Nedávno jsem psal o filmu jehož témat...

Nedávno jsem psal o filmu

jehož tématem byla manipulace člověka člověkem. Dnes se jen krátce pokusím o pohled na tohle téma ve světle evangelia. 

Evangelisté často mluví o tom, že kolem Ježíše se shromažďovaly zástupy lidí a někdy jej doslova pronásledovaly. Pokud k něčemu podobnému docházelo v případě jiných osob 

a ono k tomu dochází i v naší době, pak bylo a je aktuální i dnes se ptát zda tu nehrozí oněm davům ze strany těch kolem nichž se shlukují nebezpečí manipulace. Každopádně ti "zbožňovaní" se v tomto pokušení nacházejí. I Ježíš tohle pokušení poznal, dosvědčuje to vyprávění o jeho pokušení na poušti.

Sledujeme-li však Ježíše pozorně pak shledáváme, že tomuhle pokušení nepodlehl. Nemanipuloval lidmi ale také nenechal lidi aby manipulovali s ním. Byl a zůstal svůj za všech okolností, zachoval si vnitřní svobodu a v ní  jednal, žil. Ježíš hrál poctivou hru 

k lidem, které povolával, k lidem, kteří jej ze své vůle  chtěli následovat. Tak tito lidé z Ježíšových úst slyšeli, že žádný, kdo se nerozloučí se vším co má nemůže se stát jeho učedníkem a chce-li jej někdo následovat ať si uvědomí, že on Ježíš nemá kde by hlavu složil. Vyjmenování všech těchto skutečností je pádným důkazem, že Ježíš není falešný hráč a svůdce sledující výhradně svůj prospěch na úkor lidí, jež by takto oklamal. Nejen to, Ježíš lidi vede k tomu, aby se nepřetvařovali a tak neklamali sebe samotné.

A co my, kteří jsme ve službě evangeliu? Nejsme ohroženi pokušením stát se manipulátory lidí, kteří k nám přicházejí, aby slyšeli evangelium? Tohle nebezpečí, myslím, je docela aktuální a to jak tehdy, když patříme k těm, kteří mají "plný kostel" nebo jsme ti, kteří stojí tváří v tvář jen několika jedincům ztrácejícím v chrámové prostoře. Důvody jsou sice pokaždé jiné ale původce pokušení je stále týž, byť pokaždé v jiném převleku.

Prvotní strach, tak se jmenoval pozor...

Prvotní strach,
tak se jmenoval pozoruhodný film, který mě po dlouhé době zaujal natolik, že jsem ho vydržel sledovat navzdory pozdní noční hodině na TV Nova. Dávali jej v neděli 22. března. Hlavní role tam byly vlastně dvě, obě mužské. Prominentní a sebevědomý chicagský právník Martin Vail (Richard Gere) se ujme obhajoby devatenáctiletého ministranta Aarona Stamplera (Edward Norton za herecký výkon obdržel Zlatý Globus). Ministrant je jediným podezřelým z brutální vraždy biskupa Rushmana.
Vraždě předcházel biskupův dobročinný večírek na kterém se setkali budoucí soupeři
v soudní síni státní návladní Shauggeness, jeho asistentka a Vailova exmilenka Janet na straně jedné a na straně druhé advokát Martin Vail. Divák tak měl možnost nahlédnout zčásti do propletence vzájemných vztahů těchto osob, které budou hrát svoji roli
v následujícím příběhu.
Martin Vail řeší jeden ze svých případů a přitom spatří v televizi přímý přenos policejního pronásledování ministranta Aarona, který celý zakrvavený prchá z biskupovy rezidence, kde policisté nalezli zohavenou mrtvolu biskupa Rushmana. Mladík je posléze dostižen
a zatčen. Vail se při sledování tohoto dramatu rozhodne, že zatčeného mladíka navštíví
v policejní cele a nabídne mu svoji obhajobu, pochopitelně zdarma, protože chudý mladík by na jeho služby neměl prostředky. Vail to nečiní z lidumilství, cítí tu příležitost podpořit svoji popularitu a s tím i cenu pro budoucí potencionální klienty. Už tady se setkáváme s ústřední myšlenkou filmu zabývající vzájemnou lidskou manipulací.
Vailův nový klient se jeví jako člověk mající jistý handicap. Divák to může vytušit z jeho zajíkavého způsobu řeči. Je to jasný outsider, který se ve špatnou chvíli vyskytl na špatném místě. Policii i žalobě se jeví jako jasný a nezpochybnitelný pachatel hrůzné vraždy (biskup byl probodán 70 bodnými ranami a měl vyloupané oči). Vail mladého ministranta přiměje
k tomu, že ten se plně spolehne na něho a nebude se o vlastní vůli nikterak verbálně projevovat v průběhu vyšetřování i výslechů u soudu. Vail ve své činnosti obhájce využívá dobré osobní znalosti své soupeřky, kterou je jako žalobkyně jeho exmilenka Janet.
V průběhu procesu vystupují na světlo světa různé okolnosti vrhající stín na postavu zavražděného biskupa. Vychází najevo, že máslo na hlavě má i státní návladní Shaugheness, který je členem uskupení spekulujícího s církevními pozemky jež měl ve správě zavražděný. Vail ve svém pátrání zjišťuje informace o minulosti svého mandanta. Při tomto pátání je nalezena videokazeta těžce kompromitující biskupa Rushmana. Je na ní zachycen při přípravě svého kázání ale v další části nahrávky je zachycena scéna kde biskup manipuluje své dva ministranty a dívku jednoho z nich k jednání, které z nahrávky činí porno. Jedním z ministrantů je obžalovaný Aaron Stampler a dívka je osoba ke které měl Stampler intimní vztah. Přesto proces neprobíhá nikterak jednoznačně a v jedné fázi i sám Vail má pocit, že případ ztrácí.
Obrat nastává díky Vailovu zjištění, že jeho mandant má také "druhou tvář". Vyjde to najevo při rozhovoru, který s ním Vail vede v cele. V určitém momentě se Aaron Stampler mění ze zajíkavého mladíka, který má problém se souvisle vyjádřit v útočnou osobu mocnou souvislé řeči. Je to jen okamžik. Vail ho však nepřehlédne a proto do svých služeb angažuje psycholožku. Ta vede v cele dlouhé rozhovory s Aaronem a zároveň je natáčí na videokameru. Do jednoho z těchto rozhovorů vstoupí Martin Vail. Psycholožku vykáže ven
z cely a ta sleduje dění uvnitř skrze okno. Vail slovně přitlačí Aarona, když jej obviní, že mu neříká pravdu. Konfrontace obou posléze graduje ve fyzický útok Aarona na advokáta. Vail
i psycholožka dojdou k přesvědčení, že mají co činit se schizofrenikem. Vail na tom postaví další postup své obhajoby. Při jednání v soudní síni využije i své osobní znalosti psychologie žalobkyně Janet. V zájmu věci svého klienta i v zájmu svého úspěchu v kauze ji dokáže vmanipulovat do situace, která pro ni znamená zdrcující porážku v procesu i ztrátu místa. Tohle Martinovo počínání lze jen těžko považovat za neférové. Byl to jednoznačný střet kdo z koho, kdo svým důvtipem i taktikou překoná svého soupeře. Martin Vail vede před soudem a porotci výslech svého mandanta. Svým výslechem vědomě připraví situaci
o které předpokládá, že se stane dobrým předpolím pro zdolání své soupeřky. Bylo na ní zda to prohlédne. Neprohlédla. Vedla výslech obviněného takovým způsobem a směrem, že divákovi filmu bylo jasné, že je pouze otázkou času, kdy se Aaron Stampler ze zaraženého chlapce náhle promění v útočníka. A stalo se tak. Pro Janet překvapivě ve chvíli kdy si již myslela, že vítězství je na její straně. Aaron pojednou vstane verbálně na žalobkyni zaútočí
a vzápětí přeskakuje stůl, který ho od ní odděluje a fyzicky ji napadne.
Věc je jasná. Obžalovaný sám svým jednáním všem v soudní síni prokázal, že je těžký schizofrenik a obžaloba se sesypala jako domek z karet. Martin Vail slaví vítězství. Jeho popularita opět vzroste. Zdá se, že film může skončit, není co přidat. A přece ještě všemu konec není. Advokát jde naposledy za svým mandantem, který je sice stále ve vězeňské cele, navíc spoután na rukou i na nohou ale čeká jej dobrá zpráva. Po pobytu v léčebném zařízení bude propuštěn na svobodu. To mu sděluje Martin Vail. Má co činit opět s tím zajíkavým mladíkem, těžko ze sebe soukajícím slova. Když se spolu konečně loučí Aaron za advokátem v souvislé řeči zavolá něco o tom jak se jim společně podařilo porazit žalobkyni Janet. Martin Vail jde dál a tu se zastaví, obrátí se a jde zpět k Aaronovi. V dalším rozhovoru, který už není rozmluvou se zajíkajícím se chlapcem nýbrž střetnutím se suverénem, který všem , včetně svého advokáta, vytřel zrak. Vychází najevo, že Aaron je skutečně biskupovým vrahem a roli schizofrenika mistrovsky zahrál. Ne Martin Vail je mistrem manipulace s lidmi ale Aaron Stampler. Vmete tuhle skutečnost advokátovi do tváře jist si tím, že ten v zájmu vlastní prestiže a zachování tváře jej neprozradí.
Film svým vyústěním klade divákovi otázku: "Kdo byl hlavním viníkem v tomto dramatu?" Nezapomňme na zavražděného biskupa Rushmana a obsah záznamu videokazety kde nutí
k ponižujícímu jednání mladé lidi, kterým nejprve poskytl v jejich životní nouzi pomoc
a útočiště, ne však z blíženské lásky a milosrdenství nýbrž za cenu jejich lidského ponížení. Kdo byl větší a hříšnější manipulátor lidí? Martin Vail, Aaron Stampler anebo biskup Rushman?

Prvotní strach (Primal Fear, USA 1996, režie Gregory Hoblit podle stejnojmenného románu Wiliama Diehla.

Kdo položí ruku na pluh a ohlíží se zpět

Kdo položí ruku na pluh a ohlíží se zpět ...
Jak často se to člověku stane, že se pro něco rozhodne začne v tom konat a přesto se po jisté době zarazí a ohlédne se zpět.
Proč se nám to stává? Zjišťujeme, že nás započatá činnost neuspokojuje, že nepřichází kýžený výsledek, nedocházíme kladné anebo vůbec žádné odezvy. Tehdy se nás zmocní pochybnost.
Tohle všechno se neděje jen v tak zvaných světských činnostech, děje se to i v životě víry v Ježíše Krista. Proč tomu tak je? Proč nás to natolik "rozhodí", že počneme pochybovat, ohlížíme se zpět, dokonce se nás zmocňuje myšlenka zda jsme se nestali obětí omylu.
Odkud se v naší mysli tyto otázky vynořují, kde je jejich pramen, co je jejich příčinou? Z našeho srdce se vynořují. Z naší soustředěnosti na sebe sama. Je to určitý paradox, že tyhle skutečnosti naší nesvobody, naší nevykoupenosti nám přesto dovolují konat službu evangeliu.
Patří k životu víry a ke službě evangeliu zvlášť, že dochází k setkávání se s překážkami a protivenstvím. Stane se, že jim člověk i podlehne. Pak může dojít i k tomu, že se takový člověk nejen zastaví a ohlédne. Může dojít i k jeho odvratu, vystoupení, opuštění této služby.
A přesto, ne pokaždé když se něco takového dá v člověku do pohybu to dojde až do nezvratného konce. Je to pak jeho zásluha, či je to záležitost Boží lásky a milosti, že člověk prošlý takovýmto stavem mysli a ducha se znovu vrátí, aby pokračoval v započaté cestě a přitom zcela obyčejně, přirozeně to odůvodní vyznáním: "Ke komu jinému bych šel, vždyť jen ty Pane Ježíši máš pro mě slovo života."
Buďme připraveni na to, že takovýmto úskalím, soutěskou projdeme dříve či později všichni. Uslyšíme přitom otázku: "Máš mě rád?", kterou se nás ptá Pán Ježíš. Buďme za ni vděčni, vděčni za to,  náležíme-li k těm kdo se pod její naléhavostí zarmoutí a stanou se způsobilými vyznat: "Pane, ty víš všecko, ty víš také, že tě mám rád."
..

Je nám dáno žít v době, která je pro ...

Je nám dáno žít v době, která je pro mnoho lidí dobou nesnadnou plnou existenční nejistoty. Lze namítnout, že lidská existence není nikdy jistá a prostá všelijakých ohrožení. Přesto je třeba rozlišovat. Mluvím-li o době a množství lidí pak již z této formulace je patrné, že se ve společnosti děje něco mimořádného,co nabývá charakter toho co je jinak vyhraženo lékařské branži, totiž epidemie. Trvá to již měsíce a nikdo neví kdy to dojde do kýženého bodu obratu. Ano slyšíme především řeč o číslech, procentech a penězích. Zůstaneme-li jen u těchto pojmů a termínů pak je to odosobněné, anonymní. Jenomže za tím jsou přítomny osudy živých lidí na které toto vše doléhá v konkrétní a zcela hmatatelné podobě. Skutečně je to existenciálně ohrožuje.
Hledají se viníci a jde to ztěžka, protože to co se dnes ve společnosti děje má rozsáhlé kořeny a zdá se, že u pramene toho všeho byl dobrý úmysl, dopřát pokud možno co nejširšímu okruhu lidí určitý standard životního komfortu. Bylo to však činěno od počátku vědomě na dluh. A tady je kámen úrazu, počátek dnešní nouze, která na mnohé počíná tvrdě dopadat. Pojednou vychází najevo, že onen výše zmiňovaný úmysl nebyl prost vedlejších zištných myšlenek. Ti kteří před lety rozjížděli velký hypotéční příběh to nečinili z prostého a čistého lidumilství, byli vedeni myšlenkou na budoucí výnos a zisk. Jenomže přitom pozbyli schopnost a snad i ochotu realisticky uvažovat a brát v potaz co je ještě možné a co už je čirá fantazie a hazard.
Proto jsme dnes svědky toho co způsobuje tak zvaný efekt pohybu motýlých křídel, kdy z něčeho malého, nenápadného a proto zdánlivě zcela neškodného vyroste problém, tentokrát dělající těžkou hlavu bezpočtu lidí na celém světě.
Na koho důsledky tohoto lidského počínání doléhají? Obecně lze říci, že na všechny. To jistě, ne však na všechny ve stejné míře a se stejnými důsledky. Začínají se, zatím ojediněle objevovat zprávy o lidských tragediích zapřičiněných očividně touto krizí společnosti. Zatím jsme slyšeli jednu zprávu o tom, že důsledky krize neunesl movitý člověk. Bylo to nedávno v Německu, kde jistý vlastník různých firem a investor stál náhle tváří v tvář skutečnosti, že jeho spekulace na akciovém trhu mu nevyšla a on tak přišel o velké množství peněz. Neznamenalo to však, že se ocitl zcela na mizině, že by z něho byl žebrák a přesto si sáhl na život. Vyšlo tak najevo co bylo jeho životní autoritou, co určovalo jeho myšlení a konání. Byl to bůh mamonu. Spolčení s ním stálo tohoto bohatého člověka život, který mu nedal mamon ale Stvořitel. On ho poslal do tohoto světa, On mu svěřil určité hřivny, z hospodaření s nimi měl tento člověk, až by se navršil čas, Pánu a Dárci svého života skládat bilanci. Co však ti, kteří se také ocitnou v tísnivé situaci a dolehne skutečná a hmatatelná nouze? Co když někdo z těchto lidí tuhle situaci neunese a také si sáhne na život? Jsou to navýsost palčivé otázky a nesnadno se na ně hledá odpověď.
Pokusím se o odpověď z pozice víry v Ježíše Krista. Nahlíženo tímto pohledem jde o životní zkoušku každého jednoho konkrétního člověka. Záleží na jeho životní filozofii, na tom zda v jeho životě je přítomna víra v Ježíše Krista. Je to možnost, cesta na kterou lze ukázat a pozvat člověka hledajícího východisko z existenciální nouze. Není přitom možné předkládat mu v této souvislosti nějaké klamavé představy a naděje. Je však možné nabídnout vytržení z osamělosti a bezvýchodnosti jeho postavení v tom, že otevře svůj život i s jeho stinnými stránkami Ježíši Kristu. Je jen na něm zda se odváží tento krok víry učinit. Bude to nepochybně pro leckoho krok do neznáma, učiněný s jistými představami o očekávané odpovědi. Musí však být připraven a ochoten přijmout jako odpověď řešení, které ho možná překvapí a zaskočí, protože Ten na koho se obrací sám prošel zkouškou utrpení. Jedním je možno si být jist, že On může pomoci těm, na které zkoušky přicházejí (Žd 2,18). Přidáno v pátek 6.3.2009.