středa 4. července 2012
úterý 12. června 2012
sobota 9. června 2012
Město Ledeč nad Sázavou a jeho zpravodaj č.6
Mnozí jistě vědí o tom, že město Ledeč nad Sázavou vydává svůj měsíčník nazvaný prostě Ledečský zpravodaj. Poslední 6. číslo přináší několik zajímavých informací jimž dominuje příspěvek starosty města Petra Vaňka.
Svého času vzbudilo rozruch uzavření neuzavření veřejných záchodů v budově kde je také infocentrum. Na různých místech města byly umístěny kabiny mobilních toalet. Řešila se ekonomie provozu a zapomnělo se na cit pro umístění těchto zařízení. Tak návštěvník obou ledečských hřbitovů byl při příchodu do tohoto místa posledního odpočinku jeho blízkých, rovněž však i místa tichého rozjímání konfrontován s kabinou "toi toi". Zdá se, že ekonomie města našla řešení, které bude podnětem i k odstranění těchto "strašidel" vítajících návštěvníka hřbitova. Naznačuje to zpráva o tom, že město našlo zájemce o provozování toalet na náměstí při infocentru.
Zajímavé jsou i zprávy o tom, že město Ledeč ukončuje smluvní vztah s firmou ATOS na obhospodařování a správu městských bytů. Bylo by dobré, kdyby tato zpráva byla doplněna informací o tom kdo se této agendy ujme. Bude to město samo či nějaká jiná firma? Podobná zpráva mluví o ukončení pronájmu městkých lesů Lesní společnosti, a.s.. Ani zde se nemluví o tom jak dál. Město se bude o lesy starat samo nebo již má vyhlídnutého nového nájemce?
Tou nejzajímavější informací v 6. čísle LEDEČSKÉHO ZPRAVODAJE článek starosty města Petra Vaňka o stěhování stacionáře PETRKLÍČ. Nejde mi ani tak o samotný fakt, že se Petrklíč stěhuje a za jistou dobu se chce zase stěhovat z místa na místo. To Vaňkova zmínka o bývalém ledečském starostovi St. Vrbovi mně vyvolává asociaci vztahující k nedávnému případu zvláštního jednání hejtmana středočeského kraje Davida Ratha. Ani hejtman ani starosta přece nebyli samovládci na svěřeném území.Každý byl jen jedním z daného počtu členů konkrétního zastupitelstva města či kraje. Dnes je stíhán hejtman a před časem proběhla zpráva o jistých problémech bývalého ledečského starosty.
Znám to z vlastní čtyřleté zkušenosti, starosta stejně tak i hejtman podepisují smluvní dokumenty a kdeco dalšího. Nic z toho co podepisují se neděje jen o jejich vlastní vůli. Všechno to podepsané bylo před tím někde s někým projednáno a nějakým orgánem (radou či zastupitelstvem ) schváleno. Z toho úhlu pohledu je zřejmé, že nejen starosta či hejtman ale také ti další, kteří se dobrovolně nechali zvolit do sborů zastupitelské demokracie nesou odpovědnost za to jak se hospodaří s prostředky, které přece nejsou nikoho z nich a to včetně starosty či hejtmana. Jsou to peníze a majetek jim svěřený do správy. Oni všichni mají za nakládání s ním odpovědnost, oni by také měli být přinejmenším dotazováni jak se seznamovali s podklady, které všichni dostali před tím než o nich rozhodovali. Ve světle těchto skutečností se nabízí otázka: "Jak je možné, že se například v Ledči mohlo tak výlučným způsobem postupovat vůči takovému zařízení jakým je stacionář PETRKLÍČ?"
Jak je z těchto příběhů o nakládání s mocí patrné, nepochopili jejich protagonisté, že se svým pojetím výkonu těchto pozic zcela vzdálili záměru zákonodárce, který stanovoval pravidla konání zastupitelských sborů obcí, města i krajů ( to samé platí i o těch orgánech na vrcholu této pyramidy). Že být zastupitelem, starostou či hejtmanem znamená konat veřejnou službu a ne hrát do vlastní kapsy, potažmo svých kumpánů.
Svého času vzbudilo rozruch uzavření neuzavření veřejných záchodů v budově kde je také infocentrum. Na různých místech města byly umístěny kabiny mobilních toalet. Řešila se ekonomie provozu a zapomnělo se na cit pro umístění těchto zařízení. Tak návštěvník obou ledečských hřbitovů byl při příchodu do tohoto místa posledního odpočinku jeho blízkých, rovněž však i místa tichého rozjímání konfrontován s kabinou "toi toi". Zdá se, že ekonomie města našla řešení, které bude podnětem i k odstranění těchto "strašidel" vítajících návštěvníka hřbitova. Naznačuje to zpráva o tom, že město našlo zájemce o provozování toalet na náměstí při infocentru.
Zajímavé jsou i zprávy o tom, že město Ledeč ukončuje smluvní vztah s firmou ATOS na obhospodařování a správu městských bytů. Bylo by dobré, kdyby tato zpráva byla doplněna informací o tom kdo se této agendy ujme. Bude to město samo či nějaká jiná firma? Podobná zpráva mluví o ukončení pronájmu městkých lesů Lesní společnosti, a.s.. Ani zde se nemluví o tom jak dál. Město se bude o lesy starat samo nebo již má vyhlídnutého nového nájemce?
Tou nejzajímavější informací v 6. čísle LEDEČSKÉHO ZPRAVODAJE článek starosty města Petra Vaňka o stěhování stacionáře PETRKLÍČ. Nejde mi ani tak o samotný fakt, že se Petrklíč stěhuje a za jistou dobu se chce zase stěhovat z místa na místo. To Vaňkova zmínka o bývalém ledečském starostovi St. Vrbovi mně vyvolává asociaci vztahující k nedávnému případu zvláštního jednání hejtmana středočeského kraje Davida Ratha. Ani hejtman ani starosta přece nebyli samovládci na svěřeném území.Každý byl jen jedním z daného počtu členů konkrétního zastupitelstva města či kraje. Dnes je stíhán hejtman a před časem proběhla zpráva o jistých problémech bývalého ledečského starosty.
Znám to z vlastní čtyřleté zkušenosti, starosta stejně tak i hejtman podepisují smluvní dokumenty a kdeco dalšího. Nic z toho co podepisují se neděje jen o jejich vlastní vůli. Všechno to podepsané bylo před tím někde s někým projednáno a nějakým orgánem (radou či zastupitelstvem ) schváleno. Z toho úhlu pohledu je zřejmé, že nejen starosta či hejtman ale také ti další, kteří se dobrovolně nechali zvolit do sborů zastupitelské demokracie nesou odpovědnost za to jak se hospodaří s prostředky, které přece nejsou nikoho z nich a to včetně starosty či hejtmana. Jsou to peníze a majetek jim svěřený do správy. Oni všichni mají za nakládání s ním odpovědnost, oni by také měli být přinejmenším dotazováni jak se seznamovali s podklady, které všichni dostali před tím než o nich rozhodovali. Ve světle těchto skutečností se nabízí otázka: "Jak je možné, že se například v Ledči mohlo tak výlučným způsobem postupovat vůči takovému zařízení jakým je stacionář PETRKLÍČ?"
pondělí 4. června 2012
Milada Paulová –" Drahý pane kancléři..."
za těmito slovy se skrývá pozoruhodný příběh osobního vztahu vědkyně Milady Paulové a vrcholného státního úředníka, Přemysla Šámala kancléře dvou prezidentů Československa, Masaryka a Beneše. Příběh je to navýsost osobní, protože je doložen edicí osobní korespondence mezi nimi. Edice vyšla během dvou let (2011 a 2012) a jejím vydavatelem je Masarykův ústav a Archiv Akademie věd ČR, v.v.i. Praha. První rozsáhlejší svazek obsahuje korespondenci z let 1921 až 1935. Druhý svazek zahrnuje korespondenci z let 1936 – 1939. V závěru svazku je uvedeno několik dokumentů dokládajících angažovanost Milady Paulové při řešení jistých záležitostí bezprostředně po konci 2. světové války v roce 1945.
Níže uvedené video ozřejmující vznik vědecké ceny Milady Paulové uvádí obrazový materiál vztahující se k osobě Milady Paulové.
Odkaz na letošní vyhlášení této ceny zazněl i v pořadu dokumentaristy Stanislava Motla Stopy fakta tajemství vysílaném Českým rozhlasem na stanici PRAHA ČRo 2 v neděli 3.6.2012. Jeho reprízu je možno uslyšet ještě toto úterý 5.6. na stejné stanici po 18. hodině. Tento dokumentární pořad výrazným způsobem akcentuje zaujatý přednes citace z některých listů Milady Paulové panu kancléři. (Když jsem naslouchal ženskému hlasu přednášejícímu až s emotivním nasazením z Miladiných listů, napadla mě myšlenka, že v sobě tento materiál skrývá potenciál dramatického zpracování k hereckému přednesu. Je to námět daleko více povznášející a obohacující než dnešní rychlá zpracování a uvádění tragikomických kauz ze současné politické scény).
Motlův dokument nesoucí stejný titul jako knižní edice "Drahý pane kancléři..." je možno nalézt i v dalším čase na internetových stránkách ČRo 2.
Níže uvedené video ozřejmující vznik vědecké ceny Milady Paulové uvádí obrazový materiál vztahující se k osobě Milady Paulové.
Odkaz na letošní vyhlášení této ceny zazněl i v pořadu dokumentaristy Stanislava Motla Stopy fakta tajemství vysílaném Českým rozhlasem na stanici PRAHA ČRo 2 v neděli 3.6.2012. Jeho reprízu je možno uslyšet ještě toto úterý 5.6. na stejné stanici po 18. hodině. Tento dokumentární pořad výrazným způsobem akcentuje zaujatý přednes citace z některých listů Milady Paulové panu kancléři. (Když jsem naslouchal ženskému hlasu přednášejícímu až s emotivním nasazením z Miladiných listů, napadla mě myšlenka, že v sobě tento materiál skrývá potenciál dramatického zpracování k hereckému přednesu. Je to námět daleko více povznášející a obohacující než dnešní rychlá zpracování a uvádění tragikomických kauz ze současné politické scény).
Motlův dokument nesoucí stejný titul jako knižní edice "Drahý pane kancléři..." je možno nalézt i v dalším čase na internetových stránkách ČRo 2.
pondělí 14. května 2012
Doktoři medicíny a politika
O placené politice se mluví většinou pejorativně. O lidech, kteří se na tento druh politiky dají se mluví pohrdavě. Problém je v tom, že i tuhle práci někdo dělat musí. Tak se děje, že do politické arény vstupují lidé dosud vykonávající všemožná lidská povolání. Asi je pravdou, že motivací řady těchto lidí je snadná cesta k jistému zisku. Přesto neztrácím naději, že leckteří do politiky vstupují ze skutečného zájmu o věc s ochotou vykonat službu pro národ pro vlast. Zní to v téhle době možná pošetile a blouznivě. Přesto tuhle myšlenku neopouštím. Celá tahle záležitost má však i druhou stranu, která není hned nápadná ale její existence se stává zřejmou s během času.
Mně však v tomhle zamyšlení jde o něco jiného. V politice i té nejvyšší se pohybuje řada osob s medicínským vzděláním. Nelze šmahem říci, že ti kdo z této branže se vydali do politických, dnes to již nelze říci jinak než bažin, bludišť to učinili z vypočítavého kalkulu. Přesto, ať si to připouštějí či ne jsou zvolna ale vytrvale a s jistotou opracováváni natolik, že ať se jim to líbí nebo ne vzdalují se tomu na co po konci svých studií přísahali. Přestává to být medicína co je středem jejich uvažování, na její místo vstoupila politika. Možná, že v budoucnu medicínu zcela neopustí ale s téměř 100% jistotou lze říci, že už ji nebudou vykonávat jako lékaři toho či onoho oboru. Je to škoda. Škoda tohoto státu, který jejich studia sanoval, škoda pacientů, kterým mohli pomoci právě jen a jen na tom místě, které kvůli politice opustili. V neposlední řadě je to jistě i škoda jich samých protože pro klamný přelud zradili sebe sama.
Zveřejňuji tahle slova s vědomím, že je může číst lékař, který mi svého času velmi pomohl. Svým odhodláním, rozhodností jít do toho mi získal zatím neznámý počet let života, který by bez jeho věrnosti přísaze a ochotě ji naplňovat i tehdy když ostatní neviděli naději a smysluplnost něco v zapeklitosti ataku nemoci na konkrétním místě těla dělat.
Mně však v tomhle zamyšlení jde o něco jiného. V politice i té nejvyšší se pohybuje řada osob s medicínským vzděláním. Nelze šmahem říci, že ti kdo z této branže se vydali do politických, dnes to již nelze říci jinak než bažin, bludišť to učinili z vypočítavého kalkulu. Přesto, ať si to připouštějí či ne jsou zvolna ale vytrvale a s jistotou opracováváni natolik, že ať se jim to líbí nebo ne vzdalují se tomu na co po konci svých studií přísahali. Přestává to být medicína co je středem jejich uvažování, na její místo vstoupila politika. Možná, že v budoucnu medicínu zcela neopustí ale s téměř 100% jistotou lze říci, že už ji nebudou vykonávat jako lékaři toho či onoho oboru. Je to škoda. Škoda tohoto státu, který jejich studia sanoval, škoda pacientů, kterým mohli pomoci právě jen a jen na tom místě, které kvůli politice opustili. V neposlední řadě je to jistě i škoda jich samých protože pro klamný přelud zradili sebe sama.
Zveřejňuji tahle slova s vědomím, že je může číst lékař, který mi svého času velmi pomohl. Svým odhodláním, rozhodností jít do toho mi získal zatím neznámý počet let života, který by bez jeho věrnosti přísaze a ochotě ji naplňovat i tehdy když ostatní neviděli naději a smysluplnost něco v zapeklitosti ataku nemoci na konkrétním místě těla dělat.
čtvrtek 10. května 2012
pondělí 7. května 2012
neděle 6. května 2012
Václav Neckář - Dobrý časy - Teaser
Rozumím tomu a mám pro to pochopení, Václav Neckář a jeho přátelé nechtějí žít ve svých produkcích z minulosti. Před vánoci 2011 se povedl hit z písničky podkreslující děj jednoho českého filmu, pravda zajímavého technikou svého zpracování. Skupině kolem V. Neckáře se v úspěchu oné písně, jak se zdá otevřela cesta k další tvorbě. Tak jak mohu slyšet výsledek nového dílka z nahrávky na You Tube usuzuji na jedno. Pokud jde o hudební složku autorská invence zůstala při tom, že kopíruje a rozvíjí onen loňský motiv. Budiž, nový je určitě text písně, žel jak je tady reprodukován celý snímek nejsem schopen rozluštit o čem, že se tu zpívá. Škoda. Tak převládá podivný pocit z vědomí jak autor či autoři brzy vykrádají sami sebe.
pondělí 23. dubna 2012
KDU-ČSL: Jediná rozumná volba v příštích volbách do PS
Zdá se, že tomu tak opravdu je.
KDU-ČSL: Jediná rozumná volba v příštích volbách do PS
KDU-ČSL: Jediná rozumná volba v příštích volbách do PS
pondělí 16. dubna 2012
Rozloučení se "Šeďouškem"
Poslední zastávka v Ledči k posílení posádky
Sloužil více než dvacet let. Většinu svého života prožil v téměř horských podmínkách Prosetínska U Bystřice nad Pernštejnem. Domovským sídlem mu byla byla malá vesnička Brťoví. Posledních několik málo let mu bylo dopřáno prožít v hlavním městě Praze v jedné z jejích rezidenčních čtvrtí. Když stál zaparkován mezi osobními vozy vyrobenými v těchto letech vzbuzoval údiv i soucit. Navzdory tomu poskytoval dobré služby mladé rodině nejen při cestách po nejbližším pražském okolí. Byl schopen absolvovat spanilé jízdy do Perly Posázaví. A nejen sem, jeho cesty vedly až na dalekou Moravu do Lipové. Užil si i dovolenkové cestování po české krajině. Nikdy nezklamal vždy svoji smíšenou posádku v pořádku dovezl domů.
Léta stáří se však přece jen začala hlásit o své. Bohudík bylo to vždycky takovým způsobem, že to nebyla kompletní posádka kdo se ocitl v jakémsi ohrožení. Byly to ale svého druhu vzkazy majiteli, že "Šeďochův" čas se naplňuje. První důrazný vzkaz přišel o vánocích roku 2010. To byl "Šeďoch" na výjezdu v Perle Posázaví. Pan majitel mi dělal tu dobrou službu, že mne vezl do Humpolce kde jsem konal bohoslužby. Stalo se to při cestě tam. Byli jsme na nejvyšším bodu cesty nad Speřicemi, když jsme uviděli osobní auto sjeté z vozovky do škarpy. Jeho řidič stál na silnici a proto jsme zastavili. Nic od nás nepotřeboval a tak jsme se rozjeli na další cestu. Jenomže záhy se objevil problém, kouřilo se nám z motorového prostoru. Trochu komplikovaně jsme dojeli do Humpolce a podobně nakonec i domů. Problémem byla opotřebovaná spojovací hadička chladicího systému. Poslední razantní vzkaz, že už toho má dost podal "Šeďoch" před letošními velikonocemi. Byla před ním dlouhá cesta na Moravu a zpátky do Prahy. V Havlíčkově Brodě řekl: "Tak moji milí už končím, věřte, že je to i ve vašem vlastním zájmu, nerad bych vás měl na svědomí." Nechal si upadnout výfukové potrubí.
V Havlíčkově Brodě jsme mu našli klidné místo kde vyčkal dne kdy se vydá na svoji poslední cestu. Ten den přišel dnes odpoledne. "Šeďoch" projevil ještě dobrou vůli a nechal se natolik poopravit, že byl schopen vlastním pohonem absolvovat svoji závěrečnou cestu jako automobil vlastnící patřičná oprávnění k cestování po veřejných komunikacích. Jeho cesta vedla z Havlíčkova Brodu přes Ledeč nad Sázavou do blízkosti místa kde jeho motoristický života bude zcela uzavřen. Děkujeme za dobré služby tomuto autu i těm, kteří je před více jak dvaceti lety vyrobili aby dělalo čest značce ŠKODA.
středa 11. dubna 2012
Musí Klaus ukazovat slipy?
Celý článek ve Fragmentech nese výše uvedený nadpis. (Chcete-li si Celý článek přečíst klikněte na tato dvě slova stojící na začátku příspěvku). Jak jsem se k tomuhle článku dostal? Dnes po ránu na ČR 2 byl hostem Tomáš Halík. Poslouchal jsem jeho povídání, ze kterého jasně vysvítalo, že víc než knězem je politickým komentátorem, někdy až propagandistou. Neslyšel z jeho úst nic nového, až téměř v závěru zaznělo, to v těchto dnech na naší mediální scéně nejvíce frekventované slovo"antilidi". Ano jak jsem pátral dál je to skutečně slovo vyslovené V.Klausem. Je dobré si ovšem uvědomit kontext ve kterém bylo vysloveno.
To co o téhle záležitosti píše autor článku ve Fragmentu o slipech mi připomnělo situaci našich nových mladých sousedů, kteří se do naší ulice přistěhovali poté co v ní koupili starší domek. Jedna ze starousedlic se mladého souseda neodbytně vyptávala na to kolik za tu chalupu dal. Mladý soused se ošíval,protože tu otázku vnímal jako atak na svoji nejintimnější oblast. Až jeho táta, který toho útoku byl svědkem mladého povzbudil: "Vždyť to řekni, přece se nemáš za co stydět! Neukradl jsi na to."
Jak patrno u nás v Čechách se tenhle zlozvyk z doby totality drží při životě jako štěnice. Novináři, kteří konají své řemeslo tímto primitivním způsobem by se dobře uživili i u bolševika v čase kdy by se zmocňoval moci. Zapomínají na to, že za jistých okolností by zničil i je a nelze vyloučit, že právě skrze závist probouzenou v lidech.
To co o téhle záležitosti píše autor článku ve Fragmentu o slipech mi připomnělo situaci našich nových mladých sousedů, kteří se do naší ulice přistěhovali poté co v ní koupili starší domek. Jedna ze starousedlic se mladého souseda neodbytně vyptávala na to kolik za tu chalupu dal. Mladý soused se ošíval,protože tu otázku vnímal jako atak na svoji nejintimnější oblast. Až jeho táta, který toho útoku byl svědkem mladého povzbudil: "Vždyť to řekni, přece se nemáš za co stydět! Neukradl jsi na to."
Jak patrno u nás v Čechách se tenhle zlozvyk z doby totality drží při životě jako štěnice. Novináři, kteří konají své řemeslo tímto primitivním způsobem by se dobře uživili i u bolševika v čase kdy by se zmocňoval moci. Zapomínají na to, že za jistých okolností by zničil i je a nelze vyloučit, že právě skrze závist probouzenou v lidech.
středa 4. dubna 2012
Setkání Fidela s Benediktem XVI.
pondělí 2. dubna 2012
Groupthink: Pod diktátem konsenzu
Tohle není jen ke čtení, jak se někdy v počítači objeví u některých dokumentů, pravda nedá se to ani upravovat, jen o tom zapřemýšlet a hledat vlastní závěr.Groupthink: Pod diktátem konsenzu
sobota 31. března 2012
Hra s ohněm | Václav Klaus
Myslím, že tady u nás v ČR opravdu někdo vrtí psem a stále se mu to daří. Pokud jde o novináře, mnozí nesporně plní roli (asi nevědomky?) užitečných idiotů. Historici by nám mohli říci jak tomu bylo s novinářskou obcí a její rolí v čase předcházejícím 2. světové válce.
Hra s ohněm | Václav Klaus
Hra s ohněm | Václav Klaus
středa 28. března 2012
Pozoruhodnosti ukryté v poznámkách
K charakteristickým rysům vědeckých knih patří bohatý a rozsáhlý poznámkový aparát. Většinou čtenáře knihy taková poznámka směruje někam dál k dalším informacím souvisejícím s daným tématem knihy. Jsou také poznámky, které sami přímo podávají ony rozšiřující informace. V tomto směru jsou mi toho dokladem teologické knihy českého františkána Ctirada Václava Pospíšila. Dnes mám na mysli jednak zcela odlišný okruh vědeckého zájmu a stejně tak je tomu s charakterem poznámky na niž tu chci nejen upozornit ale přímo ji citovat. Onu poznámku jsem nalezl v historické práci RAKOUSKÁ DIPLOMACIE 1842 – 1852.V kapitole Italská otázka a "Stohodinová válka" na straně 195 autor píše: "Král Karel Albert (jde o sardinského panovníka moje pozn.) se v důsledku porážky svých vojsk nakonec rozhodl abdikovat ve prospěch svého syna Viktora Emanuela, který neprodleně zahájil jednání o příměří. A tady je odkaz č.771 na poznámku jejíž obsah mě okouzlil. Je stručnou a naprosto jasnou ukázkou toho co je to jednat jako gentleman. Cituji: "Ordonanční důstojník Karl hrabě Schönfeld, který sloužil u štábu maršála Radeckého, své setkání s novým sardinským králem popsal následovně: "Králův zjev nebyl takový, aby jeho postavení z něho bylo patrno. Husarský dolman zavěšený přes rameno a nápadně šikmo posazená čepice mu propůjčovaly podivuhodně nedbalé vzezření, jaké neodpovídalo mým představám o královské důstojnosti. Přiblížil jsem se k němu krátkým cvalem, podal jsem mu hlášení, ale pak jsem se instinktivně stáhl na konec doprovodu. Cítil jsem, že zde je na místě skromné vystupování. On byl poražený král, já poručík vítězné armády, on mužem, který právě utrpěl nejtvrdší ránu osudu, já v této chvíli šťastným smrtelníkem."
pondělí 19. března 2012
středa 7. března 2012
Sharp okraji Starého Montrealu DRI | Flickr - Photo Sharing!
Sharp okraji Starého Montrealu DRI | Flickr - Photo Sharing!
Tak tenhle obrázek, ale především jeho název mne zaujal "ostrý roh". To je opravdu ostrý roh oproti jinému "ostrému rohu", který někteří znáte z městěčka ČÁSLAV. Tam se tak říká jedné křižovatce. Její ostrost v porovnání s ostrostí tohoto domu v kanadském Montrealu je hodně a hodně ztupená.
Že nic kromě anglického textu nevidíte, tak na tu angličtinu klikněte a budete hned doslova v obraze.
Že nic kromě anglického textu nevidíte, tak na tu angličtinu klikněte a budete hned doslova v obraze.
čtvrtek 1. března 2012
Les kartony de Pan karton / / Gadin Alpin na Vimeo
Bez komentáře. Jan klikni na anglický text a dívej se.
středa 29. února 2012
KAISER: Lékaři bez rtuti | Názory | www.lidovky.cz
Nedávno jsem byl u své obvodní lékařky, když jsem seděl ještě v "předpokoji" bavil jsem se sestřičkou a přišla řeč i na teploměry. Ukázala mi ten zázrak techniky v praxi když jej přiblížila k mému čelu, měl jsem podle tohoto aparátu 36,6. Co mě však překvapilo, když jsem aparát vychvaloval , byla slova sestřičky, že digi zatím nedosahuje kvalit "starého" rtuťového teploměru. Nu a tady je to potvrzeno jaksi veřejně.
KAISER: Lékaři bez rtuti | Názory | www.lidovky.cz
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)