Dosud mi nepřišlo,

Dosud mi nepřišlo, že bych se na těchto stránkách měl rozepisovat o zvířatech, ne snad proto, že by mi byla zcela lhostejná ale lidé mě přeci jen zajímají víc. Když jsme se před 36 lety stěhovali do domku, který jsme s nepominutelnou pomocí tatínka mé ženy postavili, byli jsme zajedno

v tom, že k němu náleží kocour. Za ta léta se jich vystřídalo dost. Někteří u nás dožili svůj čas jiní jako správní kocouři odešli na toulky z nichž se k nám již nevrátili ať již z jakýchkoli důvodů. Každý měl své osobité zvyky. Vzpomínám na jednoho, který v zimě s oblibou lehával v popelníku vyhasínajícího kotle ústředního topení. Ten předposlední, kterému jsme říkali Macku ale také Barbucho byl skutečný individualista. Nepotrpěl si na nějaké mazlení ale rád z nějaké vyhlídky sledoval co se děje na zahradě, rád sledoval lidskou společnost ale nijak se s ní nedružil.

Po značnou část jeho života jej trápila epilepsie. Znal své živočišné limity a nepouštěl se do předem ztracených akcí. Pokud si pamatuji byl naším druhem ze všech našich kocourů nejdéle.

I jeho životní cesta se však naplnila, bylo to loni v létě.Bylo nám jasné, že musíme přivést domů nějakého nástupce. Ještě o prázdninách toho léta se moje žena s vnoučaty Péťou a Katkou vydali ke známým, kteří měli právě čerstvá koťata. Podle tamnější paní domu stejně jejich otcem měl být náš nebožtík. Ať už je to pravda či ne děti si jedno černé kotě vybraly aniž bychom v tu chvíli s jistotou věděli zda jde o kočku či kocoura. Dostal obyčejné jméno Macek a po čase bylo zřejmé, že ho přejmenovávat nemusíme. Je to on. Dnes je u nás již rok. V těchto dnech však prožívá smutné období, přišel o věrnou kamarádku.

Naši sousedi měli fenu vlčáka Xsarinu. Za ten rok a několik měsíců se tahle zvířata natolik zkamarádila, že Macek směl jíst i z její misky. Fena však onemocněla. I zvířatům se někdy nevyhne zákeřná choroba jakou je rakovina. Na ni Xsarina nakonec na počátku října odešla

z tohoto světa. To je příčina toho proč se zde rozepisuji, byť jen krátce, o zvířatech. Náš Macek Xsařiny poslední hodiny prožíval v její blízkosti a když bylo po všem chodil ještě nějaký čas

k sousedům naříkat nad touhle zvířecí ztrátou. Zůstal na tohle smutnění sám, naše sousedka to nemohla bez psí blízkosti vydržet a během týdne si přivezla domů nové štěně, opět feknu vlčáka. Zatím k sousedům Macek nechodí. Až čas ukáže zda se s novou sousedkou Bárou také tak důvěrně spřátelí.