citoval Matoušův text, který doslova uvádí, že chce říci jak, že to bylo s narozením Ježíše Krista. Mluví se tam o dilematu, které řešil Josef snoubenec Mariin, když zjistil, že jeho snoubenka je těhotná, ač spolu dosud nežili jako muž a žena. Proč vůbec evangelista otevírá tuhle otázku? Protože křesťanská víra není slepým, fatalistickým a proto i mlčenlivým přijímáním jistých skutečností s ní souvisejících. A protože je taková tak se táže: "Proč?" nebo "Jak?" Jsem přesvědčen, že se ony otázky vynořují od událostí spojených s koncem Ježíšova života na dřevu kříže a poznáním jeho učedníků, že nezůstal v zajetí smrti a hrobu, když se s ním znovu setkávali a tak došli k závěru, že byl vzkříšen. Kým? Nepochybně Bohem. Tady hledejme počátek otázek, počátek pokusů o odpověď, které nacházíme v různé podobě především u Matouše a Lukáše. Matouš z pozice vypravěče, který ví co bude jeho čtenáře, podnícené obsahem jeho vyprávění, zajímat jejich tázání předchází tím, že tu otázku "předběhne" odpovědí (tvrzením), že "Narození Ježíše Krista se událo takto:...a vypráví to co jsem zmínil výše. U Lukáše se ptá sama Marie, když se na anděla obrací s otázkou: "Jak se to stane? Vždyť jsem ještě nepoznala muže?"
Zůstaňme však dnes u Matouše a jeho podání. Nikde v jeho vyprávění se nedočteme, že by Josef dostal nějakou uspokojující odpověď ze strany lidí, ať Marie samotné či její rodiny. Přesto Josef nehodlá vůči Marii použít striktně litery ustanovení Zákona, která konkrétně stanoví, jak v takové situaci má kdo jednat a jaké důsledky nesou ti kdo se provinili. Josef nechtěl jít až do krajnosti. Proč? Zřejmě Marii skutečně miloval. Znal realitu tehdejšího života, věděl co všechno se může stát, čím vším je mladá dívka ohrožována ze strany mužů. V jeho srdci bylo přítomno milosrdenství. Evangelista o něm ale také tvrdí, že byl spravedlivý, což znamenalo, že byl ctitelem Zákona. Právě na jeho příkladu můžeme porozumět tomu k čemu měl Zákon sloužit. Prioritou Zákona není trest ale dobrý lidský život. Motivací vzniku Zákona není egoismus Boha ale jeho láskyplný vztah ke stvoření, ke člověku, k lidské pospolitosti. Josef volí život pro Marii i dítě, které ona nosí pod srdcem a proto ji chce propustit ze svazku s ním v tichosti. A tady přichází evangelista s vyprávěním o Josefově spánku a setkání ve snu jež měl s Hospodinovým andělem.
Jenomže ještě před tímhle vším uvádí Matouš obsáhlý soupis jmen mužů a žen o němž říká, že jde o Knihu rodu Ježíše Krista, syna Davidova, syna Abrahamova. Když tento soupis pročteme zjistíme, že jsou v něm zahrnuty osoby, které mají za sebou velmi pestrou a dramatickou minulost a to ať jde o muže nebo ženy. Tuto pestrou a rozmanitou společnost lidí přijímá Bůh za svou když doprostřed lidského společenství posílá Ježíše Krista. Teologie mluví o kenozi Boží, když Bůh koná dílo spásy lidí. Není součástí tohoto Božího jednání i ten z lidského pohledu nejistý způsob Ježíšova příchodu do světa lidí? A tuto "tmu" Spasitelova vtělení v lidskou existenci prosvětluje Bůh svým Duchem.
Je zajímavé, že církev ve spojitosti s tímto Matoušovým textem čte text proroka Izajáše o králi Achazovi a jeho neochotě uposlechnout výzvy tlumočené mu prorokem a požádat Hospodina o znamení. Achaz prorokovi odpověděl: "Nepožádám, nebudu pokoušet Hospodina." Achaz žil v zajetí svého myšlení své představy o Bohu. Nemáme i my podobný problém, když uvažujeme o příchodu Kristově do našeho světa? Proč by v tomto případě nemohl Bůh jednat zcela jinak, než jakou jsme si mi lidé učinili představu, že to jedině mohlo být. Působí nám to snad pohoršení, že by Bůh "klesl" tak hluboko? Ne nejsem heretik, ale nezavírám oči před otázkami, které se znovu a znovu vynořují.
Žádné komentáře:
Okomentovat