Před prázdninami

Před prázdninami uvedla Česká televize  cyklus dukumentárních filmů přibližujících atmosféru 

50. let, kdy komunistický režim na plné obrátky rozpoutal mašinerii politických procesů. Nejprve postihla tato zlovůle lidi, které komunisté pokládali za své politické nepřátele. Postupem času počali hledat zájmové osoby pro tyto procesy i ve vlastních řadách. Nešlo o maličkosti, v sázce byli vždycky lidské životy a lidé zatažení do této zrůdné mašinerie skutečně o životy přicházeli.

 Při shlédnutí dokumentů, ve kterých byly zachyceny výpovědi souzených před soudním tribunálem a zaplněným auditoriem sálu kde se proces konal, mě vždy zaujala přesvědčivost těchto výpovědí. Bylo až přízračné sledovat jak obžalovaní na sebe žalovali bez sebemenšího projevu pudu sebezáchovy. Není se proto co divit, že nezasvěcený člověk žijící v té době uvěřil  tomu jak tohle hrůzostrašné divadlo prezentovala oficiální media  rozhlas , noviny a film. I pro nepoučeného diváka dnešní doby může být problémem rozpoznat o jak zrůdnou manipulaci s lidmi tu šlo. 

Proto lze pochopit, že promítání těchto dokumentů je provázeno historickým komentářem.Žel právě v téhle příčině onoho osvětlovacího komentování, může pro leckterého současného diváka tkvět závažný problém v jeho přijetí. Takovému pochybujícímu divákovi však může velmi napomoci shlédnutí filmu, který běžel na 1.programu ČT  v sobotu 5.září ve 21:20hodin. Jde o historické drama českého režiséra Miloše Formana nesoucí titul Goyovy přízraky. Scénář napsal Miloš Forman ve spolupráci se svým přítelem Jean-Claude Carrie'rem, filmový obraz podkreslil hudebně český skladatel Varhan Orchestrovič Bauer.

Příběh filmu je situován do Španělska přelomu 18. a 19. století kdy v této zemi konala své dílo inkvizice. Ve Španělsku byl tento úřad (soud) zasahující v záležitostech víry zřízen roku 1478 proto, aby napomohl vyhnání židů a muslimů ze znovu dobytých území. Papež v tomto případě povolil katolickým králům jmenovat v kastilském a aragonském království inkvizitory závisející přímo na panovnících, aby vyhledávali pokřtěné židy a potomky Maurů. Filmovým předtavitelem inkvizitorského úřadu je ve Formanově filmu smyšlená postava dominikána Lorenza Casamarese. Ten tu, v situaci kdy inkvizice používala již mírnější vyšetřovací postupy, jde proti proudu a daří se mu u nadřízených prosadit opětné nasazení tvrdých vyšetřovacích metod útrpného práva. Jeho obětí se stává Inés dívka pocházející ze vznešené katolické rodiny. Je předvolána na úřad jednající v záležitostech víry. K vratům úřadu ji doprovází její otec v přesvědčení, že se mu jeho dcera ještě téhož dne po vysvětlení vrátí domů. Za svého života se však jejího návratu nedočkal. Divák je svědkem vyšetřování konaného za použití útrpného práva, kdy prostřednictvím mučení je Inés přinucena k tomu, že na sebe řekne to co chce vyšetřovatel slyšet. 

Důležitou postavou tohoto tragického příběhu je postava králova malíře Francesca José de Goya y Lucientes, který je přítelem Inésina otce. Jím je malíř žádán o pomoc o intervenci směřující k osvobození dívky a jejímu návratu domů. Goya v první chvíli po vyslovení této žádosti tuto pomoc odmítá s tím, že se ho to vlastně nijak netýká. Až později se přece jen v záležitosti angažuje a jeho zásluhou dochází k tomu, že inkvizitor Lorenzo přijímá pozvání do domu Inésina otce. Tam je sám podroben zkoušce přibližující používání metod útrpného práva v níž podléhá a poznává na vlastní kůži, že lze tímto způsobem z člověka dostat jeho sebeobviňující výpověď. 

Jistě, komunističtí vyšetřovatelé používali jiné "civilozovanější" metody, byly však motivované  stejnými úmysly jako u oněch španělských inkvizitorů. Tady hledejme zdroj onoho neuvěřitelného a sebelekvidujícího počínání obžalovaných v komunistických procesech.

A čím nás může oslovit Goyova postava představující zprvu pozorovatele společnosti a projevů jejího chování. Až do chvíle žádosti Inésina otce o pomoc byl malíř nad věcí, jen se, byť kriticky, díval. Teď se události, jež dosud jen pozoroval, dotkly bezprostředně jeho osobně a žádaly zaujetí stanoviska, postavení se na jednu či druhou stranu. 

Shodou okolností jsem v den shlédnutí Formanova filmu četl (pokolikáté již) příběh o milosrdném Samařanovi. A tohle časové spojení mi onen starý příběh dalo do nového světla. Evangelium tu na svého čtenáře a posluchače klade i občanský nárok. Nechce snad, abychom šli jak se říká "dělat" politiku, ale také nás nevede ke lhostejnosti vůči věcem veřejným, naopak. Alibismus a lhostejnost jsou tu jednoznačně odsouzeny. Jako lékaři pokládají za nejúčinnější boj proti nemocem prevenci i Boží slovo ke člověku zaznívá včas, aby ho přimělo k pozornosti a tak mu umožnilo jednat preventivně dokud je ještě čas.