Zajímavý příběh z křesťanského života.
úterý 31. srpna 2010
středa 25. srpna 2010
Záhada překladu – kdo to vysvětlí?
Vím, že biblické překlady (tak jako jiné) obrážejí také úhel pohledu a pochopení překládajících. Považuji proto za běžné když se setkávám s různými zněními jednoho a téhož místa překládaného biblického textu. Navzdory této rozmanitosti jednotlivých překladových čtení je všechny spojuje shoda ve významu a smyslu rozlišená pouze v důrazech.
Proto jsem byl překvapen a zaskočen zjištěním, které jsem učinil při četbě šesti českých překladů textu prorocké knihy Daniel 6,27. Těmi překlady jsou Ekumenický překlad (EP), Kralický překlad (KP), Český studijní překlad (ČSP), Bible 21. století, Jeruzalémská bible, Římskokatolický liturgický překlad. Jde o výnos krále Dareia. Všech šest překladů se shoduje, že Bůh je živý, zůstává a trvá na věky a jeho království nebude zničeno. Tři překlady EP,KP,ČSP pak ale tvrdí, že boží vláda bude (trvat) až do konce. Překlady Bible 21. století, Jeruzalémská bible a Řmk liturgický překlad naproti tomu optimisticky tvrdí, že Boží vláda nebude mít konce, nikdy neskončí, nemá konec.
Proč je tu ten markantní rozdíl v pohledu Boží skutečnost? Přiznám, že je mi bližší ono slovo o nekončící Boží vládě. Přesto bych rád nalezl vysvětlení onoho "pesimistického" konstatování o o jejím podmíněném trvání do konce (koho, nebo čeho?)
Uvádím všech šest překladů v plném znění perikopy:
EP: "neboť on je Bůh živý a zůstává navěky, jeho království nebude zničeno a jeho vladařská moc bude až do konce."
KP: "on jest Bůh živý a zůstávající na věky, a království jeho nebude zrušeno, ani panování jeho až do konce!"
ČSP: "on je Bůh živý, stálý navěky , i jeho království, jež nebude zničeno, a jeho vláda bude až do konce."
JERUZALÉMSKÁ BIBLE: "je to Bůh živý, trvá navěky – jeho království nebude zničeno a jeho vláda nebude mít konce."
BIBLE 21. století: "on je Bůh živý, on trvá navěky. Jeho království se nezhroutí a jeho vláda nikdy neskončí."
Řmk liturg. překlad: "on je Bůh živý a zůstává navěky, jeho království nebude zničeno, jeho moc nemá konec."
Proto jsem byl překvapen a zaskočen zjištěním, které jsem učinil při četbě šesti českých překladů textu prorocké knihy Daniel 6,27. Těmi překlady jsou Ekumenický překlad (EP), Kralický překlad (KP), Český studijní překlad (ČSP), Bible 21. století, Jeruzalémská bible, Římskokatolický liturgický překlad. Jde o výnos krále Dareia. Všech šest překladů se shoduje, že Bůh je živý, zůstává a trvá na věky a jeho království nebude zničeno. Tři překlady EP,KP,ČSP pak ale tvrdí, že boží vláda bude (trvat) až do konce. Překlady Bible 21. století, Jeruzalémská bible a Řmk liturgický překlad naproti tomu optimisticky tvrdí, že Boží vláda nebude mít konce, nikdy neskončí, nemá konec.
Proč je tu ten markantní rozdíl v pohledu Boží skutečnost? Přiznám, že je mi bližší ono slovo o nekončící Boží vládě. Přesto bych rád nalezl vysvětlení onoho "pesimistického" konstatování o o jejím podmíněném trvání do konce (koho, nebo čeho?)
Uvádím všech šest překladů v plném znění perikopy:
EP: "neboť on je Bůh živý a zůstává navěky, jeho království nebude zničeno a jeho vladařská moc bude až do konce."
KP: "on jest Bůh živý a zůstávající na věky, a království jeho nebude zrušeno, ani panování jeho až do konce!"
ČSP: "on je Bůh živý, stálý navěky , i jeho království, jež nebude zničeno, a jeho vláda bude až do konce."
JERUZALÉMSKÁ BIBLE: "je to Bůh živý, trvá navěky – jeho království nebude zničeno a jeho vláda nebude mít konce."
BIBLE 21. století: "on je Bůh živý, on trvá navěky. Jeho království se nezhroutí a jeho vláda nikdy neskončí."
Řmk liturg. překlad: "on je Bůh živý a zůstává navěky, jeho království nebude zničeno, jeho moc nemá konec."
úterý 24. srpna 2010
Proutěný muž
Proutěný muž
V sobotu 21. srpna jsem se chvíli rozhodoval, který TV program budu sledovat a tak se stalo, že jsem vstoupil do již rozběhnutého děje filmového příběhu na TV Barandov. Hlavní postavu ztvárňoval Nicolas Cage. Brzy jsem porozuměl, že hraje policistu, který na jakémsi ostrově hledá nějaké malou dívenku. Za nějaký čas bylo jasné, že ta dívenka mu není cizí ale jde o jeho dcerku. Pak jsem poznal i její matku, mladou a krásnou ženu jež na onom ostrově žila a měla blízký vztah k pátrajícímu policistovi. Z probíhajícího filmového vyprávění bylo záhy patrné, že dívenka je ohrožena na životě, má se stát obětinou jakéhosi záhadného místního rituálu.
Děj příběhu byl velmi bizarní. Policista procházel záhadnými situacemi, prodělával tajemné duševní stavy. Byl k smrti poštípán včelami, které zde byly předmětem jakési úcty. Všemi těmito úskalími a ohroženími i s pomocí obyvatelek ostrova prošel nakonec vždycky zdráv.
Přitom všem se opakovaně setkává s matkou své dcerky a snaží se ji přimět k nějaké rozumné spolupráci při hledání jejich dítěte. Její slova i jednání na něj působí značně rozporuplně. Tento její projev přičítá rozrušení ze ztráty dcerky.
Během svého pátrání se setká i s muži žijícími na ostrově. Jejich chování je víc než zarážející, žádný z nich nereaguje na policistovo oslovení, chovají se jako němí. Jsou jaksi odevzdaní bez vlastní vůle. Konají jen různé těžké fyzické práce a nemluví.
Policista se nakonec setkává osobně s krásnou ženou zralého věku. Je to vůdčí osoba celého ostrovního společenství. Je duchovní vůdkyní, jakousi matkou a kněžkou v jedné osobě. Z rozhovoru s ní se policista dozvídá, že na ostrově žije ryze feministické společenství, které muže používá výhradně k oplodnění vybraných mladých žen. Vychází najevo, že k plnohodnotnému životu jsou předurčeny pouze novorozenci ženského pohlaví. Z dětí mužského pohlaví jsou vytvářeni oni mlčeliví otroci určení pro těžké fyzické činnosti. Policista se zároveň dozvídá, že ne jeho dcerka, jak se dosud domníval, ale on sám se má stát určenou obětí každoročního náboženského rituálu obětování bohům tohoto feministického společenství.
Příběh graduje. Policista poznává, že žena s níž zplodil hledanou dcerku je nedílnou součástí ostrovního společenství. Muž je přiveden na údolní planinu na jejímž návrší stojí obrovská figurina z dřevěných trámů a proutí. Mužští otroci jej spoutají a vlečou k figurině. Nakonec je pomocí lana vytažen do nitra figuriny a dál až do jejího vrcholku. Ke svém zděšení a překvapení vidí, že jeho dcerka jde s úsměvem k proutěné figurině. V ruce nese zapálenou louč a blíží s k patě figuriny. Otcův zoufalý křik jí nic neříká. Zapaluje figurinu a její otec ve výhni plamenů umírá. Přihlížejícímu ženskému zástupu se na tvářích rozlévá blažený a šťastný úsměv, vždyť bohové byli uspokojeni.
Jakousi pointu příběhu, jehož začátek jsem neviděl, nabízí film ve svém závěru. Dvě mladé a krásné ženy z ostrova jsou na pevnině. Pobývají v jakémsi zábavním podniku a oslovují přítomné muže, aby každá s tím "svým" odešla do ústraní pracovat na zajištění budoucnosti feministického společenství jejich ostrovního domova. Jednou z těch žen je ta která s obětovaným policistou přivedla na svět jím hledanou dcerku.
Televize film promítala s titulem Rituál. Nicméně původní název The Wicker Man (Proutěný muž (?)) je nepochybně výstižnější i pro jistou ironii obrážející osnovu příběhu. Nevím s jakým záměrem byl film natočen ale nemohl jsem se ubránit myšlence kam až může dojít jakékoli lidské hnutí překročí-li určitou hranici a stane se extrémistickým.
úterý 10. srpna 2010
Fotbalistům PAOK Soluň fandí s chuligány i kněz - SportovníNoviny.cz
Fotbalistům PAOK Soluň fandí s chuligány i kněz - SportovníNoviny.cz
Pro evangelizaci se zkouší ledacos. Můžeme se na aktivitu tohoto pravoslavného kněze dívat "skrz prsty" ale i tady možná platí Pavlovo: "Ale co na tom! Hlavně, že se jakýmkoli způsobem, ať už naoko nebo opravdově, káže Kristus (Filipským 1,18)."
pondělí 9. srpna 2010
neděle 8. srpna 2010
čtvrtek 5. srpna 2010
Kdo je jako On
Mojžíš ve své Písni zaznamenané v knize Exodus chválí Hospodina za jeho čin záchrany Izraele vyvedením z Egypta, provedením mořem a tak umožněním vykročit na cestu do Zaslíbené země. Ve světle těchto "hmatatelných" skutečností a zkušenosti rozumíme Mojžíšovi, že prohlašuje: "Kdo je jako ty mezi bohy Hospodine?"
Pak je tu ale Ježíš Nazaretský se slovy modlitby vyzývajícimi nebeského Otce, aby oslavil své Jméno. Tady lze jen obtížně mluvit o průkaznosti toho, že modlitba byla vyslyšena. Lidská zkušenost ví vcelku bezpečně o Ježíšově lidské existenci, ví o jeho matce o jeho praktické činnosti i o zakončení toho všeho smrtí na dřevu kříže a posléze uložením těla do hrobu. Kde tu člověk může nalézt odůvodnění k oslavě Otcova jména? Ježíš ale o této potencionální skutečnosti zcela vážně mluví. Co myslí tou oslavou Otcova jména? V čem spočívá?
Klíčovým pojmem je tu existence, přítomnost víry v Ježíše jako Krista na straně člověka.Jak ale tato víra vzniká? Jaký je důvod její existence? Tahle víra vznikla při setkání vyvolených se vzkříšenou a oslavenou existencí ukřižovaného Ježíše Nazaretského. Toto setkání a rozpoznání Vzkříšeného jako ukřižovaného Ježíše bylo příčinou a důvodem. Oni vyvolení si autentický prožitek téhle skutečnosti nenechali pro sebe, sdělili jej dál až v průběhu času dostal podobu písemného záznamu. Ten se dostal až do našich končin a do našeho času a je pro nás "materiálním" základem toho, že i my věříme v Ježíše Nazaretského jako Krista.
Proč se nám to přihodilo? Vždyť lidských písemností a záznamů o podivuhodných jevech je řada, proč jsme ochotni vzít právě evangelium v potaz jako bernou minci, jako pravdu? Neznám jiné vysvětlení než to, že je tu v práci směrem k nám Duch svatý, Boží moc, která v nás působí ono oslavení jména nebeského Otce proměnou naší existence ospravedlněných hříšníků ve služebníky Ježíše Krista.
Pak je tu ale Ježíš Nazaretský se slovy modlitby vyzývajícimi nebeského Otce, aby oslavil své Jméno. Tady lze jen obtížně mluvit o průkaznosti toho, že modlitba byla vyslyšena. Lidská zkušenost ví vcelku bezpečně o Ježíšově lidské existenci, ví o jeho matce o jeho praktické činnosti i o zakončení toho všeho smrtí na dřevu kříže a posléze uložením těla do hrobu. Kde tu člověk může nalézt odůvodnění k oslavě Otcova jména? Ježíš ale o této potencionální skutečnosti zcela vážně mluví. Co myslí tou oslavou Otcova jména? V čem spočívá?
Klíčovým pojmem je tu existence, přítomnost víry v Ježíše jako Krista na straně člověka.Jak ale tato víra vzniká? Jaký je důvod její existence? Tahle víra vznikla při setkání vyvolených se vzkříšenou a oslavenou existencí ukřižovaného Ježíše Nazaretského. Toto setkání a rozpoznání Vzkříšeného jako ukřižovaného Ježíše bylo příčinou a důvodem. Oni vyvolení si autentický prožitek téhle skutečnosti nenechali pro sebe, sdělili jej dál až v průběhu času dostal podobu písemného záznamu. Ten se dostal až do našich končin a do našeho času a je pro nás "materiálním" základem toho, že i my věříme v Ježíše Nazaretského jako Krista.
Proč se nám to přihodilo? Vždyť lidských písemností a záznamů o podivuhodných jevech je řada, proč jsme ochotni vzít právě evangelium v potaz jako bernou minci, jako pravdu? Neznám jiné vysvětlení než to, že je tu v práci směrem k nám Duch svatý, Boží moc, která v nás působí ono oslavení jména nebeského Otce proměnou naší existence ospravedlněných hříšníků ve služebníky Ježíše Krista.
pondělí 2. srpna 2010
Obscene storm structure from South Dakota!
Vyznění tohoto záznamu přírodního živlu je podmaňující, vzbuzuje bázeň.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)