Ten starý příběh notoricky známe a v paměti nám sedí v té zjednodušené podobě zakládající náš, tradicí (nikoli však Biblí) podporovaný, černobílý pohled na tyto dva muže Bible. Jákob je ten Bohem vyvolený a Ezau naopak, pro zřeknutí se prvorozenství, ten zavržený a proto nutně zlý a špatný. Ne tradice, ale sama Bible má pro každého posluchače či čtenáře jedno pozoruhodné místo narušující navyklý pohled na Ezaua a obecné mínění o něm. Sám pro sebe jsem je, po tolika letech četby svatých Písem, objevil teprve nedávno v 1. knize Mojžíšově ve 33. kapitole v části nadepsané Setkání s Ezauem. Jákob se vrací ze svého dobrovolného exilu vyvolaného strachem z odvety svého bratra Ezaua, od kterého, v jeho slabé životní chvíli, získal prvorozenství a navíc, oklamáním jejich slepého otce Izáka, lstí získal také požehnání náležející prvorozenému. Ve vyprávění o setkání obou bratří čteme: "Když potom Jákob pozvedl oči, hle, spatřil přicházet Ezaua a s ním čtyři sta mužů." Jákobovo počínání, jak je tu dál popisováno, zřetelně vypovídá o tom co se odehrávalo v jeho mysli. Znovu se rozpomenul na to co mezi ním a Ezauem leželo jako nepřekonaný příkop odcizení a nedůvěry. Jákob, před vlastním setkáním tváří v tvář, činí obranné kroky, které měly zmírnit možné negativní důsledky tohoto setkání. Věděl, že Ezau ze svého pohledu má důvod k nějaké formě odvety.
Stalo se však něco nečekaného, Ezau, stoje tváří v tvář Jákobovi, poté co mu před tím vyběhl naproti, objal ho, padl mu kolem krku , líbal ho a kdy oba bratři plakali, se Jákoba ptá: "Kdo je to s tebou? K čemu je celý ten průvod, který jsem potkal?" Jákob ve své odpovědi nic nezastírá když říká: "Chtěl jsem si tě příznivě naklonit, můj pane." A když ve své řeči k Ezauovi pokračuje říká slova, která mi ukázala zcela jiný obraz Ezaua než jaký jsem dosud nosil v paměti: "Když vidím tvou tvář, je přívětivá jako tvář Boží."
To je to místo a chvíle kde vznikl ten můj pocit dluhu, který jsem zmínil v úvodu tohoto zamyšlení. Začal jsem hledat. Je možné, že mi uniklo kde tradice, komentáře mluví takhle pozitivně o Ezauovi? Nový biblický slovník (Návrat domů 1996) jen suše konstatuje, že důležitost biblických zmínek o Ezauovi tkví v teologickém významu jeho zavržení. Pozitivněji zní zmínka o Edomovi (jiné jméno pro Ezaua) poukazující na to, že Hospodin Izraelcům zakázal ošklivit si edomského bratra (Dt 23,7n). V Biblickém slovníku Ant. Novotného (Kalich 1956) se o Edomovi říká, že charakterizuje toho, kdo se neohlíží na vůli Všemohoucího ale řídí se svými lidskými pohnutkami. O Ezauovi čteme tamtéž, že byl odvážné, smělé povahy, syn pouště, žijící z ruky do úst, myslící na nejbližší okamžik, nestarající se o budoucnost. Byl k náchylný k násilí, (a pozor!) zároveň však velkomyslný, schopný odpuštění. Hledal jsem i v několika z mála judaistických publikací jež mám v knihovně a jen v knize Elie Wiesela Bible postavy a příběhy (Sefer 1994) jsem našel slovo pochopení pro, jak autor výslovně říká "tragickou postavu Ezaua".
Mně však stále nedávala pokoj ta Jákobova slova k Ezauovi: "Když vidím tvou tvář, je přívětivá jako tvář Boží." Nemohu si pomoci, ke mně z nich zní evangelium Kristovo. Bohu přece není nic nemožné. Proč by nemohl použít tragickou existenci Ezauovu i ke kladnému poselství pro člověka? Konečně jsem vzal do ruky a otevřel v tom inkriminovaném místě Český katolický překlad Starého zákona Pentateuch (Karmelitánské naklad. 2006), který je vybaven obsáhlým komentářem. Tam jsem nalezl odpověď na mé znepokojivé myšlenky a otázky. Píše se tam: Ezau přijal dar (smíru) a utvrzuje to změnou tváře – "pozvednutí" v něž Jákob doufal (Gn 32,21). Při setkání se svým bratrem spatřil tvář Ezuovu – "vidět tvář" znamená být přijat v milosti (Gn 43,3). Ezau náhle jedná velkoryse a s láskou: v jeho tváři se zrcadlí Boží přízeň, naznačená vizí (Penuel, viz Gn 32,31). Tvář bratra, který odpustil, je jako Boží tvář.
To je evangelní poselství přicházející k nám z hlubin raných dějin Zjevení podporující apoštolovo tvrzení v 1. listu do Korintu 10,1-4 (jímž poukazuje na návaznost evangelia Kristova s poselstvím a svědectvím Starého zákona) kde říká: "Nechci bratři, abyste nevěděli, co se stalo s našimi otci. Všichni byli zastíněni oblakem a všichni prošli mořem. Všichni byli křtem v oblaku a moři spojeni s Mojžíšem. Všichni jedli tentýž duchovní pokrm a pili tentýž duchovní nápoj (pili totiž z duchovní skály, která je provázela, a tou skálou byl Kristus)."
Žádné komentáře:
Okomentovat