V Lukášově evangeliu v 8.kapitole vypráví Pán Ježíš zástupu shromážděnému kolem něj podobenství o rozsévači. Když to krátké podobenství dopověděl, podle Lukáše zvolal: "Kdo má uši k slyšení, slyš." Jeho učedníci se ho ptali, co to podobenství má (asi) znamenat. U téhle otázky a následné Ježíšovy odpovědi na ni bych se chtěl dnes pozastavit.Ježíš učedníkům odpověděl: "Vám je dáno znáti tajemství Božího království, ostatním však jen v podobenstvích, aby hledíce neviděli a slyšíce nechápali." Z těchto slov našeho Pána je patrné, že porozumět zvěsti Božího Slova není člověku dáno automaticky, jaksi z jeho přirozenosti. Musí mu (nám) být pomoženo, musí mu být dáno, jinak, ač máme oči, jsme slepí, ač máme uši, neslyšíme (Iz 43,8). Někdy mi přijde troufalé, když slyším z křesťanských úst sebejisté výroky, že to nebo ono jejich nositeli Bůh řekl a přikázal, nebo naopak zakázal. Zeptám se: "Víš o někom z lidí, kdo byl u toho, když Bůh tvořil svět ve které žijeme? Víš o někom z lidí jak to bylo, když Bůh stvořil člověka? Bůh koná, nám v tu chvíli nepřístupným způsobem. Až když se stalo dostává se nám postupně vyrozumění kdy, kde a proč. I početí našeho Pána v lůně Mariině se událo ve skrytosti. Člověk tímto jednáním Božím přesto není umenšován do trpné role někoho, komu již nezbývá než se poddat tomu co se stalo. My máme s těmito záležitostmi problém spočívající v našem chápání času, ve které vše jde postupně za sebou (chronos, chronologicky). Bůh jedná ve zcela jiné dimenzi času kairos, kterou se pokouší Petr v jednom ze svých listů popsat přirovnáním
( podobenstvím?), když říká, že to co je u nás rok je u Boha den. Ano o Božských skutečnostech jsme schopni smysluplně mluvit jen v přirovnáních, v podobenstvích. Bůh to ví a proto jeho Syn, Ježíš Kristus mluvil ke svým posluchačům v podobenstvích. Můžeme říci a myslím, že bez nadsázky, že sama svatá Písma jsou jedním velkým podobenstvím o Božím jednání pro člověka a s člověkem. Potřebujeme jim "jen" porozumět, pochopit tuto řeč Boží. Ale jak?
Pán Ježíš učedníkům řekl: "Vám je dáno znáti tajemství..." Nebylo tedy jejich poznání a proto ani jejich vyznání víry v Ježíše Krista Ukřižovaného, Vzkříšeného a Oslaveného produktem jejich lidských schopností, jejich vzdělanosti a už vůbec ne jejich chytrosti. Bylo jim dáno shůry milostí a mocí Ducha svatého. S vědomím této skutečnosti, milí čtenáři, přistupujme i k velikonočním událostem, jak nám je přibližují evangelisté. Připodobnil bych naši situaci k tomu co zakoušel Mojžíš, když při výkonu své každodenní práce pastýře ovcí zašel hluboko do pouště, až k Boží hoře Oréb. Tehdy se mu v plameni hořícího keře ukázal Hospodinův posel. Mojžíš viděl, že keř, ač hoří, není ohněm stravován. Přišlo mu to zvláštní. Řekl si proto: "Musím tam přece jít, abych viděl tu velikou podívanou!" A tak šel. Hospodin, když viděl, že se Mojžíš jde podívat, na něho zavolal jménem. Mojžíš mu odpověděl: "Zde jsem." Hospodin jej vyzval:"Nepřibližuj se! Zuj si obuv z nohou, neboť místo, na němž stojíš, je svatá půda."
Jak my máme přistupovat k tajemství Velikonoc? Jednejme jako oni Galilejci o nichž týž Lukáš píše ve své druhé knize, Skutcích apoštolů v 1. kapitole, ke kterým promluvili dva muži v bílém rouchu: "Co tu stojíte a hledíte k nebi?" Oni se probrali z údivu a vrátili se do Jeruzaléma do horní místnosti domu kde pobývali Petr, Jakub, Jan,Ondřej, Filip, Tomáš, Bartoloměj, Matouš, Jakub (syn Alfeův), Šimon Zélot a Juda (syn Jakubův)." Svorně pak setrvávali v modlitbách společně s ženami i s Ježíšovou matkou Marií a s jeho sourozenci. Myslím, že je to srozumitelné, že k tajemství Velikonoc a nejen jich máme každý přistupovat se společenstvím Kristovy církve. Jí je dáno znát tajemství království Božího, ne z její lidské schopnosti, její vzdělanosti, jistě ne ani z chytrosti, nýbrž jen a jen shůry milostí a mocí Ducha svatého.
Žádné komentáře:
Okomentovat