MEDICAL TRIBUNE CZ > Svou těžší sádru si potáhnou dál…

MEDICAL TRIBUNE CZ > Svou těžší sádru si potáhnou dál…:

'via Blog this'

Ekonomka Švihlíková: Ať si pravice připraví armádu na lidi, kterým bude brát | Politika | ParlamentniListy.cz – politika ze všech stran

Tentokrát zajímavý hlas z levé strany, který však za přečtení a pozornost jistě stojí.

Ekonomka Švihlíková: Ať si pravice připraví armádu na lidi, kterým bude brát | Politika | ParlamentniListy.cz – politika ze všech stran:

'via Blog this'

Humpolečtí zmapují dějiny židovské komunity - Pelhřimovský deník

Humpolečtí zmapují dějiny židovské komunity - Pelhřimovský deník

V samotných novinách jsem článek doplnil v diskusní sekci správným názvem naší církve. Pokud jde o zmiňovaný byt je skutečně při současných nárocích na bydlení neobyvatelný; jednak pro přetrvávající vlhkost v jedné ze tří místností, kde i přes permanentní větrání a provedenou opravu omítky i provedená odvětrávací opatření v podlaze se na zdech objevují zelené stopy řas či mechu. Další hrubou závadou jsou téměř shnilá dřevěná okna ve všech třech místnostech. Náboženská obec, jejíž příjmy z členské základny setrvale klesají, je schopna s obtížemi hradit základní režii budovy (elektřina, plyn a voda) má na svém kontě asi 30 tisíc Kč vlastních finančních prostředků. Její příslušníci kladně hodnotí přístup města Humpolec k této kulturní památce. Je to jen město, nikoliv náboženská obec, kdo je schopen financovat udržovací práce na exteriéru a nyní i interiéru budovy. V kontextu těchto skutečností jsem náboženské obci předestřel myšlenku dohodnout se s městem Humpolec na využití bývalého bytu k instalaci musejní expozice dokumentující historii židovské komunity v Humpolci a jeho okolí. Budova opuštěné a chátrající synagogy, kterou příslušníci náboženské obce v Humpolci koupili v 50. letech minulého století od židovské obce Kolín byla díky tomu záchráněna před téměř jistou zkázou. Dnes se v roli zachránce této památky objevuje samo město Humpolec. Vlastnické vztahy k budově přitom zůstanou nedotčeny, jejím vlastníkem i nadále bude náboženská obec. Shodou okolností jsme dnes hovořili s panem místostarostou Brzoněm o formě možného budoucího smluvního vztahu při využití "bytu" k muzejní expozici. Na stole je nárys podoby možné smlouvy, který musí posoudit rada starších NO a konzultovat jej s DR v Brně.

Vláda USA: Život Izraelce nemá takovou cenu jako život Američana

Vláda USA: Život Izraelce nemá takovou cenu jako život Američana

jinak řečeno, není Žid jako Žid. Jak patrné paradoxům o nichž mluví Havlův pan Vaněk není a zřejmě hned tak v politice konec nebude.

Síla osobnosti

V uplynulých čtyřech letech se mi dostalo nechtěné příležitosti projít několika zdravotnickými zařízeními počínaje okresní nemocnicí přes špičkové onkologické pracoviště MOÚ v Brně na Žlutém kopci a včera do třetice jsem měl co do činění v krajské nemocnici. Vesměs jsem se vždy setkal s přívětivým jednáním ať ze strany lékařů či sestřiček na odděleních kde jsem ležel téměř výhradně po operačním zákroku.
Včera jsem měl příležitosti získat, alespoň z mého pohledu, pozoruhodnou zkušenost. Cesta k této zkušenosti trvala měsíce. Pak již to bylo dílem okamžiku.
Její počátek  je spojen s vynuceným odchodem chirurga a onkologa v jedné osobě pana profesora Jana Žaloudíka z pracoviště v MOÚ v Brně na Žlutém kopci. Leckdy se říká, že každý člověk je ve své profesi nahraditelný, to jistě je, otázkou zůstává na jaké úrovni k oné náhradě dojde. Rezignovaně jsem  tehdy přijal, že mě do práce dostane jiný lékař patřící do týmu doktorů pracujících na chirurgické ambulanci MOÚ. Ano nemohl jsem si stěžovat, byl ke mně laskavý a pozorný. Dokonce mi ambulantně ve své soukromé ordinaci dělal malý chirurgický zákrok. Po čase jsem došel k závěru, že to přece jen není ono, to tehdy, když mi vyprávěl stejnou historku, mající zřejmě navodit bližší vztah lékař - pacient, při každé mé návštěvě v ordinaci chirurgické ambulance MOÚ. Vím, že právě na tomhle pracovišti je náročné zvládat dobře komunikaci s pacienty, přesto jsem pozbyl onu původní důvěru k tomuto lékaři. Problém byl i v tom, že neustále zdůrazňoval, že je pouze chirurg a ne onkolog. Proto jsem počal hledat cestu k opětovnému setkání s " mým chirurgem a onkologem" v jedné osobě. Mělo to své etapy a ta poslední, již jsem absolvoval včera, mě přiměla k tomu, abych se tady podělil o pozoruhodnou zkušenost.
K tomu setkání došlo ve skromné ambulanci krajské nemocnice. Skromné v porovnání s tím jak vnímám prostředí ambulance právě v MOÚ. Pracovní podmínky jsou jistě důležité ale klíčovou roli v setkání na této půdě hraje  lékař, síla jeho osobnosti. To je ten element,  ono vlastní setkání tváří v tvář pacienta a lékaře k němuž má důvěru, co má v sobě moc pozvednout pacienta z jeho prachbídného psychického rozpoložení zase nahoru aniž by nutně muselo být  prostředí kde k tomu dojde na kdovíjak špičkové úrovni. Uvádím tento konkrétní příklad při vědomí několika dalších do jisté míry podobných setkání s lékaři tak či onak otitulovanými a v prostředí komfortním i prostém.

MEDICAL TRIBUNE CZ > Žaloudík: Je reálná možnost snižovat úmrtnost na nádory

Vyslovuji osobní radost nad tím, že pan profesor se aktivně vrátil ke svému oboru.

MEDICAL TRIBUNE CZ > Žaloudík: Je reálná možnost snižovat úmrtnost na nádory:

'via Blog this'

„Zažíváme krizi elit a kastraci voličů“

Milí čtenáři těchto stránek, omlouvám se za chybu jíž jsem se dopustil nepozorností, když jsem včera publikoval odkaz na článek synodního seniora Joela Rumla, jehož aktuálnost, jak jsem byl dnes upozorněn je rok stará. Byl totiž zveřejněn už v září roku 2010, což jsem přehlédl při čtení e-mailu, který nejen mně ale i dalším adresátům byl včera zaslán jako žhavá aktualita.

Zcela živé a aktuální je téma i to jak o něm hovoří Petr Robejšek v rozhovoru pro revui politika. Ano je to obsáhlý text, zcela určitě však stojí zato věnovat jeho pozornému přečtení dostatek času.

„Zažíváme krizi elit a kastraci voličů“

Půlnoční - Václav Neckář & Umakart

Všechny velikosti | Manhattan budovy # 15 | Flickr - Photo Sharing!

Všechny velikosti | Manhattan budovy # 15 | Flickr - Photo Sharing!:
Kdo je tu asi vetřelec, náplava? Viditelný symbol Trojice na Manhattanu v opačném gardu než bylo pravidlem před staletími. Bůh sestoupil dolů.
'via Blog this'

Richard na pátek dvacátého sedmého týdne v mezidobí - Bastardi a sirotci – Skupiny Google

Richard na pátek dvacátého sedmého týdne v mezidobí - Bastardi a sirotci – Skupiny Google:
Tento text do značné míry popisuje situaci, která není výlučná jen pro katolíky. I u nás je možné podobný druh odcizení zakusit či zaznamenat.
'via Blog this'

Proč se husitů dneska tak štítíme? Vždyť k tomu nejsou k pádné důvody! - iDNES.cz

Proč se husitů dneska tak štítíme? Vždyť k tomu nejsou k pádné důvody! - iDNES.cz:

Je škoda, že autor více nerozvinul svou myšlenku o odtažitosti jak on říká "subkultury CČSH". Zmínkou černého taláru a rudého kalichu na něm a tím, že faráři a farářky takto oblečení se objevují ve funkcionalistických kostelích vyřídí něco podstatně hlubšího, čemu by ale musel věnovat podstatně více času, aby pronikl hlouběji. To co je tu napsáno označuje editor dost nadneseně esejem, přitom jde jen o jakési nástřely do mnoha směrů. Autor vznesl provokativní otázku. Odpověď, kterou dává sám sobě v titulku je spíš zadáním k hlubší práci se zacílením.

'via Blog this'

Jaká byla tahle neděle?

Na první poslech asi hloupá otázka. Neděle bývá povětšinou příjemným dnem pro většinu těch, kterým
v pondělí začínají opět každodenní povinnosti. Vzpomínám na doby kdy jsem dělal v továrně a ještě
k tomu na směny, tehdy byla pro mě tím nejpříjemnějším dnem sobota. Byla uprostřed, věděl jsem, že je přede mnou další volný den. Dnes je to zcela jinak a  o neděli uvažuji jinak. To tu ale rozvádět nechci. Rozepisuji se tu jen kvůli té neděli dnešní, která za několik hodin skončí. V církevním kalendáři měla své pořadové číslo, protože je buď v mezidobí či po Trojici nebo po Duchu svatém. Pro mě a ty kteří se dnes účastnili bohoslužeb, které jsem sloužil v Ledči a ve Světlé n. Sáz. to byla neděle andělská. Proč andělská? Přivedl mě k tomu církevní kalendář, ten klasický a v něm k dnešnímu dni náleží svátek andělů strážných.
Kdo ale dnes věří v anděly a v anděla strážného zvlášť? Já ano. Nejen proto, že o andělech se zcela vážně mluví ve svatých Písmech Starého i Nového zákona. Když jsem vzal do rukou konkordanci
s překvapením jsem zjistil, že právě v tom "modernějším" Novém zákoně se tohle slovo vyskytuje daleko častěji než v jeho předchůdci. Tak jsme si připomenuli krátký úsek z knihy Exodus (23,20 - 23a), příběh o osvobození apoštola Petra z Herodova vězení (Skutky 12. kapitola) a slovo Ježíšovo z Matouše 18,1 - 5.10. Tam všude je řeč o andělech, kteří slouží, pomáhají při osvobození a v případě evangelním jde opravdu o anděly strážné.
V sobotu před touto nedělí jsem se účastnil radostné události církve a víry. Byl jsem přítomen křtu malého človíčka. Na vchodových dveřích kostela, kde se křest konal, visel plakát z něhož "volala" výzva "Staň se i ty andělem!" Je to možné? Nepochybně, zapřeme-li sebe sama, budeme milovat své bližní
i sebe sama a budeme-li ochotni také k pokání. Pak jsme použitelní k andělské službě. Ježíšovo slovo
z 18. kapitoly Matouše nám  ale připomíná slovo apoštola Pavla, že máme být ostražití abychom nepodlehli a nestali se jiným andělem, tím o kterém Pavel mluví jako o andělu světlosti a Pán Ježíš v této souvislosti napomíná a varuje: "Kdokoli  by svedl jednoho z maličkých, kteří ve mne věří, bylo by pro něj lepší, kdyby mu na krk pověsili veliký mlýnský kámen a utopili ho v mořské hlubině."
Církev se modlila za Petra, když byl ve vězení a Petrovi přišel na pomoc anděl. I my se modleme za sebe sama a za lidi v církvi: "Bože, který ve své nevýslovné prozřetelnosti posíláš k nám lidem své anděly, aby nás střežili na všech našich cestách; vyslyš naše prosby a dej, ať nás jejich pomoc vždy chrání, abychom pod jejich vedením došli do věčné radosti."