pondělí 31. ledna 2011
neděle 30. ledna 2011
Dilema lékařů
Po celou dobu co se rozeběhla akce lékařských odborů iniciujících odchody (podávání výpovědí) lékařů z nemocnic jsem počínání této skupiny sledoval s rozpaky a zároveň zvědavostí. Co mě na jejich akci zarazilo především byl v první řadě sám odborář Engel. Nějak mi nepasoval k lékařům, kterém jsem v uplynulých více jak třech letech měl příležitost v nemocnicích poznat. Pak mi přišlo skutečně zvláštní ono jejich brutální poznávací heslo.
Nyní se zdá, že dochází k jakémusi rozuzlení tohoto problému. Vlastně mě ani nepřekvapilo, když jsem se v souvislosti s možným ukončením tohoto konfliktu dozvěděl, že lékaři, kteří podali výpovědi svým zaměstnavatelům, jsou nyní zaskočeni eventualitou, že zaměstnavatel, který jejich výpověď obdržel na nic nečekal a aktivně pracoval na tom, aby jejich odchod neochromil chod jeho zařízení a sehnal na trhu práce lékaře jiné a nepočítá již s tím, že by ty, kteří dobrovolně ze své svobodné vůle mu podali výpověď, teď, když se mění situace, měl přijmout zpět. Zní to tvrdě ale je to pochopitelné, že to nebudou tito lékaři, ale zaměstnavatel sám kdo se rozhodne zda a koho z těchto potencionálních navrátilců vezme zpět. Je to problém hromadných akcí a stádového jednání.
Dnes, kdy jsem se k tomuhle psaní vrátil, bez překvapení čtu vyjádření odboráře Engela, že sestry si nemají co činit jakýkoli nárok na něco z toho koláče 2 miliard, které se rýsují na obzoru. Je to všechno pěkně zmotané a i když to možná nebude na první pohled zřejmé, někde v podprahovém vnímání, uvažování a rozhodování poškodí to co se dnes v nemocničním prostředí děje ovzduší, ducha vztahů lékaři, sestry, pacienti. Už bez těchto konfliktních akcí a reakcí, samo o sobě, je tohle prostředí psychicky náročné na lidi, kteří v něm pracují. Je to jen můj subjektivní pocit ale nemohu se zbavit myšlenky, že někdo lékaře dokonale "zblbnul" a možná i zmanipuloval.
Ještě jeden postřeh z těchto dnů. Při sledování všelijakých internetových debat s medicinskou tématikou mě zarazilo jak se tento stav odkopal, jak je vůči sobě navzájem nesnášenlivý až nenávistný.
Nyní se zdá, že dochází k jakémusi rozuzlení tohoto problému. Vlastně mě ani nepřekvapilo, když jsem se v souvislosti s možným ukončením tohoto konfliktu dozvěděl, že lékaři, kteří podali výpovědi svým zaměstnavatelům, jsou nyní zaskočeni eventualitou, že zaměstnavatel, který jejich výpověď obdržel na nic nečekal a aktivně pracoval na tom, aby jejich odchod neochromil chod jeho zařízení a sehnal na trhu práce lékaře jiné a nepočítá již s tím, že by ty, kteří dobrovolně ze své svobodné vůle mu podali výpověď, teď, když se mění situace, měl přijmout zpět. Zní to tvrdě ale je to pochopitelné, že to nebudou tito lékaři, ale zaměstnavatel sám kdo se rozhodne zda a koho z těchto potencionálních navrátilců vezme zpět. Je to problém hromadných akcí a stádového jednání.
Dnes, kdy jsem se k tomuhle psaní vrátil, bez překvapení čtu vyjádření odboráře Engela, že sestry si nemají co činit jakýkoli nárok na něco z toho koláče 2 miliard, které se rýsují na obzoru. Je to všechno pěkně zmotané a i když to možná nebude na první pohled zřejmé, někde v podprahovém vnímání, uvažování a rozhodování poškodí to co se dnes v nemocničním prostředí děje ovzduší, ducha vztahů lékaři, sestry, pacienti. Už bez těchto konfliktních akcí a reakcí, samo o sobě, je tohle prostředí psychicky náročné na lidi, kteří v něm pracují. Je to jen můj subjektivní pocit ale nemohu se zbavit myšlenky, že někdo lékaře dokonale "zblbnul" a možná i zmanipuloval.
Ještě jeden postřeh z těchto dnů. Při sledování všelijakých internetových debat s medicinskou tématikou mě zarazilo jak se tento stav odkopal, jak je vůči sobě navzájem nesnášenlivý až nenávistný.
pondělí 17. ledna 2011
Když jsem o lednové sobotě
procházel okrajovou pražskou částí nesoucí jméno Řepy se svým zetěm, došli jsme k místu kde leží v těsném sousedství tři hřbitovy. Dva jsou občanské a uprostřed nich, v jejich sevření je místo odpočinku řádových sester Boromejek. Tenhle hřbitov je nepřístupný, jeho vrata střeží bytelný řetěz a visací zámek. Vstoupili jsme na půdu hřbitova ležícího po levé straně a po několika krocích nás zaujala veliká hrobka pokrytá bezpočtem všelijakých sošek andílků, svícny, svícemi a různými dalšími předměty. Už tenhle pohled nás upoutal. Náš zájem o tohle místo vzrostl, když jsme si přečetli, že je to hrobka rodu Kočků. Hned jsme si vzpomněli na pražský rod toho jména spojený jak s vraždou jednoho z jeho mladých členů, tak na "starého" Kočku, který je spojován s ČSSD s Jiřím Paroubkem a především s provozováním zábavního podniku při Matějské pouti v Praze. Chvíli jsme se dohadovali zda v tomto hrobě je uložen zavražděný potomek tohoto rodu, kterého pohřbíval Prokop Siostrzonek převor břevnovských benediktinů. Při tom rozhovoru jsme stoupali dál hřbitovem a když jsme byli již v jeho horním konci naskytl se nám velkolepý pohled na hrobku svítící novotou a leskem krásného kamene. Pak jsme uviděli na veliké desce fotografii mladého muže. To již nebylo pochyb, ano tady je uložen mladý Václav Kočka. Byl to pro nás oba zajímavý zážitek spatřit oba tyto hroby a materielní projevy účasti pozůstalých, která zřetelně charakterizuje společenské zařazení tohoto rodu.
čtvrtek 13. ledna 2011
Medvídek maminka...
pondělí 3. ledna 2011
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)