středa 28. září 2011
úterý 27. září 2011
Patron České země
Svatý Václav, kníže české k němuž se národ obrací v dobách úzkosti. Patron ve své bezbrannosti zneužitelný a skutečně v době druhé světové války zneužitý. Formulář k jeho svátku má i současná husitská církev. Před lety jsem se dostal do blízkosti a posléze i do interiéru první křesťanské svatyně zasvěcené patronu našeho národa v Praze na Proseku. Tento kostel byl sv. Václavu zasvěcen v roce 972.
Roš hašana – Nový rok 5772
Roš hašana – Nový rok 5772
Podrobnosti o židovském svátku jímž začíná nový židovský rok (2011–2012).
Shofar From Liberation of Jerusalem Exhibited - Jewish World - News - Israel National News
Výstava o historii i aktuálním používání šofaru, hudebního nástroje majícího v Izraeli historickém i současném ojedinělé postavení. Jde o zvířecí roh či troubu. Neodmyslitelnou roli má při židovském novém roce Roš ha-šana. Jeho zvuk byl poprvé ke slyšení při zjevení na hoře Sinaj (Ex 19:16,19).
Shofar From Liberation of Jerusalem Exhibited - Jewish World - News - Israel National News
neděle 25. září 2011
Parašat Nicavim – Vajelech (Dt 29,9 – 30,20 a 31,1-30)
Parašat Nicavim – Vajelech (Dt 29,9 – 30,20 a 31,1-30)
Je to známka mé nevědomosti, ale budiž, důležité pro mě a třeba pro někoho dalšího kdo bude toto číst, že jsem v této Parašitě nalezl objasnění onoho množného čísla v křesťanských modlitbách.
pátek 23. září 2011
Bílé Vánoce v Los Angeles | Flickr - Photo Sharing!
Protože jsem v Americe nikdy nebyl a zřejmě se tam nikdy nedostanu, zírám na tenhle obrázek jak na fatu morganu.
úterý 20. září 2011
neděle 18. září 2011
Nedovedu to smlčet
Asi to nesvědčí v můj prospěch, ale opravdu dnešní zážitek si nemohu nechat pro sebe. Účastnil jsem se liturgie Karla Farského, podle letošního lekcionáře je 14. neděle po Duchu svatém, podle řmk misálu je to neděle 25. v mezidobí a pro evangelíky 13. neděle po sv. Trojici. Shrnuto je to běžná neděle církevního roku. Proto jsem byl nejen překvapen ale přímo zaskočen, když ten kdo liturgii sloužil na jejím počátku ohlásil, že je třetí neděle v září (to nepopírám) a proto je na pořadu liturgického konání obřad obnovy křestních slibů. Došlo i na svíčičky v rukou účastníků bohoslužby. Neprotestoval jsem, nechtěl jsem dělat žádné divadlo, stačilo mi tohle.
Když jsem se vrátil domů byl jsem tak vyveden z míry, že jsem začal hledat, listovat v obřadních příručkách, nejen současných, ale nikde jsem neshledal, že by 3. zářijová neděle byla obdařena takovouto výsadou. Všude, opravdu všude, jsem kde jsem hledal jsem nalezl jediné, že prostor pro obnovu křestních slibů je vytvořen výhradně v obřadech Bílé soboty.
Jediné omlouvající co mne napadá je momentální obtížná osobní situace tohoto dělníka na vinici církve.
Ne nepohoršuje mě to, jen mě to natolik vyvedlo z míry, že jsem to nezvládl a vkládám to do virtuálního prostoru. Třeba mně někdo z potencionálních čtenářů dá vysvětlení, které neznám a netuším.
Když jsem se vrátil domů byl jsem tak vyveden z míry, že jsem začal hledat, listovat v obřadních příručkách, nejen současných, ale nikde jsem neshledal, že by 3. zářijová neděle byla obdařena takovouto výsadou. Všude, opravdu všude, jsem kde jsem hledal jsem nalezl jediné, že prostor pro obnovu křestních slibů je vytvořen výhradně v obřadech Bílé soboty.
Jediné omlouvající co mne napadá je momentální obtížná osobní situace tohoto dělníka na vinici církve.
Ne nepohoršuje mě to, jen mě to natolik vyvedlo z míry, že jsem to nezvládl a vkládám to do virtuálního prostoru. Třeba mně někdo z potencionálních čtenářů dá vysvětlení, které neznám a netuším.
čtvrtek 15. září 2011
Co si myslí biolog a katolický kněz M.O.Vácha
Ve 36. čísle Literárních novin jsem nalezl obsáhlý rozhovor s Markem Orko Váchou cituji několik myšlenek, které mě obzvlášť zaujaly.
"Jestli to tady všechno k něčemu má být, tak máme být především lidé, kteří se ptají, jak to s tím světem je, jaký je smysl věcí, je-li jaký."
"Ono je velice pohodlné pomodlit se tu svou dávku modliteb a jít v neděli do kostela s pevnou vírou, že jsem spasen. Je jednoduché uzavřít se do přesvědčení, že když budu splňovat určitá pravidla a dělat to a to, tak je všechno v pořádku a po smrti jdu do nebe... Ale co když to tak není?"
"Kněžskému povolání v současnosti chybí prestiž. Dnes podepisujete poslušnost biskupovi v tom smyslu, že nevíte, jestli budete ve své farnosti ještě příští týden, máte za to 10 tisíc čistého a sociální prestiž na úrovni politiků a uklízeček. Kromě toho kněžství dosti tvořivě mixuje řekněme vojenskou poslušnost se zaměstnáním strážce majáku. Na jedné straně mám být poslušný biskupům, což je argumentováno prostřednictvím náboženské vertikály, na straně druhé ke svému kolegovi to nemám jako do vedlejší kanceláře, ale často i několik desítek kilometrů. Takže se kněží z lidského hlediska ocitají často osamělí."
"Jestli to tady všechno k něčemu má být, tak máme být především lidé, kteří se ptají, jak to s tím světem je, jaký je smysl věcí, je-li jaký."
"Ono je velice pohodlné pomodlit se tu svou dávku modliteb a jít v neděli do kostela s pevnou vírou, že jsem spasen. Je jednoduché uzavřít se do přesvědčení, že když budu splňovat určitá pravidla a dělat to a to, tak je všechno v pořádku a po smrti jdu do nebe... Ale co když to tak není?"
"Kněžskému povolání v současnosti chybí prestiž. Dnes podepisujete poslušnost biskupovi v tom smyslu, že nevíte, jestli budete ve své farnosti ještě příští týden, máte za to 10 tisíc čistého a sociální prestiž na úrovni politiků a uklízeček. Kromě toho kněžství dosti tvořivě mixuje řekněme vojenskou poslušnost se zaměstnáním strážce majáku. Na jedné straně mám být poslušný biskupům, což je argumentováno prostřednictvím náboženské vertikály, na straně druhé ke svému kolegovi to nemám jako do vedlejší kanceláře, ale často i několik desítek kilometrů. Takže se kněží z lidského hlediska ocitají často osamělí."
úterý 13. září 2011
Homo optikou hetero
Homo optikou hetero
Lepší text jsem nikde k téhle záležitosti nenašel. Je to naprosto perfektní vystižení situace. Je na něj krátký a svým způsobem se jeví být jaksi kožený text arcibiskupa Dominika Duky, který jsem tu také uvedl. Už se těším až si celý článek přečtu v nových Kontextech.
čtvrtek 8. září 2011
Církevní svátek
Narození Panny Marie, tak se jmenuje dnešní svátek v Řmk církevním kalendáři. Shodou okolností se Richard Rohr v jedné ze svých každodenních úvah rozepsal v tomto týdnu o fenoménu uctívání Marie matky Ježíšovi v jak on říká, tak jednoznačně patriarchální církvi jakou je církev katolická.Tento americký řeholník nezakrývá potěšení a radost, že ač žádný ze dvou výroků této církve – nanebevzetí fyzického těla Mariina do nebe a její privilegovaná vyvolenost ustanovená dogmatem o neposkvrněném početí Ježíšovi matky, či její prohlášení Královnou nebe a země nemají oporu v Písmu sv. nebo ve "veřejném" zjevení, magisterium je přijalo a vyhlásilo. Pro Richarda Rohra je důležité to, že tímto pozdvihnutím Ježíšovi matky kladně řeší katolická církev na své půdě záležitost feminismu. Je to jistě zajímavý názor ukazující k tomu co vše Mariologie zřejmě pomáhá mužům této církve řešit.
Koho tahle problematika zajímá hlouběji měl by sáhnout po knize francouzského katolického kněze, profesora na Katolické univerzitě v Angers René Laurentina Pojednání o Panně Marii. Laurentin v úvodu knihy píše, že poznání o Panně Marii se v církvi vyvíjí tak, že neroste souvisle nýbrž připomíná mořský příliv. Tento vývoj rozděluje do šesto období:
1. Období Božího zjevení zachycené v Písmu
2. Patristické období až do Efezského koncilu (431)
3. Od Efezu do gregoriánské reformy (kolem r. 1050)
4. Od konce 11. století do skončení Tridentského koncilu (1563)
5. Potridentské období
6. II. vatikánský koncil
Vraťme se ale ke dnešnímu svátku Narození Panny Marie, zaujalo mě jaký evangelní text církev při něm čte. Jsou to dva úryvky z 1. kapitoly Matouše. Mně přijde zajímavá a mnohé vypovídající kombinace lukášovského Zvěstování kap.1,26 – 38 a Markův záznam o Ježíšově rodině kap.3,31 – 35 kde Ježíš svou řeč uzavírá: "Kdo činí vůli Boží, to je můj bratr, má sestra i matka." Jen tak se mohla Marie mohla stát (narodit) matkou Ježíše z Nazareta, Božího Syna.
Koho tahle problematika zajímá hlouběji měl by sáhnout po knize francouzského katolického kněze, profesora na Katolické univerzitě v Angers René Laurentina Pojednání o Panně Marii. Laurentin v úvodu knihy píše, že poznání o Panně Marii se v církvi vyvíjí tak, že neroste souvisle nýbrž připomíná mořský příliv. Tento vývoj rozděluje do šesto období:
1. Období Božího zjevení zachycené v Písmu
2. Patristické období až do Efezského koncilu (431)
3. Od Efezu do gregoriánské reformy (kolem r. 1050)
4. Od konce 11. století do skončení Tridentského koncilu (1563)
5. Potridentské období
6. II. vatikánský koncil
Vraťme se ale ke dnešnímu svátku Narození Panny Marie, zaujalo mě jaký evangelní text církev při něm čte. Jsou to dva úryvky z 1. kapitoly Matouše. Mně přijde zajímavá a mnohé vypovídající kombinace lukášovského Zvěstování kap.1,26 – 38 a Markův záznam o Ježíšově rodině kap.3,31 – 35 kde Ježíš svou řeč uzavírá: "Kdo činí vůli Boží, to je můj bratr, má sestra i matka." Jen tak se mohla Marie mohla stát (narodit) matkou Ježíše z Nazareta, Božího Syna.
středa 7. září 2011
Slovo, které nechceme slyšet...
Dnes večer za zprávu dne naše media označují letecké neštěstí v Rusku. V jiných dnech se objevily jiné zprávy a jistě se zase objeví, které budou poutat pozornost diváků, posluchačů a čtenářů. To co nyní napíši bude ode mě přijato jako necitlivost, možná i cynismus ale v kontextu dění v tomto světě musím napsat, že jde o pěnu, která časem zmizí.
Slovo, které mám na mysli, se nenápadně bez velké publicity opakovaně a v kratších intervalech v mediálních výstupech objevuje, je slovo, které nikdo nechce slyšet, zní: válka. Vyskytuje se však v diskusích na různých úrovních a zaznívá z úst novinářů, analytiků a nyní již také politiků, naposledy dnes zaznělo z úst německé kancléřky Angely Merkelové. Vždy se tak děje, když tématem je současná ekonomická, finanční krize. Neumím k tomu nic víc říci, jen pokládám za potřebné na tuhle skutečnost, která se zatím jeví být spíš latentní, upozornit.
Slovo, které mám na mysli, se nenápadně bez velké publicity opakovaně a v kratších intervalech v mediálních výstupech objevuje, je slovo, které nikdo nechce slyšet, zní: válka. Vyskytuje se však v diskusích na různých úrovních a zaznívá z úst novinářů, analytiků a nyní již také politiků, naposledy dnes zaznělo z úst německé kancléřky Angely Merkelové. Vždy se tak děje, když tématem je současná ekonomická, finanční krize. Neumím k tomu nic víc říci, jen pokládám za potřebné na tuhle skutečnost, která se zatím jeví být spíš latentní, upozornit.
neděle 4. září 2011
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)