémská bible

Jdu-li na východ, on tam není, na západ, nevidím ho.

Když ho hledám na severu, nedá se rozeznat, zůstává neviditelný, obrátím-li se k jihu

Český studijní překlad

Půjdu-li na východ, on tam není, pakliže nazpět, nepochopím ho;

když koná něco nalevo, nezahlédnu ho, jestliže se skryje napravo, rovněž ho neuvidím

Ekumenický překlad

Půjdu-li vpřed, není nikde, jestliže zpět, též ho nepostřehnu,

jestliže něco učiním vlevo, neuzřím ho, skryje-li se vpravo, neuvidím to

Kralický překlad

Ale aj, půjdu-li upřímo dále, tam není; pakli nazpět, nepostihnu ho.

By čím i zaměstkán byl nalevo, předce ho nespatřím; zastře-li se napravo, ovšem ho neuzřím.

Photos: Massive Earthquake Hits Chile

Photos: Massive Earthquake Hits Chile
Bolavý svět je stále kolem nás. U nás se několik minoritních usiluje bezohledně uhájit své "zasloužené???" benefity, česky zvýhodnění. Vlastně se domáhají jakési pozitivní diskriminace.

Pictures of the Week

Pictures of the Week
I tak surová záležitost jakou je válčení, má chvíle relativního klidu ve kterých lze nalézt i jakousi zvláštní poezii.Možná to někomu bude znít uhozeně ale mnoho z lidských činností v sobě chová přítomnost paradoxu.

Martina Sáblíková - The Gold Medal Ceremony BC Place, Vancouver

V literárním světě jsem nalezl zřejmě nejvýstižnější komentář, byť se původně vztahuje k něčemu zcela jinému: " K výsledku, který má nějakou cenu, může dojít jen ten, kdo se věcí zabývá důkladně a dlouho."

Komplikovanost dění kolem Izraele

Eretz.cz | Izrael a Blízký východ ve zpravodajství - Syn vůdce Hamasu byl informátorem izraelské bezpečnosti

Vkládám tento článek na blog jako doklad toho jak hodně nečernobílé je vše co se děje o čem se z oficielních médií v denním zpravodajství dozvídáme.

Nejednoznačnost lidského bytí

Občas jsem ve svých myšlenkách zaujat jevem nejednoznačnosti v lidském životě. Jsem si vědom toho, že se při takovém uvažování pohybuji po hraně odkud lze spadnout do obyčejného souzení lidí, před nímž jsme v Bibli mnohokrát varováni.
 Proč se v lidských životech setkáváme s touto skutečností nejednoznačnosti existence? Poodstoupíme-li a hledíme na konkrétní lidský život z odstupu naskytne se nám komplexnější obraz oproti tomu, když jsme soustředěni jen na "detail".Pak se můžeme stát chápavějšími pro konání člověka než zůstaneme-li soustředěni na detail. Je tu ještě jeden důležitý moment pro dosažení pokud možno pravdivého obrazu člověka v jeho životní existenci. Tím je celistvost onoho pohledu, které lze docílit skutečně až po skončení životní pouti takto nahlíženého člověka.
Možná se Ti milý čtenáři  zdá být tohle téma odtažité, přesto si myslím, že má pro každého jednotlivce význam se nad ním zastavit a zauvažovat ve vztahu k vlastnímu životnímu putování a projevům své vlastní nejednoznačnosti. Chci tu poukázat i na problematičnost našich soudů o  lidech.
Znám od mládí člověka dosáhnuvšího dnes středního věku. Znám ho jako souseda z ulice a jako spolužáka jednoho ze svých dětí. Znám i jeho rodiče, jako sousedy. Ten člověk se ve svém mládí, prožívaném  ve druhé polovině naší normalizace, rozhodl být novinářem. Dostal se  na fakultu žurnalistiky a vystudoval ji. Dnes je  redaktorem jednoho z celostátně působících médií. V době kdy studoval na střední škole a byl již rozhodnut ke studiu žurnalistiky prokazoval svůj talent v psaní textů pochlebujících komunistickému režimu. Přišel však převrat podzimu 89 a  ze začínajícího komunistického novináře se postupem času stal novinář, zjednodušeně řečeno katolický. Objevil v sobě i talent básníka. Dnes je možno v katolicky orientovaném tisku číst jeho rozhovory s lidmi, kteří na vlastní kůži zakusili co to je jít proti proudu v čase a v naší zemi kde vládnou komunisté.
Nepopírám, že prohlédnutí a obrácení člověka je možné. Křesťanství na této skutečnosti mimo jiné stojí. Dokonce slyšíme o lidech, kteří, jak sami o sobě tvrdí, zakusili takřka bleskové procitnutí a obrácení. Ne nadarmo však v Písmu čteme o tom, že rozhodující je to zda člověk v tom novém, k čemu se obrátil a pro co se rozhodl, vytrvá až do konce svého života.Že to není jednoduché a snadné ukazuje příklad "mého" básníka. V novinách, které nepravidelně čtu, jsem se začetl do reakce jakéhosi překladatele na jejich anketu Kniha roku 2009. Autora zaujala slova "mého" básníka, který zde jako knihu roku uvedl titul Vcházení do Evropy. V odůvodnění své volby básník napsal, že je to "noblesní lekce všem Antievropanům – křupanům". Autor, kterého tato příkrá básníkova slova zaujala v prvé řadě z jazykového hlediska, aniž by o básníkovi věděl to co já dochází k závěru, který ukazuje na falešnost našich sebejistot v tom, že jsme definitivně za sebou nechali  svoji minulost, že jsme od ní zcela bezpečně odstřiženi. Není tomu tak. Máme stále důvod k pokoře a k pokání, jsme stále ještě na cestě a nevíme kde a kdy z hlubin našeho bytí náhle vyvře něco co naši sebejistotu otřese a zpochybní nás, jako se to stalo "mému" básníkovi. Autor pozastavivší se nad básníkovým výrokem svoje zamyšlení končí takto: "Zatím ještě ne ´nepřátelé Evropy´ ani ´názorově méněcenní´, zatím jenom páně ...... ´křupani´. Ale co není může být. Kdyby takhle mluvil nějaký bruselský podržtaška hledící si svého zajištěného živobytí, bylo by to nechutné, ale vlastně by to bylo k smíchu. Ale když se touto po totalitarismu páchnoucí demagogií  ohání básník (tj. člověk, jenž by měl mít k jazyku niterný vztah a měl by být nadmíru citlivý na jeho zneužívání a prznění), je to k pláči."

Nálada zimního večera v Krakově

pandán Karl Rahner

Úvahy                            2010

 

Pandán převzatý od Karla Rahnera

k textu Křesťanem nelze být bez církve

Jde o úryvek z jeho obsáhlého díla Základy křesťanské víry (vydal TRINITAS r.2002)

Oprávněná důvěra ve vlastní církevní společenství

Jednotlivý křesťan má nesporně právo předpokládat, že jako legitimní má být uznána především jeho vlastní dějinně církevní existence z níž vychází jeho myšlení a na níž trvá, dokud se neprokáže opak. Člověk, duchovně svobodná, dějinná  bytost, která musí postupovat v odpovědnosti za své bytí je tím, kdo se nejprve s důvěrou spoléhá na předem danou situaci. Je ovšem bytostí reflektující, bytostí kritickou, jež klade otázky, bytostí, jež svou vlastní předem danou situaci tázavě zkoumá a podle okolností i překonává, a to i v existenciální revoluci, kdy se z takové předem dané situace vymaní a třeba ji i radikálně změní. Žádný člověk ve svém svobodném duchovním bytí, za které je také zodpovědný, nezačíná prostě od nuly a nekoncipuje totalitu svého bytí úplně nově. Proto má každý křesťan nejprve právo, aby momentální křesťanskou církevní situaci, která mu byla dějinně dána a kterou převzal, považoval za správnou. Všeobecná fundamentální teologie sama o sobě a in abstracto nepopírá tuto situační vázanost ani oprávněnost presumpce legitimity dějinně podmíněné situace.

To platí pro každého křesťana. Tím samozřejmě uznáváme, že křesťan jakékoliv denominace přijímá tuto situaci, jež je mu předem dána, už s důvěrou (předem mu danou jako závdavek) ve smysl své existence a podle toho také smýšlí, a to právem. Žádný křesťan nemá jako křesťan úkol a povinnost, aby vystoupil z dějinnosti své existenciální situace a totální reflexí chtěl teprve zakládat konkrétnost svého bytí. Tím ovšem nepopíráme povinnost člověka zodpovědně reflektovat svou situaci, v určitém smyslu ji zpochybňovat, případně ji změnit, třeba i velmi radikálně, na základě existenciální  zkušenosti svého života spojené s vlastní reflexí. Nejprve však člověk začíná tím, že důvěřuje svým rodičům, že přijímá předávanou kulturu jako smysluplnou, že předpokládá platnost předávaných hodnocení, t.j. nesouhlasí s nimi absolutně, ale přece jen uznává jejich účelnost a důvěryhodnost a považuje je za skutečně nosný a pravý základ pro svou existenci. K tomu ještě přistupuje, že křesťan, jakéhokoliv vyznání,  získává uvnitř  tohoto určitého konfesionálního křesťanství zkušenosti křesťanské existence, milosti, spasitelné povahy svého života, nejhlubší útěchy své existence; nabývá zkušeností, o nichž zcela právem  soudí, že pocházejí z jeho konkrétního křesťanství. Není tomu tak, že by konkrétní křesťan zakoušel v nejhlubším nitru svého subjektivního vědomí a svědomí něco z Boží milosti, z Božího odpuštění, ze smysluplnosti svého života, a pak by tuto zkušenost prohlásil za danou zcela nezávisle na konkrétním církevním křesťanství, v němž se již nachází. Nikoli: získává takovou vnitřní zkušenost skrze společenství, z hlásání slova, z přijímání svátostí, a není přitom podstatné, v jakém křesťanském společenství se tak děje. Proto má také křesťan právo pokládat toto konfesionální křesťanství, jež mu bylo dějinně dáno, alespoň pro sebe za legitimní.

Katolická fundamentální teologie jako apologetika římskokatolické  církve se musí m.j. vyrovnat s tím, že i církev jiné konfese zprostředkuje pravou, skutečnou křesťanskou zkušenost.

 

              Strana 1