Texty HESEL JB, které jsem četl v těchto dnech mě přivedly k uvědomění si toho, že studiem zmíněného obsáhlého textu (více jak 500str.) konkretizuji výzvu žalmu 105. kde se říká: "Po Hospodinu se ptejte, jeho tvář hledejte." Stejně je tomu ve vztahu k výroku Pána Ježíše u Lukáše, který je také radou: "Kdo prosí dostává, kdo hledá nalézá, kdo tluče tomu bude otevřeno." Z formulace obou těchto výroků je patrné, že se tu předpokládá nikdy nekončící činnost, protože každý den znovu stojíme před Neznámým Bohem, jak o něm mluvil apoštol Pavel při svém pobytu v Aténách. Ta proklamovaná "neznámost" však nemá příčinu v Bohu samém, ale v nás v naší slabosti a nedokonalosti.
Lze snad o nás říci, že v onom zmíněném usilování o poznání Boha a setkání s ním jsme pokračovateli těch, o nichž knihy Starého zákona vydávají svědectví, že hledali a ctili a vyznávali Boží j m é n o . Z knihy Exodus víme, že toto jméno má zcela jinou podobu než na jakou jsme zvyklí u jmen lidí. Toto j m é n o bylo pod horou Oréb ( také Choréb v překladu Pustina, ale také ji známe pod jménem Sinaj) zjeveno Mojžíšovi, když hleděl na ohnivý plamen vycházející z keře, který jím však nebyl stravován. Bůh tam Mojžíšovi řekl, že jeho jméno je Jsem, který jsem.
A Mojžíš byl vyzván, aby lidu k němuž byl poslán řekl: "Poslal mě k vám J s e m." Tohle vyprávění myslím, můžeme pokládat za ilustraci počátku lidského usilování o poznání Boha, které má podobu tázání se, hledání jeho tváře, proseb a jak říká Pán Ježíš, doslova tlučení na dveře na nichž jako by bylo napsáno Tajemství Boha. Vlastně všechny texty svatých Písem včetně církevní tradice a kréda jsou jakýmsi záznamem a reflexí tohoto lidského usilování.
Zmiňované výzvy žalmisty i samotného Pána Ježíše jsou určeny dál v čase než pro jejich současníky. Jsou určeny Božímu lidu jako celku i každému z jeho jednotlivých údů zvlášť. Naslouchání jim i řízení se jimi v životní praxi je přirozeností víry. Kniha C.V.Pospíšila Jako v nebi, tak i na zemi je mi hmatatelným příkladem takového konání víry. Je pochopitelné, že každý jednotlivec se s tímto zadáním vyrovnává podle svých obdarování. Nepochybně je víře dobré a prospěšné, když se v Božím lidu objeví někdo kdo má obdarování, nenechá je ležet ladem a věnuje jeho rozvinutí čas i úsilí a vytvoří takovou pomůcku jakou je zmiňovaný Náčrt trinitární teologie.
Abych přiblížil atmosféru a ducha zmiňované knihy dovolím si uvést několik citací z jednoho z klíčových míst promlouvajících do naší praxe víry. "Trojiční osoba, která je daná svou vztahovostí, je sama v sobě bytostně 'nekompletní' , nemůže být sama sebou mimo společenství s ostatními, kteří ji nejen doplňují, ale také spoluvytvářejí stejně, jako ona spoluvytváří ty ostatní. Osoba je tedy velkolepé tajemství, niternost otevřená a zaměřená ke společenství, ke spolubytí. Milující však druhého nepohlcuje, nýbrž má k druhému nekonečnou úctu jako k sobě, a proto se také druhým nenechá pohltit. Úcta k identitě druhého je tedy zároveň úctou k vlastní identitě. Křesťan je totiž povolán k tomu, aby docházel oné nevýslovné jednoty se Synem a v něm pak s Otcem v Duchu, aby vycházel ze sebe, aby procházel kenotickým sebezmařením, zároveň je mu ale garantováno, že nebude pohlcen a že Milující zachová perichoreticky jeho identitu i v absolutním sjednocení. Osoba se paradoxně plně realizuje ve svém 'sebezmaření' z lásky k druhému, ve svém vyjití ze sebe k druhému."
Knihu Jako v nebi, tak i na zemi vydalo v roce 2007 nakladatelství KRYSTAL OP spolu Karmelitánským nakladatelstvím.
Žádné komentáře:
Okomentovat