O působení Ducha svatého
(několik poznámek)
Žalm 62.
Duch svatý přichází ke člověku a do jeho srdce jako naděje. Smíme se na něj, na jeho působení spoléhat. Skrze něj k nám přichází záchrana, spása. On nám dává zakoušet, že Bůh v Ježíši Kristu je naše opora, jistota – skála.
Skutky apoštolů 16
Pavel měl v noci vidění (sen?). Z něho vyrozuměl, že má jít do Makedonie. Pavel to vidění přijal. Jeho druh, který líčí tuto apoštolovu cestu k tomu říká:"Rozhodli jsme se vyrazit do Makedonie, přesvědčeni, že nás Bůh povolal..."
I tam pracoval Duch svatý. Když byli v Makedonii přišli do města Filipis. Tam vyhledali místo u řeky, kde bylo zvykem se modlit (svaté místo). Těm kdo se tam shromáždili zvěstovali evangelium. Na tom místě jednal Duch svatý, uprostřed mnohých otevřel srdce pro Krista obchodnici Lydii. Obdobně je nezbytná jeho přítomnost i jeho jednání při každém zvěstování evangelia, ať je tomu kdekoli (vane odkud chce a kam chce). Proto ho vzývejme!
V 17. kapitole evangelia podle Jana
je v "akci" celá Trojice Otec, Syn, Duch svatý.
Pán Ježíš říká: "Zjevil jsem tvé jméno lidem, které jsi mi dal. Slova jež jsi mi svěřil jsem předal jim a oni je přijali."
Ježíš ve své velekněžské modlitbě prosí nejen za apoštoly ale i za ty, kteří v Něho uvěří skrze slyšení, porozumění zvěstovanému slovu.
A ještě Kolosenským 2
Zde se objevuje myšlenka o ohrožení zvěstovatelské služby, její opravdovosti a věrnosti soustředěním se služebníka na své vlastní ego. Tady pracuje anděl světlosti – ďábel. Člověk, který mu podlehne si libuje ve falešné pokoře, andělském náboženství (zabývá se svými viděními, pyšní se svou myslí).
Tak je vytlačován, vytěsňován Duch svatý, brání se mu v jeho konání – potlačuje se svoboda člověka.
Žádné komentáře:
Okomentovat